Čas od začátku školního roku pomalu plyne a studenti si postupně zvykají na to, že i tento rok nám přinesl nové profesory a jejich předměty. Letos oblékla hábit osobnost, která je pro hrad velmi významná… k učení se totiž po letech vrátil Midar Kilahim. Jak se ve fialovém hábitu cítí, jak se těší na letošní ročník Sedmiboje, kterému porotcuje, a jaká vypracování úkolů má nejraději?
Denní věštec: – posadí se ke stolu, připraví si brk a pergamen a čeká na smluvenou společnost –
Midar Kilahim: Hezký podvečer. Tak jsem to krásně stihl. – usadí se –
Denní věštec: Krásný podvečer i Vám, pane Midare! Moc děkuji, že jste si na mě udělal čas. – usměje se a napije se čaje – Povězte mi nejprve, jak se Vám momentálně daří?
Midar Kilahim: Poslední dobou už je to lepší, více času, více prostoru, už to není tak hektické jako ještě před několika měsíci.
Denní věštec: Kéž to tak zůstane i nadále! V minulosti jste byl oblíbeným učitelem a aktivním fialovým, mimo jiné jste byl i ředitelem Havraspáru, správcem obrazárny či supervisorem soutěží. Pak jste ovšem na nějakou dobu z profesorského místa zmizel a studenti tudíž nadále nemohli navštěvovat Vaše hodiny. Proč k tomu vlastně došlo? – vyzvídá –
Midar Kilahim: Vždycky jsem se snažil být aktivní, dělat mnoho věcí hlavně pro ostatní. Ať už jako profesor různými akcemi, nebo jako supervisor, či kolejní ředitel. Jenže plány se ne vždy splní a já po čase zjistil, že jsem si toho nabral moc. Můj soukromý život začal zasahovat do pracovního a obráceně, proto jsem se rozhodl, že nejlepší bude, když si dám pauzu a vrátím se, až k tomu bude příležitost. Osobně jsem nepředpokládal, že to bude až tak dlouhá doba, přece jen jsem odcházel někdy v roce 2015, pokud se nepletu, ale myslím si, že tato odmlka mi prospěla. Měl jsem možnost zařídit si plno záležitostí a vrátit se tak s plnou silou zase zpátky do mé oblíbené barvy. – usměje se –
Denní věštec: – oplatí úsměv – Letos jste se tedy rozhodl znovu se pustit do učení. Stýskalo se Vám po studentech a máte rád řád, který na naší škole funguje? A jak se ve fialové znovu cítíte, sedí Vám dokonale i tentokrát?
Midar Kilahim: Fialová mi, alespoň podle mě, seděla vždycky. Na této škole jsem jako fialový začínal a nedokážu si představit mít na sobě něco jiného. Tedy ještě krom modré. – zasměje se –Po studentech se mi stýskalo pořád, s mnohými jsem byl v kontaktu a díky nim jsem věděl něco i o dění na škole. Jsem proto moc rád, že jsem opět jeho součástí. Je to skvělé místo.
Denní věštec: Momentálně vyučujete Elfy a máte vypsán jen první ročník. Chystáte do dalších let sepsání a otevření dalších ročníků, aby všichni se zájmem o Vaše hodiny při zápisu našli volnou židli? A máte v plánu, byť třeba jen výhledově, i další předměty?
Midar Kilahim: V současnou chvíli další předměty neplánuji. Vím, že o druhý ročník Elfů byl zájem už při prvním uvedení tohoto předmětu, ale zatím mám jen nějaké podklady a čas ukáže, jestli se mi podaří sestavit osnovy tak, aby to vydalo na celý nový ročník.
Denní věštec: V aprobovaných předmětech máte kromě Elfů ještě z dob minulých třeba Esperanto či Osobnosti světa kouzel. Neplánujete ani obnovit jejich výuku? – podívá se na pana Midara – Věřím, že na hradě by se zájemci o studium obou jmenovaných předmětů jistě našli.
Midar Kilahim: Věřím, že zájem by byl, ale v současnou chvíli se chci do profesorského hábitu dostat pomalými krůčky a nerad bych si nabral víc, než by mi čas dovolil. Do budoucna to samozřejmě nevylučuji, výklady mám stále u sebe, ale zatím mi Elfové bohatě stačí. – usměje se –
Denní věštec: Jak jsem již nakousla, byl jste také ředitelem Havraspáru, a to od Léta 2012 do Zimy 2014. Bylo to sice už před nějakým časem, přeci mi to však nedá… jak se za touto dobou ohlížíte? Máte nějakou vzpomínku, která Vám dodnes kouzlí úsměv na rtech? A nechybí Vám kolej, nemáte někdy touhu se do podobných vod znovu pustit? – usměje se –
Midar Kilahim: Ale to víte, že mi kolej chybí. Doteď nemůžu zapomenout na všechny ty chvíle a veškeré dění v kolejní místnosti, které mě stále baví i po tolika letech. Přeci jen to byla dlouhá doba, ač se to nezdá, a lidi k tomu srdci přirostou. Hlavně nezapomenu na to, jak mě neustále něčím sekýrovala má primuska. – zamsěje se –
Denní věštec: – zasměje se – To mají primusové docela v krvi… Pokud třeba ne z pozice fialového, neláká Vás třeba i zkusit si modrý kolejní život, který jste vlastně nikdy nezažil, protože jste na hrad nastupoval rovnou jako profesor? Dnes už není neobvyklé, že fialoví se odeberou na odpočinek a pořídí si potomka… Nemyslíte, že by to mohlo zpestřit Vaše působení na hradě a že by to stálo za to zažít? I přesto, že máte fialovou rád? – usměje se a pozorně poslouchá –
Midar Kilahim: Nechme studentský život studentům, já už na to nemám věk něco se učit. – zasměje se – Ale ne, byla by to asi zajímavá zkušenost, ale raději zůstanu ve své fialové. Kdo ví kam by mě ten obstarožní klobouk poslal. – zasměje se –
Denní věštec: Ještě chvíli zůstaneme v dobách minulých. – tajemně se uculí – Vím, že jste byl dlouho také správcem obrazárny, a mě zajímá to, na jakou věc, která měla s obrazárnou co do činění, jste nejvíce pyšný. Byla nějaká změna od Vás ta, která se vám zaryla do srdce a třeba dodnes funguje, aniž by hrad věděl, že jste za ní stál vy?
