Evangeline Joyce Wynne, mladší profesorka, která „z duše nenávidí úkoly psané na poslední chvíli a zbožňuje konverzaci čili drbárny všeho druhu“ mi ochotně zodpověděla pár klíčových otázek. To vše s noblesou a vtipem sobě vlastním.
M. O.: „Na úvod něco z oboru… Kolik je na tomto obrázku koleček?“
E. J. W.: „Vzhledem k tomu, že mi škrkny kolečko okousaly do tvaru trojúhelníku, nemohu správně posoudit problematiku věci. ;-)“
M. O.: „Ano, výborně! Vidím, že jste duševně fit, můžeme pokračovat v rozhovoru dále. Nakolik je v současnosti pravděpodobné, že alespoň jeden student dokončí Taje pravděpodobnosti?“
E. J. W.: „Že by je někdo dokončil? Ale prosím vás, nemůžeme po studentech chtít nemožné! ;-))
Ovšem, když se nad tím teď zamýšlím, malá pravděpodobnost vystudování prvního ročníku Tajů pravděpodobnosti by se mohla naskytnout dárci překrásné, výjimečné a okouzlující pozornosti pro mou maličkost. V tom případě bych snad byla ochotna udělit P. :-D“
M. O.: „Učila jste dva předměty, který Vás více bavil? A ve kterém jste byla více spokojena s prací studentů?“
E. J. W.: „Není podstatné, jestli to bavilo mě, nýbrž jestli v mých předmětech našli zalíbení studenti. 😉
Mým prvotním cílem bylo vytvořit 2 zcela odlišné předměty. Jeden „seriózní“ zabývající se jistou problematikou do hloubky a předmět druhý, který jsem chtěla věnovat nejširší kouzelnické populaci. Jinými slovy jim měly Taje pravděpodobnosti pomoct objevit magii i v těch sebevražednějších výpočtech a Cestování pomocí magie rozšířit obzory i připomenout magické cestování jako celek.
Cestování pomocí magie je pro mě srdeční záležitostí. Jak by ne, vždyť výklady právě do tohoto předmětu byly moje úplně první profesorské krůčky.
Práce studentů je však paradoxně lepší na hodinách Tajů pravděpodobnosti. Vysvětluji si to tím, že o taje pravděpodobnosti projevili zájem jen skuteční vyznavači matematických záležitostí.“
M. O.: „Chystáte na příští rok druhé ročníky stávajících předmětů či nějaký úplně nový předmět?“
E. J.W.: Máte to z první ruky! 😉 Zrovna dnes ráno jsem totiž obdržela schválení od paní šéfové, která do menu předmětů nově zařadila i Flákání pro pokročilé. Otevření této třídy v nadcházejícím školním roce však není vůbec jisté – nejen kvůli lehce šibeničnímu termínu k sepsání zbývajících výkladů, ale i kvůli otravným studentům nechávajícím si vše na poslední chvíli a škemrajícím o dopsání výkladů, zlepšení známek či odpuštění studentských daní (nejen) u dveří mého kabinetu!
Druhé ročníky stávajících předmětů jsou prozatím ve hvězdách, takže se zeptejte Epanse. 😉
Nejprve si také musím vychovat generaci studentů, kterou bych naplnila případný další ročník, že…“
M. O.: „Jste velmi aktivní profesorka – vypisujete kvízy, semináře, soutěže… Stíháte také chodit na semináře kolegů či vypracovávat jejich soutěže?“
E. J. W.: „Semináře svých kolegů navštěvuji úspěšně, pravidelně a ráda. Má aktivita u vypracovávání soutěží je však poněkud zakrnělá. Přijde mi, že bych hrála moc muziky za málo peněz, tak raději využívám brigád. :-)“
M. O.: „Jak se Vám líbí nová kolekce na PU? Přeci jen trochu stylem připomíná Kruval…“
E. J. W.: „Přesně tak! Aljašské komplety a beranice jsou dle mého gusta! Niam je vynikající návrhářka a nebýt já taková stará rašple, shýbla bych hřbet a věnovala slečně obdivnou poklonu. ;-)“
M. O.: „Který „hadřík“ nebo doplněk Vás tam zaujal nejvíc?“
E. J. W.: „Zamilovala jsem si beranici! Nejen že skvěle vypadá a krásně hřeje, ale připomíná mi i můj domov, Kruval.“
M. O.: „A co Denní věštec? Jste spokojena s jeho úrovní nebo ho raději nečtete? (Co říkáte na články madam Mystifikace Fabulantové a nově i pana B. Ulwara?)“
E. J.W.: „Denní věštec? To je ten bulvární plátek, ne? ;-D
Řekla bych to asi takhle: když se nepíše o mně, články většinou jen zběžně přelétnu očima. Záplavy textu v adminu mi bohatě stačí; musela jsem si pořídit i Záchranný kruh.“
M. O.: „Váš kabinet sousedí s kabinetem profesora Epanse a profesora Filiuse. Jak jste spokojena se svými sousedy? Nejsou moc hluční?“
E. J. W.: „Epans je zlatíčko! Za půl roku mého působení jsem o něj neměla příležitost ani zakopnout. 😉
Ale Filius…! To je „iné kafe“! Nadávky, kopání do stolu (někdy na něj ten stůl vyhekne: „Pane profesore, já ten úkol přepíšu! Už mi neubližujte!“), blíže neidentifikovatelné zvuky a plameny šlehající zpod jeho neviditelného pláště (víte, že popsané pergameny výtečně hoří?) mě vždy přimějí ke svižné chůzi a jen lehkému pokynutí ruky na pozdrav.“
M. O.: „Chystáte se někam o pololetních prázdninách? Nebo budete v teple našeho hradu?“
E. J. W.: „Naplánovala jsem si návštěvu Kruvalu, mých nejbližších i přátel. To je však jen několikahodinová pochůzka, tak snadno se mne nezbavíte. ;-)“
M. O.: „A otázka na závěr. Jak jste spokojena s bojem o školní pohár? Přijde Vám dramatický, nudný, předvídatelný?…“
E. J. W.: „Se zájmem sleduji bodování i bojování; je to vůbec poprvé, co mám možnost setkat se se soubojem hned 4 schopných kolejí o každičký bod.
Tento boj je vše, jen ne předvídatelný, a tak je to správně. ;-)“
M. O.: „Děkuji za rozhovor!“