Dne 16.9. 2008 plná tříčtvrtina studentstva utrpěla těžký šok poté, co se neuváženě rozhodla prohlédnout si oblíbenou školní vývěsku zvanou „MOJE KOLEJ.“
Věřte tomu nebo ne, všichni jsme tam byli bez rozdílu ukázkově modří…
Nebeská modř byla vskutku infarktózním zjištěním, zejména pro zapřísáhlé kolejní patrioty. Troufám si odhadovat, že nastalá situace se v těchto extrémních případech rovnala celosvětové katastrofě a totálnímu zhroucení morálních hodnot. Postižení pak bezmocně běhali po Velké síni, dovolávali se zbytku své koleje a všeobecně vykazovali vysokou míru absolutní zmatenosti. Hrstka nejzoufalejších se jala zpívat známou mudlovskou píseň Kde domov můj, aby truchlivé atmosféře hradu dodala punc vznešené trudnomyslnosti.
Profesionální stěžovatelé, jak už to v takových rozjitřených časech bývá, psali zapálené stížnosti adresované panu řediteli.
Nebyli jsme však postiženi žádnou vlčí mlhou (ačkoliv se havraspárští vecpali úplně všude, samozřejmě s váženým panem Werewolfem v čele), ba dokonce jsme nebyli ani oběťmi škrkních hrátek.
Tentokráte nás postihla trhlina v realitě, chyba v Matrixu, vyvolaná nezvykle brzkým počátkem topné sezóny u mudlů. Náš hrad zůstal nešťastnou shodou náhod na suchu, bez dodávek teplé vody. A tak jsme všichni byli modří, protože jsme byli povětšinou promrzlí až na kost, což vyvolalo trhlinu v realitě. Prastará magie, kterou je počítadlo pro nástěnku „Moje kolej“ poháněno, si naše zmodralé rty vyložila svérázněji než bychom vzhledem ke slunečnému počasí předchozích dní byli bývali čekali, a tak nám automaticky poopravila obsah kolejní koordináty.
Sami havraspárští studenti byli kuriózní poruchou reality nemile zaskočeni. Tvářili se na svou expanzi asi stejně nenadšeně, jako na modré oblečení nezařazených nováčků z dobročinných charitativních zdrojů.
V současné době probíhá šetření, zda- li se nejednalo o sabotáž chodu školy či vyvedený kanadský žertík, ale stopy po údajném pachateli nejsou zaznamenány zatím žádné.