Ubytování ve stylových jizbičkách (pod zámkem a s mříží na okně), vykrmování tučnými jídly, bytná coby kanibalka se zálibou v ohni… Lákavá nabídka, pomyslela jsem si ironicky, když jsem si prohlížela katalog cestovky. Dejte mi pokoj! Ani za milion! Můj názor nemění ani malá noticka, že výletníci budou letos přesměrování do perníkové chaloupky. Babě Jaze totiž nedávno vypršela pracovní smlouva.
Inu, čeká mě nezapomenutelné dobrodružství… Takové myšlenky se mi honí hlavou, když spěchám k přenášedlu. Je ráno a mé včerejší obavy se rozplynuly. Zúčastním se zájezdu. I když… Lépe je mít tento výlet brzy za sebou. Hodinku, dvě a vrátím se. Trošku nervózně kontroluju, jestli mám za opaskem svou hůlku a pro jistotu si stále opakuju omračovací kouzlo. Nerada bych skončila na lopatě do pece, nemám stejné choutky jako Vendelína Výstřednice.
Dostat se na místo určení je díky kouzelnému přenášedlu otázkou několika sekund. Ale co to je? Kde to jsem? Něco musí být špatně! Stojím na cestičce vedoucí k obyčejné chalupě. Je sice pěkná a zachovalá, ale perníková není ani omylem.
Mé úvahy přeruší stařenka, která se objeví na zápraží. „Vítejte, slečno,“ zvolá a hrne se ke mně. „Ježibaba, jméno mé,“ podává mi ruku.
„Mia Whitebear. Takže jsem tu správně v perníkové chaloupce?“ ujišťuju se.
„Jistě, děvenko.“
„A kde máte perník?“ ukazuju na domek.
„Musela jsem ho sundat. Hrozně mi teklo do baráku. To víte, při dešti se perník rozmočí. Předloni mi dělali novou střechu. A taky – houby to větralo, všude jsem měla samou plíseň. Pojďte dál, pojďte. A to jste přijela sama? Víc vás není?“
A jéje, snad tu nejsem jediná?! Ujišťuju se, že je hůlka stále na svém místě a obezřetně následuju babku do baráčku. Jistě je zklamaná, asi se těšila na velké hody.
Hned ve dveřích ucítím vůni perníkového koření. Merline, tak přece! Cítím, jak se mi v zátylku ježí chloupky. „Ale perník pořád pečete, že? Lákáte na něho nebohé děti.“
„Co vás nemá, děvenko. Děti už nejsou to, co bývaly. Do lesa je nedostanete ani párem volů. A taky jsou hrozně vybíravý. Prý mám v perníku samý éčka nebo co. Musela jsem toho nechat. Pořídila jsem si živnosťák a teď prodávám perníky na trzích a na jarmarcích. Ale pro vás dnes peču perníkový závin. Dáme si ho ke kafíčku,“ spiklenecky na mě mrkne a podá mi zástěru.
„Řeknu vám můj tajný recept, ale ne že ho budete rozdávat na potkání.“
Jistěže budu, myslím si v duchu. Jestli se ovšem odtud dostanu živá. Minuty při přípravě závinu však pěkně utíkají a ze mě pomalu opadává strach. Bábinka je docela milá, celou dobu nezavře pusu. Zrovna teď říká, že základem vynikající chuti tohoto zákusku je kandované ovoce namočené v rumu. O několik málo minut později sedíme v obývacím pokoji, na stolku koláč a káva.
„Prosím, nabídněte si.“
„A nechcete si mě vykrmit, že ne?“ zdráhám se trochu.
„Ale jděte, slečno Mio. Každá žena by si měla dávat pozor na svou linii, takže dostanete maximálně dva kousky.“
S klidem se tedy natáhnu po kousku koláče. Je výborný. Lepší jsem snad ještě nejedla. Rozhlížím se po místnosti. Je velice vkusně a moderně zařízená, samý nízký nábytek, na zemi nová dřevěná podlaha. Ježibaba si všimne mého zkoumavého pohledu a na stolek přede mne vyskládá kupičku mudlovských časopisů.
