Nejdříve se mi dostalo odpovědi od Nerys.
Denní věštec: Jaký předmět sis ke zkouškám vybrala?
Nerys Heliabel Ghostfieldová: Ke zkouškám KOZA jsem si vybrala Péči o kouzelné tvory, moji srdcovou záležitost, o které, věřím, za ty roky tady už vím dost, abych měla naději, že budu mít co předvést. – mírně se pousměje –
Denní věštec: Proč zrovna tenhle předmět?
Nerys Heliabel Ghostfieldová: Jak jsem už zmínila, je to má srdcová záležitost a tak trochu i vášeň, obor, v kterém rozhodně nechci zakrnět. Umím si představit, že bych se tomuto odvětví věnovala i v čase, až bych se rozhodla opustit studentský život. K předmětu mám ale kladný vztah i díky madam Betelgeuse Orionis, která mě provedla jeho studiem po všechny ročníky.
Denní věštec: Bylo těžké dosáhnout požadované délky? Měla jsi dost času, či jsi těžko stíhala? Vyhovovalo ti téma tvé práce, nebo ti nesedlo?
Nerys Heliabel Ghostfieldová: Téma práce – Kouzelní tvorové a jejich obrazv legendách amerických národů – mi vyhovovalo, ač jsem z něj měla i trochu obavy. Je to totiž téma opravdu široké, a přitom i ne právě často popisované, s ohledem na to, že evropští kouzelníci se přeci jen v mnoha ohledech liší ve vnímání světa magie od domorodého obyvatelstva Ameriky. Nejtěžší tedy bylo ujasnit si budoucí strukturu práce, to ostatní už pak bylo poměrně snadné, načerpat informace, nějak je stručně přednést, propojit s cílem práce. To vše mě ale těšilo, času jsem na to měla dost. Samozřejmě musím přiznat, že většina ho padla na pozvolné rozvažování, co s tím, a na pročítání zdrojů, na samotné sepsání mi pak zbylo několik dnů. Dostát požadované délce těžké nebylo, spíš jsem se bála toho, aby z toho nakonec nebyl předlouhý a rozvleklý román.
Denní věštec: Jak dopadla obhajoba práce? Na co se tě profesorka ptala? Bylo něco, co ti vytkla?
Nerys Heliabel Ghostfieldová: Obhajoba… Asi to bude těžké vysvětlit, ale já si už téměř nevybavím z hlavy, na co se mě slečna profesorka Antares ptala. Pokud mi paměť slouží, za ty dvě hodiny, co ústní část trvala, mi nevytkl nikdo nic. Z počátku jsem byla dotazována na širší informace k práci, v mém tématu to byli tvorové čistě z Jižní Ameriky, pak přišlo pár drobnějších dotazů, které si už ale jasně nevybavím. Podle známek ale byli profesoři očividně spokojeni s tím, co jsem tam ve spěchu vypotila. – uchichtne se a trochu se jí při vzpomínce zpotí dlaně – Člověk je nakonec vlastně vždycky sám překvapený, co se mu pod tíhou učených pohledů přísedících v hlavě vybaví, na co by si před zahájením zkoušky rozhodně nevsadil, že o tom vůbec kdy něco věděl.
Denní věštec: Co druhá část ústní části? Byla jsi poctivě připravená, nebo tě nějaká otázka zaskočila?
Nerys Heliabel Ghostfieldová: Upřímně, pár hodin před zkouškou jsem rozvažovala, zda si pročtu všechny výpisky z předmětu, zda si pročtu znovu např. Fantastická zvířata a kde je najít či své starší úkoly. Nakonec jsem to ale zavrhla, informací je příliš mnoho. Vsadila jsem nakonec na to, že pokud mám tuhle část zkoušky zvládnout, měla bych důvěřovat těm rokům, co se předmětu věnuji, sečtělosti a osobním zkušenostem. Nakonec se ukázalo, že na složení zkoušky informace v mé hlavě postačovaly. – šťastně jí blýskne v očích – Trochu jsem se ale zapotila u dotazu pana profesora McCollina, když zavzpomínal na studium předmětu a otázal se mě, o jaké tvory jsem tehdy v praxi pečovala. Nakonec si ale hlava vzpomněla a bylo po obavách, že jsem na svou praxi zapomněla.
Denní věštec: Řekla bys třeba v prvním ročníku, že tady na hradě tak dlouho vydržíš a že zkoušku budeš skládat?
Nerys Heliabel Ghostfieldová: Myslím, že když jsem byla v prvním ročníku, zkouška KOZA ještě v praxi neexistovala, mohu se ale plést. Vždycky si tady na hradě dávám nějaké mety, mezníky, ke kterým mířím a přes které nejede… nu, např. profesorský vlak – pořád se tak úspěšně bráním navléknutí fialového hábitu. Tou první byly OVCE, samozřejmě také z Péče o kouzelné tvory. KOZA se pak nabízela jako meta, které bych chtěla dosáhnout ještě jako student, čemuž jsem letos dostála. Rozhodně jsem ale nemyslela, že bych někde vydržela celých sedm mudlovských let. Hrad Hogwarts si mě ale získal a vlastně jsem od počátku nikdy jasně neplánovala, že tehdy a tehdy bych z takového kouzelného místa odešla. – dodá se zamyšleným výrazem ve tváři –
Denní věštec: Liší se zkouška nějak výrazně od OVCí?
