Pojďme se hodit do gala! – móda Závěrečné slavnosti

Rok se s rokem sešel a jak už to tak na konci školního roku bývá, čekala nás na konci školního roku slavnost.

Pln radostného očekávání z nadcházejících prázdnin, šel jsem si takhle jednou po chodbě hradu a zamyšleně jsem přemýšlel o tom, jak o prázdninách nebudu vůbec nic dělat. Jak se budu celé prázdniny flákat, jak budu lenošit a jaké to bude leháro.

Jenomže ouha! Co se nestalo! Nevím, jestli podobné flákačské myšlenky přitahují potíže nebo ne, v mém případě přitáhly zmijozelskou primusku Narcisse Cinereu. Vytrhla mě z mého zamyšlení a pověsila mi kolem krku fotoaparát. V první chvíli jsem myslel, že si snad vzpomněla na moje blížící se narozeniny a rozhodla se mi koupit dárek! Už už jsem jí chtěl poděkovat, jak je to od ní milé, když tu mi oznámila, že mám napsat článek o slavnosti a všechny vyfotit. To už tak milé nebylo. Chtěl jsem začít protestovat, ale už byla pryč.

A tak jsem skončil na slavnosti (zase) a místo abych si užíval, poslouchal projevy a cpal se občerstvením, musel jsem pobíhat po Velké síni sem a tam a všechny oslňovat bleskem svého fotoaparátu (zase).

Jako tradičně, rozhodl jsem se jako první odfotit kolejní ředitele. Chvíli jsem sice musel zjišťovat, koho to mám vlastně nahánět před objektiv, jelikož jsem si nebyl jistý, kdo tenhle týden řediteluje v Nebelvíru, ale nakonec se mi přeci jen podařilo všechny čtyři ředitele sehnat a postavit do řady na fotku.

Tu však nastal problém s profesorem McCollinem, který měl pocit, že se mezi společenskými róbami svých kolegyň ztrácí a nebude vidět. Pokoušel jsem se mu vysvětlit, že si nemůže stoupnout před kolegyni Vianuevu, jelikož by pak kolegyně nebyla vidět. Pan profesor tedy navrhl, že by si stoupnul před kolegyni Jackson, protože tu nikdo vidět nechce.

Když jsem se s kolejními řediteli konečně dohodl, jak na fotce budou stát, byla už slavnost dávno zahájena a pan ředitel se na mě začal z pódia mračit, jelikož nemohl předat slovo fotící se madam Meissed a musel svůj projev natahovat.

Když pan McCollin zjistil, že je kvůli časovému rozvrhu slavnosti na fotku jen jeden pokus, tak mi ve chvíli, kdy jsem začal fotit, skočil do záběru.

Když se mi tedy konečně podařilo vyfotit kolejní ředitele, mohl jsem se začít rozhlížet po dalších zajímavých modelech na slavnosti. Zvláště nápadně se mi před objektivem producírovali havraspárští studenti, kteří zřejmě poučeni fiaskem z minulého roku, kdy Havraspár vyhrál v Denním věštci cenu o nejhůře oblečenou kolej na škole, domluvili svým studentům, že na slavnost se chodí slavnostně.

Letos mi nezbývá než chtě nechtě Havraspár pochválit. Dámy oděly slavnostní modré róby, zašly si ke kadeřníkovi za poslední peníze ze soutěží, nakoupily safírové doplňky. Všem to moc slušelo a ke cti Havraspáru je nutné také připočíst, že na rozdíl od všech ostatních kolejí se dámy v Havraspáru dokázaly kultivovaně domluvit na tom, aby si na slavnost nevzaly stejné šaty. U havraspárského stolu tedy nedocházelo k hlasitým, zběsilým scénám, kdy ze sebe dvě děvčata rvou šaty, protože mají náhodou stejné.
Havraspárská děvčata dokonce navlékla do společenských rób i pány a dokonce i kolejní ředitelka Lilien Emity Meissed držela pohromadě se svou kolejí a oděla se v blankytně modré šaty. Ty bohužel na fotce nejsou vidět, jelikož ji zcela zastínil profesor McCollin, takže nám jednoduše musíte věřit, že byly moc hezké.

I mezi havraspárskými studenty se ovšem našly některé modely, které byly přinejmenším pochybné.
První z nich předvedla Eleanor Blackfoot, která si v ošacení dodala odvahy, až byla nakonec odvážná až moc. Nejen, že jí pak celou slavnost byla zima, ale nakonec byla staršími konzervativnějšími profesorkami přinucena, aby si na sebe vzala dlouhý pletený svetr od madam Looben, který svědil a kousal. Eleanor tak po zbytek slavnosti rušila hlasitým drbáním a ošíváním se, až byla nakonec ze slavnosti vyvedena. Nezbývá než popřát jí, aby se nedala zastrašit, protože co se týče mě, čím odvážnější model, tím lepší! Ten hořejšek třeba vůbec nemusela mít.