„Snažím se jít s dobou,“ vysvětluje. „Tento jsem si předplatila a díky němu jsem si chaloupku trošku zmodernizovala. Řeknu vám, ti mudlové nejsou vůbec hloupí. Minulý týden jsem si u nich koupila vysavač. Takový malý kotouček, který jezdí po podlaze a uklízí. Člověk by řekl, že je to kouzlo. Ani nevíte, kolik mám najednou volného času. Můžu se věnovat zahrádce – mé velké zálibě.“ Zaskočí mi. Ježibaba a pěstování zeleniny?! To mi k sobě moc neštimuje. Ale to už mě bábinka táhne za ruku ven. Asi se chce pochlubit. A že má čím. Posekaný trávník, úhledné záhonky, dokonce umně vytvořený potůček s mlýnským kolem.
Ježibaba mi ukazuje každičký keřík s rajčaty či hlávku zelí. Zpaměti odříkává jména odrůdy a termín výsadby. „Mou největší vášní jsou ale bylinky,“ přizná se po chvíli a zavede mě na konec zahrady. Tam roste v čerstvě pokopaném záhonku jedna rostlinka vedle druhé.
„Majoránka má všestranné využití. Já ji nejčastěji používám při vaření. Pod maso, do polévky nebo omáčky. Díky ní je lepší každý pokrm. Také si ji přidávám do koupele, když se nastydnu a není mi dobře.“
„Tymián mi vždycky pomůže, když jsem nemocná. Vyrábím si z něho sirup. Je dobrý na kašel. V kuchyni ho přidávám do nádivek.“
„Mateřídouška má podobné využití jako tymián. Já si z něho ale každé ráno vařím čaj. Je to lepší než káva. Cítím se po něm velice dobře a nebolí mě žaludek.“
„Tady mám moji oblíbenkyni – levanduli. Tu používám také do sirupů. Sušené květy přidávám v bavlněných pytlíčcích do šatníku a taky je přisypávám do domácího mýdla.“ Do domácího mýdla? Tahle paní mě neustále překvapuje. Asi se tvářím dost udiveně, protože mi začne vysvětlovat, že se ho naučila vyrábět po mudlovsku. S kouzly to prý není taková zábava. „Je to dost nebezpečné,“ pokračuje Ježibaba. „Vždycky si připadám jako nějaký alchymista. Nejprve rozpustíte hydroxid sodný v destilované vodě. Zahřeje se to na vysokou teplotu, takže musíte počkat, až to zchladne tak na třicet stupňů. V mezičase si rozpustíte a smícháte rostlinné oleje. Pak do této olejové směsi přidáte tu hydroxidovou a zamícháte. Tam si trošku pomáhám kouzelnickou hůlkou, mudlové k tomu používají mixér, a ten já nemám. Po chvíli začne hmota měnit konzistenci. V té fázi tam přisypu bylinky a celé to naliju do formy, kde to do příštího dne tuhne. Potom zbývá mýdlo jen nakrájet a dát na rošt, kde musí měsíc zrát. Trvá to sice dlouho, ale stojí to za to. Pokožka je po umývání domácím mýdlem hezky vláčná. Cítím se pak jako mladice.“
Možná by to zabralo i na vrásky, napadne mě hned. Před očima mi vyvstanou inzeráty u Chytráka na koupi omlazujícího lektvaru. „Tady máte, jedno vám dám, slečno Mio. Můžete to sama vyzkoušet.“ Stařenka mi podává mýdlovou kostku vkusně zabalenou do celofánu a vyprovází mě k brance. Je čas k návratu. „Zas někdy přijeďte,“ mává mi. „Upeču perníkové sušenky.“
Nakonec ten výlet nebyl vůbec špatný, říkám si, když hledám přenášedlo, které mě odnese zpátky na hrad.
Kdybyste někdy nevěděli, co s volným odpolednem, stavte se u Ježibaby. Určitě se vám dostane vřelého přijetí tak jako mně.
A kdyby někdo z vás zatoužil ochutnat perníkový závin, pošlete mi sovu a já vám dám recept.
Pro Denní věštec
Mia Whitebear