Skandál ve Zmijozelu

Vždy jsem si myslela, že na naší škole studují pouze spořádaní studenti a studentky, že zde vyučují pouze spořádaní profesoři a profesorky a že tu pracují pouze spořádaní skřítkové a skřítky. Jistěže se ve sklepení pohybuje (možná stále ještě, i když pravda, dlouho ho již nikdo neviděl) bazilišek, teď nově navíc i sfinga – ovšem ani těm bych spořádanost nijak neupírala. Zkrátka: spořádanost nad spořádanost, tak bych to pojmenovala – tedy až do včerejška.

Včera večer jsem totiž byla ve Velké síni nechtěně svědkem podivného rozhovoru, jehož svědkem bych – to mi opravdu věřte! – raději nebyla. Zcela jasně z něj vyplynulo, že jedna ze zmijozelských studentek šestého ročníku (ano, tedy šestnáctiletá slečna, jíž alespoň do plnoletosti minimálně ještě několik měsíců chybí), konkrétně slečna Lucira de Radimaru, je těhotná! Co více, je těhotná již mnoho měsíců, neboť jak sama v osudnou chvíli přiznala – „porod se již blíží“.

Nejskandálnější na celé situaci je pravděpodobně fakt, že svůj stav zcela bez obalu a bez začervenání (nebo alespoň patřičného zazelenání) rozebírala nad sklenkou dýňového džusu s jedním z mých kolegů, profesorem Travtem, který byl zjevně o celé situaci informován, povídal si se slečnou o zdraví a těhotenských patáliích, mimo jiné se dokonce i zeptal, jak se na narození potomka těší slečnin manžel.

To jsem tedy již opravdu ztuhla – jak by bylo možné, aby byla dívka pod zákonem (byť jakkoliv hezká) již vdaná?! Slečna naštěstí vše uvedla na pravou míru slovy, že „přítel si to ještě nepřipouští“ – takže tedy pouze přítel, nikoliv manžel, sláva. Alespoň že tedy k porušení zákona tu nedošlo… Nemohla jsem se nicméně ubránit myšlence, zda se tento přítel nenachází taktéž v hradních zdech, zda se nejedná třeba o dalšího studenta nebo dokonce i o některého z mých kolegů! Nebo že by snad lesníci?

Musím uznat, že jsem celou situací upřímně zděšena – vzhledem k tomu, že za sebou nemáme ještě ani pololetí, musela slečna Lucira otěhotnět dokonce už v pátém ročníku. Vidět to na ní příliš není, zdá se, že vše šikovně skrývá pod vhodně volenými hábity, ovšem je to fakt. Někteří profesoři jsou navíc o jejím stavu zjevně informováni (zajímalo by mne mimochodem, zda je informován i pan ředitel, nebo zda je toto „tajemství“ drženo spíše ve zmijozelských kruzích), kázeňsky to ovšem zjevně nikdo nijak neřešil. Otázkou tedy zůstává, na co se máme v budoucnu těšit. Bude slečna Lucira i po narození potomka nadále v Bradavicích studovat, žít tu i se svou ratolestí? Zanechá studia, aby se mohla plně věnovat mateřství? Budou se podobné „nehody“ stávat našim studentkám častěji, až tu nakonec budeme jedna velká a šťastná rodina? Uvidíme…

Pro pochybující čtenáře přináším i několik důkazů: