Na naší škole mě vždy fascinoval její vývoj. To, že nějaké dveře vedou někam, či to, že každá chodba někde končí, je dnes nezpochybnitelná pravda… Ovšem zítra může již být vše úplně jinak.
O archivu, nové budově, která byla přednedávnem připojena k naší škole, vám již náš plátek zprávy přinesl, pravděpodobně jste zaregistrovali i novou možnost nechat někoho nahlédnout do svého alba čarokreseb (pokud ne, vězte, že máte své nové prázdné album umístěno hned pod odznaky vašich aktuálních spolků).
Ovšem slyšeli jste již o nové veřejné myslánce, jež byla dnešního dne potajmu převezena do školní knihovny?
Když jsem byl o této novině informován svými skřítky šmíráčky, samozřejmě jsem se tam ihned běžel podívat. Myslánka vypadala jako každá jiná, možná byla jen o něco větší a hlubší. Samozřejmě jsem se ihned rozhodl prozkoumat její obsah, jenže ouha – byla úplně prázdná.
Nedalo mi to a musel jsem se o ní vydat zjistit co největší množství informací. Předkládám vám tu výsledky svého pátrání.
Podařilo se mi zjistit, že myslánku darovalo naší škole k Vánocům Ministerstvo, které v ní shromažďovalo vzpomínky na svou vlastní historii již od svého založení. V době nedávné však začala být její velikost nedostačující; jednotlivé vzpomínky vytékaly ven na podlahu, což samozřejmě působilo problémy. Ministerstvo tedy nechalo zakoupit myslánku větší a tento vzácný artefakt darovalo naší škole, která dosud neoplývala žádnými veřejnými prostředky k zaznamenávání své bohaté historie (nepočítáme-li samozřejmě nepříliš spolehlivou kroniku; respektive tedy seznam všech důležitých funkcionářů v jednotlivých školních letech; případně kolejní muzea, jež prakticky již zapadla a v dnešních dnech jsou aktualizována pouze výjimečně). Šuškalo se sice něco o celoškolním muzeu Bradavic v rekonstruovaném Godrikově Dole, nicméně kde není vesnice, tam není muzeum.
Pan ředitel nechal myslánku umístit do knihovny; na místo klidné a tiché, kde bude moci každý v klidu rozjímat nad historií školy. Nicméně tak jednoduché to není – nejprve je nutné vlít tam vzpomínky na události, jež se staly před dobou dávnou, jakož i na ty, jež se staly docela nedávno. Tohoto úkolu se může zhostit úplně každý; na barvě, věku, hmotnosti a nehmotnosti opravdu nezáleží. Jednoduše si stačí vybavit vzpomínku, přiložit hůlku ke spánku… A hurá s onou stříbřitou hmotou do křišťálové lahvičky; případně rovnou do myslánky.
Naše myslánka je však odlišná od předmětů podobného typu; obsah v ní je volně upravitelný. To znamená, že pokud cítíte, že si někdo nevybavil určitou událost dostatečně přesně (případně dostatečně objektivně), můžete ji zkrátka upravit. Ano, svým způsobem to je neetické a například já rozhodně doporučuji autora vzpomínky o povolení pro úpravu požádat, nicméně prakticky to možné je i bez jeho vědomí.
Za celou školu děkuji Ministerstvu za velkorysý dar a doufám, že se nám všem společně podaří tuto studnici moudrosti co nejdříve naplnit co možná nejkvalitnějším obsahem.
Dodatek: Myslánka slouží k tomu, aby mohla budoucím (jakož i současným) generacím předat poselství o historii školy. Lít by se tam měly tedy pouze vzpomínky důležité a samozřejmě objektivní. Nevýznamné události (případně události pouze s významem osobním) tam nemají co dělat.
ten dodatek nechapu – to skoro vypada, jako by byla myslanka cenzurovana.
samozřejmě, že tam maji co dělat i osobni vzpominky, pokud však nějak souvisejí s naší školou. Nevidim duvod, proč by se někdo neměl chut podělit o nějaky zažitek např. ze zakazaneho lesa.
– Hm? Ja o cenzure nevidim ani slovo, rekla bych, ze se spis apeluje na soudnost kazdeho jedince, ktery bude chtit sve vzpominky pridavat? Nevim, muzu tam napsat vzpominku na muj predvcerejsi rozhovor s Filem, pri kterem jsme se velice nasmali, ale zajimalo by to jeste nekoho jineho nez nas dva??
Re: – Bete, jasně, ja to chapu 🙂
ja jen reagoval na ten ne přiliš štastně podany posledni odstavec 🙂