Dnes ráno jsem byla svědkem strašidelné události. Seděla jsem si v poklidu ve svém koutku ve Velké síni a dojídala s několika posledními opozdilci snídani, když vtom se prudce rozrazily dveře a do Velké síně se vplížila sfinga! Bez doprovodu, bez ochranky, prostě jen tak!
Ztuhla jsem hrůzou a rychle jsem se snažila vzpomenout si na obrannou formuli, která vás ochrání před sežráním – nicméně samozřejmě, že jsem měla okno, přestože jsem si ji ještě včera večer před spaním opakovala! Ke zděšení většiny přítomných se sfinga doplížila až před profesorský stůl, vyskočila na něj (v té době jsem již ovšem byla pod stolem, tudíž o dalším jejím pohybu podat svědectví nemohu) a všechny přítomné oslovila. Respektive termín „oslovila“ není asi úplně přesný, přímo totiž neoslovila vůbec nikoho, pouze odrecitovala jakousi veršovanou hádanku, jejíž znění jsem zapomněla okamžitě poté, co seskočila z profesorského stolu a co jsem zahlédla její tlapy půl metru od sebe.
Naštěstí přítomní studenti (zřejmě nenavštěvující předměty, kde by se velice přesně dozvěděli, jak nebezpečným tvorem sfinga je) zachovali většinou chladnou hlavu, několik studentek se – k mé hrůze – rozhodlo sfingu dokonce oslovit! Snažily se na ní zjistit, co měla její hádanka znamenat, mají-li na ni hledat odpověď a co získají, když ji naleznou. Inteligentní čtenáře možná nepřekvapí, že kloudnou odpověď nedostaly. Sfinga jim totiž neodpověděla nijak jinak než další hádankou. Tuto jsem si již ovšem stihla poznačit, proto vám zde mohu její slova tlumočit doslovně:
Správné slovo hledejte,
na ničí rady nedejte.
Pro odpovědi se skřítek staví,
bystrostí tou mě pak zpraví.
Moudré stříbrem odměním,
hloupé v jídlo proměním…
Nemusím vám předpokládám líčit, jaké zděšení ve mně poslední rým vyvolal. Naneštěstí studenty zdá se více zaujal rým předposlední, hned totiž začali nad tajemnou hádankou přemýšlet. Několik nových studentů, kteří byli do Velké síně přilákáni z chodeb nezvyklým ruchem, bylo ovšem zklamáno, že původní hádanku neslyšeli – bohužel z přítomných si ji nikdo též nezapsal a studenti tak zjistili, že si vlastně každý pamatuje něco trochu jiného. Sfinga na prosby o zopakování hádanky ovšem odpověděla pouze tajemným dovětkem:
Dnes a zítra, potom zas
zavítám vždy mezi vás,
svou hádanku zopakuji,
ne však nutně v této sluji.
Možná i skřítci laskaví
někde vám ji vystaví…
Nato se tajemně usmála a ke zklamání většiny přítomných majestátně odkráčela.
Závěry z celé scény jsou myslím ovšem zcela jasné. Sfinga se bude po hradě volně pohybovat častěji! Dnes a zítra a potom zas! Někdo by měl rozhodně uvažovat o zvýšení bezpečnostních opatření!! Ona sice tvrdí, že nám tu bude jen pokládat hádanky – ale také připouští, že ten, kdo neuhádne, bude proměněn v jídlo! Ovšem pravda, ti co uhádnou, zase dostanou stříbro… Uznávám, že tato část zní velice lákavě.
Takže je to tedy v podstatě na vás, milí čtenáři – rozhodněte si sami, zda budete po škole pobíhat a hledat sfingu, případně alespoň zmíněné psané verze hádanky, jež možná někde vystaví vydíraní či podplacení skřítkové (pochybuji, že by některý z nich sloužil sfinze dobrovolně…), a zda budete přemýšlet nad správnou odpovědí. Předpokládám, že skřítka, který vaši odpověď sfinze zanese, naleznete snadno – je myslím nad slunce jasnější, že tuto „službu“ odskákal opět nebohý Admínek Soutěžáček. Ať se už ovšem rozhodnete jakkoliv, rozhodně se snažte být v následujících dnech opatrní – věřte mi, že stejně jako není všechno zlato, co se třpytí, není ani všechno, co líbezně mluví a stříbro nabízí, mírumilovné a neškodné…
