Anseiola Renine Rawenclav – jaké rošťárny prováděla za dob studia a proč leží na ošetřovně?

Dne 4. 10. 2009 jsem se jako začínající novinářka sešla s madam Rawenclav U Tří košťat. Paní profesorka na chvíli opustila ošetřovnu a já využila šanci zeptat se jí, jak se tam vlastně dostala. Objednaly jsme si pampeliškový čaj a já se začala vyptávat.

Rozhovor s Vámi píši na přání jedné studentky. Slečna uvedla, že jste moc sympatická a chce se o Vás dozvědět víc. Plyne z toho tedy, že máte se studenty kladný vztah?
Většinou ano, nedávají-li mi brouky do postele. – usměje se – Studenty mám ráda proto, že to jsou většinou milé, inteligentní bytosti, které mají zájem dozvědět se něco nového a něco také vytvořit a odprezentovat. Samozřejmě, pak je tu také malá skupina těch, kteří výše popsané nesplňují. Ale poté je tu také kladný vztah s hradním baziliškem Ferdinandem.

Jak byste popsala vztahy ve sborovně – přátelské, nebo mezi sebou profesoři pomlouvají předměty těch ostatních a předhánějí se v „chytrostech“?
Vztahy ve sborovně jsou čistě kolegiální. Samozřejmě, když někdo dostává vyšší úplatky než vy, je to vždy nepříjemné, ale jsme profesionálové, tudíž se přes takové věci umíme přenést. Touto cestou bych ráda dala na vědomí, že úplatky přijímám, a to v jakémkoliv množství.

Byla jste Havraspárskou kolejní ředitelkou, zástupkyní ředitele, šéfredaktorka Denního věštce, nyní jste profesorka Literárních seminářů, Studia mudlů a Tajemství cizích řečí. Jste takto spokojená?

Vcelku ano. Když se tak zpětně dívám na všechny své funkce, vůbec se nedivím zoufalství mého přítele, když jsem jej požádala o návrh vizitky. Vskutku nebyl nadšený. Byly to skvělé etapy mého života, nyní ale nadešel čas posunout se zase někam jinam. A jen pro upřesnění, profesorkou literárních seminářů jsem již pěkně dlouho.

Co si na životě v Bradavicích pochvalujete nejvíc?

Kuchyni. Bradavičtí skřítci se vskutku vyznají, jsou mistry svého řemesla. Když jsem o prázdninách byla na Magicko-literární univerzitě ve Francii, byl znát zřetelný rozdíl. Člověk by si myslel, že ve Francii se vyznají. Pravdou ale je, že skutečný kulinářský zážitek je v bradavické kuchyni. Také máme opravdu krásné sklepení, kde máme s mužem to potěšení bydlet. Krásná architektura, opravdu. A kolik mladých, nadaných lidí tu můžete potkat, nádhera!

Ve Vašem životopise stojí, že jste po Bradavicích studovala Magicko-literární univerzitu v Irsku. Jak se Vám líbilo na „zeleném ostrově“?

Ano, to byly velice pěkné roky. Mnoho získaných vědomostí, mnoho pohledných ryšavých mladých mužů… – zasní se – Samozřejmě, na taková léta se nezapomíná. I když vzpomínám si na profesorku Pěničkovou, takovou postarší dámu, která mne tehdy trápila s germánskou literaturou. Přiznám se, že oběma jsem nikdy nepřišla na chuť a byly málem i důvodem k ukončení mého studia.

Máte ráda cestování, nebo se radši držíte doma?

To záleží na počasí a na tom, zda-li jedu s někým nebo sama. Před prázdninami jsme Sergem byli na dovolené u příbuzných v Transylvánii, jindy zase s madam Adrianet v Itálii. Vezmu-li to kolem a kolem, cestuji docela dost, ale jde spíše o kratší výlety.

Mezi poslední události na hradě patří vyloučení studentky za hrubé porušování školního řádu a změna vedení Příčné ulice. Jak se tyto události týkají Vás a jak byste je okomentovala?