Nerys Heliabel Ghostfieldová: V praxi jsou, domnívám se, obě zkoušky vlastně to samé. KOZA má ale tu výhodu, že člověk už ví, co to obnáší, není to nic neznámého. V tom směru se určitě na zadaném tématu pracuje lépe, ale člověka to taky trochu svádí věci odkládat a nechat až na konec vymezeného času pro sepsání zkoušky. Má to tedy jak výhody, tak nevýhody, když člověk přibližně ví, do čeho jde. – rozesměje se –
Denní věštec: A co bys doporučila budoucím KOZAřům? Je něco, na co by si kouzelník měl dát pozor? Co pomáhá, když si není jistý, jestli skládat, nebo ne?
Nerys Heliabel Ghostfieldová: Co pomáhá při nerozhodnosti? Nu, věřím, že hlavně uvědomění si, zda je to něco, po čem člověk touží, co mu udělá radost, co ho motivuje. Mě třeba motivovala ta možnost jako taková, že mohu konečně zase nějakou větší zkoušku složit, ale nepohrdla jsem ani vidinou titulu či možnosti aktivně seslat nějaké kouzlo i mimo sklepení a soubojový klub. Jestli si po té úvaze řeknete, že to má smysl, jděte do toho, protože když je vše za vámi, máte ze sebe o to lepší pocit. I když, na druhou stranu možná získáte divný pocit při pohledu na titul před svým jménem. Potěšil, ale pořád se nemohu zbavit pocitu, že je to někdo jiný, čí jméno si právě prohlížím. – uchichtne se –
A co bych doporučila? Jednoznačně, jít ke zkoušce z oboru, který je pro člověka srdcovkou, který ho těší, ve kterém spatřuje svoji případnou budoucnost. Protože když člověk píše o něčem, co ho baví, jde to takřka samo.
Jako druhou se mi podařilo vyzpovídat madam Cerridwen Lowru Antares.
Denní věštec: Bylo těžké přebrat již rozjetou zkoušku?
Cerridwen Lowra Antares: V tomto případě to vyloženě náročné nebylo, slečna Nerys měla již téma rozpracované a domluvené a jakkoliv to měnit by bylo v rozporu s mými zásadami. Musela jsem si tedy téma i sama nastudovat, což bylo tou „těžší“ částí. Také jsem z toho měla trochu respekt, byla to má první vedená KOZA a k tomu ještě ne zadaná mnou, v důsledku to ale nebylo obtížnější, jen jiné.
Denní věštec: Co se Vám na písemné části zkoušky líbilo nejvíc?
Cerridwen Lowra Antares: Celá práce se slečně nadmíru povedla, měla skvělou strukturu a byla plná informací a podrobností, nemohu vypíchnout pouze něco. – spokojeně se usmívá –
Denní věštec: Jaké otázky jste slečně při ústní části pokládala?
Cerridwen Lowra Antares: Co se práce týká, pokládala jsem otázky, které se týkaly práce samotné a dalších podrobností k tématu, v tom mi pomáhali i přísedící, které jsem zvolila dobře, dozvěděli jsme se tak i o dalších tvorech, kteří v práci nebyli zmínění.
Ve druhé části ústní zkoušky jsem se pak ptala zejména na učivo pozdějších ročníků předmětu, u zkoušky KOZA je podle mě důležité mít znalosti výše než u zkoušek nižších.
Denní věštec: A co byste budoucím KOZAřům doporučila?
Cerridwen Lowra Antares: V mém případě bych doporučila hlavně to, aby práce měla hlavu a patu, je důležité, aby to fungovalo jako celek. Určitě dávat pozor na gramatické chyby, jistěže se může všem stát, že se nějaká vloudí, ale může to působit velice rušivě a v případě takto velké zkoušky je to zbytečné, času je dost a většinou stačí si to po sobě pořádně přečíst. Také nemám ráda zbytečné opakování téhož několikrát nebo nadměrné „okecávání“, délku to natáhne, ale nic nového se tak nedozvíme… A podle toho bych také hodnotila.
Toto ovšem nevyplývá z mnou vedené zkoušky KOZA slečny Nerys, ta měla vypracování ve všech ohledech výborné. – směje se –
Nerysinu práci si můžete prohlédnout ZDE.
A jak to bude letos? Najdou se nějací odvážlivci, co se pokusí KOZu složit? Uvidíme časem. Doufám však, že jsem vás ke složení této nesnadné zkoušky alespoň trochu navnadila.
Pro Denní věštec
Alex Teerová
Nerysko gratuluju a smekám…….