Výtvor, který vznikl z pera tří slečen – Osiris Flemingové, Sarah Clarissy Cordiss a mojí maličkosti. 🙂
Padá list ze stromu a tma ho stíhá,
v mlze, té nejhlubší, jeho stín se míhá,
voda ho umlčí a skončí u dna,
vlna jen poskočí, prasklá je struna.
Dřevo si pro sebe potichu zpívá,
zůstává po něm jen ozvěna tklivá,
ta bloudí samotná ve skalách v dáli,
kde lidé staří dříve se smáli.
Teď je tam však jen ticho mrtvé,
cestu ti kříží shnilé větve,
déšť stéká po kameni a chladí jej,
každá kapka je jak polibek a děj,
který nikde nekončí a nezačíná.
Mnoho lidí o něj stojí, ale kdo jej získá?
Štěstí stále se v dálce blýská.
Následuj světlo a najdi cestu,
jen pozor dej, ať nedostaneš se k městu,
jehož zdi mluví studeným hlasem.
Hlas by mohl být tvým posledním společníkem,
předtím, než by spadla maska,
falešná to byla láska.
Jak skončím na onom světě,
je jasné jak tečka v této větě.