Nu, každý rok k nějaké takové nemilé události, jakou je vyloučení, dojde. Nejsem tím nadšená, na druhou stranu, komu není rady, tomu není pomoci a je lépe, jde-li své štěstí hledat jinam.
Změny na Příčné ulici se mne týkají stejně jako každé jiné ženy. Doufám, že pod vedením kolegy Werewolfa bude Ulice jen vzkvétat. Ostatně, tak tomu bylo i za časů madam Lenůlie.

Ráda bych se s Vámi vrátila do dob, kdy jste byla v Bradavicích studentkou . Jaké předměty jste měla nejraději? A zajímala jste se o famfrpál?

Nejraději jsem měla lektvary, společenské vědy, přeměňování a podobně. O famfrpál jsem se samozřejmě zajímala, zvláště pak o jeho hráče. Nejraději jsem se dívala na odrážeče a jejich vypracované svaly. – opět se zasní –

Prozradíte čtenářům nějaké pikantnosti z Vašeho studia, například s těmi odrážeči? 🙂 Byla jste rebelka, nebo poslušná studentka?

K tomu bych se raději nevyjadřovala. – uchechtne se – Pikantnosti ze studia jsou opravdu pikantní a… v mnoha případech nepublikovatelné, jelikož by na mne mohlo vyjít na povrch dost věcí a třeba takový Nimrandir by zjistil, kdo mu za dob jeho mládí nasypal do snídaně kousavé lupínky.

Nebo takový kolega Revain by se mohl dozvědět, jak dopadl jeho lektvar lásky. – po tváři se jí rozlije nostalgický úsměv –

Jak byste okomentovala změny na hradě – jak z řad profesorů, studentů, tak atmosféru a hlavně rozšíření hradu o různé aktivity a spolky. Myslíte si, že se Bradavice mění od doby založení k lepšímu?

Jelikož mám ráda svou výplatu, tak musím říci, že se pod vedením pana ředitele Bradavice mění k lepšímu, a to jak z pohledu tentononcu, tak onehlencu. Samozřejmě, mnoho lidí opustilo naše řady, a musím říci, že se mi po nich stýská. Na druhou stranu přišlo mnoho lidí nových s novými pohledy, novými nápady. Rozšíření služeb vítám, nikdy není na škodu, když máte potřebné na jednom místě. Jen bych uvítala, kdyby tu byl větší výběr hm… toho… vy-víte-čeho… hrnků na kakao – poslední tři slova tiše zašeptá –

Jeden člověk mi řekl, že dělat rozhovor s Vámi, že je to vrchol troufalosti, společenská sebevražda a hřích. Koluje o Vás snad nějaká krvavá pověst, o které nevím?

A to by mne zajímalo, kdo to byl. Já jsem veskrze hodná a studenty nepojídám. – pousměje se a vycení své špičaté zuby –

Já Vám věřím. 🙂 Slyšela jsem, že jste známá osobnost a máte autoritu. Nyní už i já chápu proč – jste vstřícná a milá. Ještě poslední otázka – jak jste přišla k té modré vyrážce?

Inu, možná jste slyšela o mé prázdninové stáži na Magicko-literární univerzitě ve Francii, kde byly opravdu hrozné poměry. Jen si to představte: Studenti odevzdávají úkoly včas, v zadaném rozsahu a plní zadání. Krom toho dávají na hodinách pozor. Výplatu jsem prosím dostala v termínu a jako vrchol všeho mi ještě byly přičteny prémie. Jistě si dovedete představit, jaký psychický šok jsem utrpěla… až jsem z toho dostala modrou vyrážku a odjela zpět na Bradavický hrad.

No tedy! Hrozná škola! V tom případě už Vás nebudu dále zdržovat, ať to stihnete včas na ošetřovnu. Mockrát Vám děkuji za rozhovor a brzy se uzdravte!

-Podívá se na hodinky – No vidíte to! Tak já již raději půjdu, slečno. Bylo mi potěšením se tu s vámi setkat, ale obávám se, že madam Letitia může každou chvíli zaregistrovat, že chybím v inventáři ošetřovny. – vstává, až málem převrhne sklenici. –

Madam Rawenclav na mě udělala hluboký dojem. Je to příjemná žena, skvělá profesorka a intelligentní čarodějka. Za celý hrad jí přeji brzké uzdravení!

Pro Denní věštec

Emma Violet Wang