Dalším pochybným modelem byl Joseph Malcolm Cross, který si ke společenskému obleku, kterému by se nedalo nic vytknout, vzal jasně zelenou kravatu. Během slavnosti se dokonce pokusil protlačit ke zmijozelskému stolu, ale byl poznán, chycen a vrácen Havraspáru.
Prefektka Lessien Posie celou situaci vyřešila tak, že Josepha na fotce šoupla dozadu, kde jeho kravata nebyla vidět.

Druhou kolejí, kterou jsem postupně odfotil a která si chvály zaslouží již podstatně méně, byl Nebelvír. Nebelvírští studenti sice víceméně splnili požadavek „společenský oděv“, avšak o nějakém kolejním duchu nemohlo být v Nebelvíru řeči ani náznakem.

Červená a zlatá byly toho večera u nebelvírského stolu v menšině. Avšak studenti byli oblečení společensky, nikdo nepřišel v teplácích nebo ve vytahaném svetru a tak jim dohromady není moc co vytknout. Narozdíl od ostatních kolejí Nebelvírských přišlo alespoň hodně, takže se na fotku málem nevešli. Někteří ze studentů si na slavnost zcela evidentně odběhli ze sklepení, jiní i na fotce drželi svá košťata.

Někdo by měl nebelvírským famfrpálistům vysvětlit, že to, že s sebou všude budou tahat Zefyry, z nich dobrý tým neudělá. (Z Andry Tigers to také neudělalo dobrého hráče, a ta s koštětem i spí!)

V kolejních barvách byly oděny pouze dvě studentky, a proto jsem se rozhodl, že si zaslouží fotku. Hekatea Centaurix a Trixie Deliah Sinclair. Můžeme jen doufat, že se od těchto dvou slečen nakazí do příštího roku kolejním duchem i ostatní, tak jako to od roku minulého postihlo Havraspár. Obě dámy by z fleku mohly ostatním spolužákům radit, co si mají vzít na sebe, jelikož prokázaly, že mají dostatek vkusu a stylu.

Dále jsem narazil na skupinku čtyř dam (Tessa di Maristella, Melisa Pestrá, Esmeralda Milagrosa a Zoraida Boyer), u které jsem si nebyl zcela jistý, co si mám myslet. Připomínám čtenářům, že jsme pořád u nebelvírského stolu!

Pokud jsem ovšem tvrdil, že Nebelvíru na slavnosti chyběl kolejní duch, pak mrzimorští studenti už vůbec nevěděli, čí jsou. Na fotce se to jen hemžilo červenou, modrou, zelenou a dokonce i fialovou. Nejspíše je to tím, že žluté šaty by byly na žlutém pozadí Denního věštce špatně vidět a žádná dáma přeci nechce zůstat v pozadí, proto zvolily barvy, které jsou sice vidět dobře, ale rozhodně se nedají nazvat barvami kolejními.

Oděv v hrdých kolejních barvách zvolily všehovšudy pouze tři mrzimorské studentky. Alex Teerová, Sherly Wild-Nezapamatovatelně Dlouhé-Bee a Katy Ritch. Ovšem jak vidíte, žluté šaty prakticky splývají se žlutým pozadím Denního věštce, jsou špatně vidět, poněkud nezřetelné a dívky se tak stávají poněkud upozaděné.

A nejlepší na konec. Stává se na škole již pomalu tradicí, že je Zmijozel nejlépe oblečenou kolejí na slavnostních akcích. Zmijozelští se jako každý rok oděli do kolejních barev, a zkazila to jenom Narcisse Cinerea, která se na předávání cen oděla do bílé, aby vypadala čistě, nevinně a skromně. I přes bílý šat a lilie v ruce jí to nikdo nevěřil. Někdo, kdo v Sedmiboji natrhnul triko samotnému času a prostoru, že si ani neškrtli, si na křehkou květinku jednoduše hrát nemůže.

Na fotku byla Narcisse Cinerea umístěna úplně dozadu a za trest jí ani nebylo dovoleno nad hlavu zvednout svoje sedmibojařské žezlo, aby bylo vidět, kde stojí.

I přesto, že si to za kažení zmijozelského ducha na slavnosti vůbec nezaslouží, přikládáme čtenářům i fotografii zmíněné sedmibojařky. Narcisse Cinerea letos vyhrála, co se vyhrát dalo. Kromě Sedmiboje vyhrála i Osobnost Hogwarts, a ať si žlutí Andyové a červení Malteenové říkají, co chtějí, my jsme na ni právem pyšní. Je to naše Narcisse a nikdo se do ní nemá co strefovat. Pokud to někde uslyším, tak vezmu ulomenou, zašpičatělou násadu od koštěte a…

(Pozn. redakce: To, co vám pan Zpytlehněv udělá zašpičatělou násadou od koštěte, pokud uslyší křivého slova proti slečně Cineree, bohužel neprošlo přes cenzuru Denního věštce, jelikož je to zcela nezveřejnitelné. Zájemci o plnou verzi pohrůžky nechť kontaktují šéfredaktorku Denního věštce, která vám zadá napsání článku, abyste se přestali zajímat o nesmysly.)

…a takhle už to zůstane a ta trubička se bude muset ucpat. A to by se vám nelíbilo!

Pro Denní věštec
pomlouval a vyhrožoval
Zpytlehněv Zďáblíkov