Rozhovor nejen o tom, co je nového U Tří košťat

Aki san Marino na škole působí už přes více než sedm školních let. Letos úspěšně zvládla zkoušku OVCE z Bylinkářství a vrhla se do nové životní etapy – stala se kuchařkou U Tří košťat.

Nemohu začít jinak… Jak se ti nosí fialová?
Fialová se mi nosí zatím bez větších problémů.

Do kterých kousků oblečení se díky tomu nevlezeš?
To už nezkoumám a netruchlím pro oblečení. První den jsem probrala šatník… Alespoň jsem mohla udělat pár dobrým lidem radost.

Myslíš, že za to může to, že tak dobře vaříš?
To si nemyslím. Zatím ještě nejsem natolik dobrá, ale poživatelné moje výtvory rozhodně jsou.

Co je nyní náplní tvé práce?
Že by vaření U Tří košťat? 🙂
Rozhodně chci být v kontaktu s mladými lidmi. Pokusím se připravit na dráhu profesora. Pokud by bylo v dalším roce místo, zúčastním se konkursu. Než o to budu usilovat, potřebuji ještě „otestovat terén“. Tím chci říct, že jsem zjistila, že 90% mladých lidí v mudlovském světě přijde do kuchyně pouze pro vodu na čaj (nebo sníst, co jim maminka uvařila). To bych ráda v budoucnu změnila. A kdyby se mi povedlo přivést je i do tajů kuchyně kouzelnické…

Jaký je tvůj oblíbený recept na škrkní guláš?
To zatím neprozradím. Jak všichni víme, pro někoho je škrkní guláš to nejodpudivější, pro jiné ta největší delikatesa, co kdy jedli. Sbírám tedy různé recepty od studentů a zatím budu ještě zkoušet, protože co kraj, to trochu jiné ingredience a koření!

Kdo tě vlastně učil vařit?
Tak samozřejmě maminka. Její péči jsem ocenila již v útlém věku, kdy jsem měla svůj nožík a prkénko a pomáhala jsem krájet pravidelně zeleninu do polévky apod. U rodičů jsem se bezpečně seznámila s kuchyní mudlovskou a u babičky jsem nahlédla do tajů kuchyně kouzelnické…

Co si hosté nejčastěji objednávají?
Zatím to je škrkní guláš, ovšem jídelní lístek budu pravidelně obměňovat.

Sleduješ kauzu DV x madam Angela? Na čí jsi straně?
Kauzu tč. nesleduji, nejsem na ničí straně. Ať si každý udělá názor svůj, nebo počká na výrok Starostolce.

Stýská se ti po koleji, nebo je to teď spíše příjemné být tu jen sama za sebe?
Po těch letech v Nebelvíru se mi samozřejmě stýská. Ovšem setrvání v koleji, to nejsou jenom radosti, ale i spousta starostí a péče o mladší studenty. Jsem ráda, že štafetu přebrali další.
Nová krev je v koleji třeba, proto byl můj odchod nevyhnutelný.

Jaké máš plány do tohoto školního roku?
Trochu si odpočinout od učení, načerpat nové zkušenosti. Pak už jenom praktické poznatky zapracovat do výkladů. Přeci jen studujeme celý život, ale není nikdy nad výbornou stáž v renomovaném podniku. Takže si to hodlám letos užít a dál se uvidí.

A jak si myslíš, že se v boji o školní pohár povede Nebelvíru?
Rozhodně budu držet palečky, aby letos při Nebelvíru stálo trochu více štěstíčka. O body se nebojím, v koleji je potenciál. Takže co bys chtěla slyšet? V boji Nebelvír nezklame a věřím, že si odnese školní pohár.

Děkuji za rozhovor!

Děkuji za zájem a těším se na další spolupráci!