Poklidné čtvrteční dopoledne ve Velké síni se shodou náhod změnilo v jedno z nejzajímavějších v tomto týdnu.
Spolu s několika dalšími nemocnými studenty jsem posedávala u stolu a pozorovala sebevražedné pokusy Leeho hranolek, zatímco Lillith se nám chlubila svou krásnou chlupatou sovičkou Chocolate. Byl to opravdu výstavní kousek, se spoustou chlupů a nádherným odstínem. Tu ale do síně vtrhla madam Angela s výkřikem, že miluje čokoládu se na chudáka sovičku vrhla.
Okolostojící studenti se ji sice snažili přesvědčit, že nemá cenu jíst chlupaté sovy, ale madam jen prohodila, že pro ni jsou chlupy jako alobal a že si je s klidem otrhá. Možným vysvětlením Angelina zvláštního chování by snad mohly poskytnout Piňa&Colada, které vtrhly do Velké síně hned za ní. Než jsem se však stihla vyptat se jich na podrobnosti jejich vztahu s madam Angelou, vrhly se do jejího hrdla a zmizely v dálkách jejího zažívání.
A tak nám bylo určeno jen bezmocně pozorovat, jak madam Angela labužnicky ulamuje kousky sovy, až z ní zůstala jen čokoládová pseudonožka, která popadnouce dopis odhopkala někam do hradu. (Nálezci mají za úkol donést ji madam Angele, chce si na ni ještě pochutnat.)
Lillith byla tímto incidentem nanejvýše rozrušena, tím spíše, že madam Angela odmítla zaplatit jakoukoli náhradu, natož nosit Lillithiny dopisy sama. Proto došlo nevyhnutelně na návrh, ať je snězena i madam Angela.
Tyto návrhy jsem sledovala už potají ukryta na lustru a nejspíše jsem udělala dobře, neboť poté bylo vyřčeno nějaké záhadné zaklínadlo, po kterém mělo vše upadnout do zapomnění.
Naštěstí zápis mi zůstal a tak ho předávám veřejnosti.
O dalším vývoji situace, pokud nastane, budu samozřejmě informovat. Kdybych se náhodou ztratila a nikdo mě nenašel, nezasílejte mi prosím květiny, spokojím se s galeonovými částkami odevzdanými do trezoru 3757.
S přáním pěkného dne Alisma Bailly Fisto
– =D pěkný článek!