Cestovní kancelář odcestovala

V časných ranních hodinách dne 4. října jsem se společně s několika dalšími ranními ptáčaty v Prasinkách stala očitým svědkem nevídaného úkazu. Tato událost se stala jen několik okamžiků poté, co jsem opustila prostory cestovní kanceláře C. A. Part. Tato velmi žádaná a prosperující cestovní kancelář, která se relativně nedávno usídlila v již zmíněném kouzelnickém městečku, před zraky několika užaslých kolemjdoucích náhle zmizela.

Mým novým koníčkem je kouzelnické fotografování. Tuto vášeň ve mně neprobudil nikdo menší než madam Angela Grey-Slytherin, a to svou soutěžní sérií, která se týkala fotografií ze zájezdů cestovní agentury C. A. Part.

Dnes ráno jsem se vydala do C. A. Part, abych našla materiály týkající se zájezdu do prázdninového rezortu u Merlinova moře. Pracovníci, kteří byli jindy uctiví a ochotní, byli dnes nervózní, uspěchaní a nevrlí. Nacpali mi brožury a seznam účastníků zájezdu a snažili se mě vystrčit ven ze dveří.

Podle hesla „moudřejší ustoupí, aneb kdo uteče, nebude bit“ jsem se tedy vydala k východu, a ačkoli tomu má nálada neodpovídala, zavolala jsem za sebou co nejveselejší „nashledanou“, načež mi jeden z pracovníků odpověděl: „Leda ve snu.“

Vyšla jsem ze dveří, zmatená a uražená. Po pár krocích jsem se však rozhodla, že si takové jednání nenechám líbit a dám jim co proto, tak jsem otočila… A celá budova, ve které sídlila ona slavná cestovní kancelář, byla fuč.

Naštěstí jsem získala všechny materiály pro svou tvůrčí činnost, přesto mě však zmizení celé budovy i se zaměstnanci nenechává v klidu spát. Jaké jsou důvody a příčiny této události?

Jeden ze svědků zmizení a stálý obyvatel Prasinek, pan Vrchcolab, se domnívá: „Už si tu nahrabali dost, tak táhnou zase někam jinam.“
Vskutku, tato teorie se zdá dost pravděpodobná, uvážíme-li, že za sedm zájezdů po deseti lidech shrábla agentura slušných 70 galeonů.
Pravděpodobnější se mi však zdá, že si na Caparta, jak se agentuře familiérně přezdívá, došláplo naše zmrzlé Ministerstvo kouzel, kterému bylo podezřelé, že se většiny zájezdů zúčastnily osoby, které pak už nikdo nikdy neviděl, a to především z řad nováčků čekajících na zařazení do kolejí. Několik nadějných studentíků zmizelo během zájezdu a k zařazování se nikdy nedostavili. Rodiny zmizelých si však nepřejí, aby byla uváděna jejich jména.

Výše zmíněné skutečnosti jsou o to více znepokojující, že se jednoho ze zájezdů zúčastnil i sám pan ředitel. Ten nám tu však naštěstí zůstal.

Vzhledem k těmto faktům je zmizení agentury z Prasinek pravděpodobně požehnáním, ačkoli všichni navrácení zúčastnění si výlety velice pochvalovali a z cest si přivezli cenné suvenýry.