Midar Kilahim: S obrazárnou jsem velké kroky nedělal. Veškeré změny byly spíše kosmetické – drobné úpravy textů a překladů, kategorizace, drobný úklid od pavučin míst, kam lidé mnoho nechodili. Ale asi jeden z úspěchů bylo to, že se nám podařilo zpřístupnit Sklepení a místní trezory veřejnosti. Samozřejmě za určitých podmínek.
Denní věštec: Každá změna k něčemu jistě je. – s úsměvem přikývne a vrátí se v otázkách znovu do přítomné doby – Letos nemáte mnoho studentů, přesto by mě zajímalo, čeho si na těch vašich nejvíce vážíte? Co nesmí chybět vypracování, které oceníte nejen dobrou známkou, ale i hezkým hodnocením?
Midar Kilahim: Jak já vždycky říkám, kreativitě se meze nekladou. Nemám rád moc dlouhé, několikastránkové elaboráty, ale pokud ten úkol má hlavu a patu a je v něm vidět trocha té kreativity, nebo tzv. přidaná hodnota, plus pro autora. A to platí i u kratších textů, tedy pokud splňují zadání.
Denní věštec: – zatváří se spokojeně – Protože je letošní rok speciální pořádáním Sedmiboje, nedá mi to, abych na něj alespoň na chvíli nezavedla řeč, a to i proto, že jste v něm jednou z ústředních postav – jako jeden ze čtyř porotců máte na bedrech hodnocení kreativních úkolů. Jaké byly Vaše první pocity, když jste se rozhodl na Sedmiboji podílet? A jaká očekávání od celého klání máte?
Midar Kilahim: Sedmiboj je úžasná věc a vždy jsem ho rád sledoval. Ale jako divák. Už v minulosti jsem se rozhodoval, že bych se rád podílel alespoň částečně na jeho průběhu. Proto když se letos objevila možnost stát se porotcem, musím říci, že jsem ani nezaváhal. Na úkoly se samozřejmě těším, bude to takové příjemné zpestření oproti běžným domácím úkolům. – usměje se –
Denní věštec: Nemáte trochu obavy, že by se vaše hodnocení mohla setkat s nepochopením účastníků? – otáže se zvědavě – A zároveň… co od soutěžících čekáte? Jaké máte požadavky na jejich díla a liší se od toho, co čekáte v běžných úkolech?
Midar Kilahim: Nad tím nepřemýšlím, nechám to osudu. A požadavky mají přece pravidla a zadání jednotlivých úkolů. – usměje se –
Denní věštec: – s úsměvem přikývne – Je rok Léto 2018. Jaké má profesor Midar Kilahim plány do dalších let, už víme. Láká vás však více velmi aktivní hradní život, nebo spíše ten odpočinkový? Je pravda, že na hradě se pohybujete od roku 2005, a Váš přístup musí proto být jiný než v dobách, když jste začínal působit… Plánujete se účastnit ještě nějakých větších akcí a událostí, nebo se spíše stáhnete do ústraní? – napije se čaje a vyčkává na odpověď –
Midar Kilahim: V současnou chvíli plánuji spíše takový odpočinkový pobyt na hradě a uvidím, co mi budoucnost přinese. Rád se ale budu účastnit akcí, pokud mi to časové možnosti dovolí.
Přeci jen už nejsem nejmladší. – zasměje se –
Denní věštec: – zasměje se – Doufám, že s Vaším jménem se ještě dlouho setkávat budeme! – mrkne – Povězte mi ještě… co máte na hradě nejraději? Čeho si nejvíce ceníte?
Midar Kilahim: Nejraději? Vždycky jsem miloval místní atmosféru, nejen ve školních prostorech, ale také na výjezdních seminářích a jiných událostech. Je to skvělé místo. – usměje se –
Denní věštec: – spokojeně přitaká a nahlédne do poznámek – Zdá se, že je to vše. Nejprve bych Vám chtěla poděkovat za dnešní velmi příjemný rozhovor. – usměje se – Na konci rozhovorů je obvykle možnost předat libovolné moudro čtenářům, ale to si dnes odpustím. – uculí se – Já bych se Vás raději zeptala, co byste chtěl popřát hradu do každého dalšího dne, který jej čeká?
Midar Kilahim: Já také děkuji za příjemný rozhovor. A co bych hradu do dalších dnů popřál? Ať je stále pevný a plný krásných chvil, radostí a rozvoje pro všechny své obyvatele.
Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea