Plán byl podle šéfredaktorčina úkolníčku jasný (mimochodem nic bych nedala za to, že tu úhlednou precizní tabulku do něj narýsovala jedna z jejích zástupkyň). Součástí halloweenského speciálu bude jeden článek o bývalých slavných šéfredaktorech, který dodá zatím neznámá osoba do soboty 27. 10. Plán selhal přesně ve chvíli, kdy jsem se tou neznámou stala já. Samozřejmě, že ne časově! Nechat mě bez kontroly zahrabat se do hradních archivů končí totiž vždycky katastrofou. A tak jsou články dva. Při zachování původního plánu bychom totiž v příštím halloweenském speciálu se slzou v oku vzpomínali na ty, kteří se po jednom historickém článku už nikdy neodhodlali otevřít Denního věštce. Přátelé, vítejte u pokračování článku o slavných šéfredaktorech!
V první části jsem vypíchla nejslavnější jména spojená s Corvinem Declaratio, Žlutým Trimelem a čítanou Sub Salix. Zmínila jsem také zdroje, kde můžeme odhalit nějaké podrobnosti o šéfredaktorech minulosti. Ponořit se do tajů žurnalistiky dnes můžeme také s předmětem Šéfredaktorské minimum vyučovaným profesorkou Niane z Libelusie. Skoro se může zdát, že post šéfredaktora je tak vedle ostatních skoro až zveličován. V dobách profesorů Orionis se spolu s vyučováním předmětu Prefektování a primusování těšily přízni posty prefekta a primuse a později, s nástupem profesorky Esperanzy Milagrosa, byl středobodem studentského pitvání post famfrpálového kapitána. Nároků kladených na schopného šéfredaktora je mnoho, lidí, kteří je splňovali, bylo ale poskrovnu. Pojďme zmínit ty, na které nám jejich činy jednoduše nedovolí zapomenout.
Za Lví tlapou je nutné zmínit Niane z Libelusie. Stará čísla časopisů nám prozrazují, že tato šéfredaktorka se na svém postu ocitla už ve svém prvním ročníku. Do srdcí čtenářů se zapsala především svými netradičními rozhovory. Šťastnější část hradu je miluje, ta méně šťastná je kvůli jejich délce nezvládne dočíst. Ale nevadí! Kromě toho lze na Niane krásně demonstrovat, jak se mohou sny plnit, když se jim jde naproti. Narážím samozřejmě na její přání, které formulovala veřejně už v roce 2011, zavést ocenění pro redaktory. Dnes už má její předávání novinářských cen dlouhou tradici. O mnoho chudší by byla Lví tlapou, kdyby její archivy nezahrnovaly vydání, která vznikla pod šéfredaktorkou Olivií Windy. Jejím poznávacím znamením byly vtipné reportáže. Mezi další hvězdy Lví tlapou patří rozhodně Nebelbrach Mechacha, jehož zamyšlení a hloubavé články potkáváme v červeném časopisu dodnes. Zmínila bych i jméno Belatris Nithelas Malrinové. Podle mě jedné z vůbec prvních fialových, které se postavila tabu psát do kolejního časopisu. Je veřejným tajemstvím, že dlouho časopis také finančně podporovala.
A co Hadí král? Pro mnohé z nás je to v podvědomí pořád „Žabí král“, a to díky dlouhodobému působení Barbary Arianne Lecter. Tři žabky vyprávějící si vtipy jsou nezapomenutelné a je radost je znovu a znovu potkávat. Žáby se ve své době těšily takové popularitě, že se umisťovaly v Osobnosti Hogwarts, později se hlasy pro přestaly počítat, byly příliš velkou konkurencí. Výběr druhé šéfredaktorky byl nesnadný. Ne, že by nebylo z koho vybírat. Nakonec jsem se rozhodla pro Wenai Lafayette, snad trochu kontroverzní šéfredaktorku, která je ale v historii Hadího krále určitě nezapomenutelná. Právě články, občas za hranicí novinářské etiky, vydávané za jejího vedení, na dlouhou dobu ovlivnily pověst Hadího krále. Velkou hvězdou (nejen) zeleného novinářského světa je pak pro mě Gita Hrdličková. Mimochodem víte, že vyhrála jeden z Turnajů Denního věštce (záležitost opravdu dávné minulosti)?
Konečně se tedy dostáváme k Dennímu věštci. Na prvním místě musí být zmíněna Anseiola Jasmis Rawenclav, jeho zakladatelka a dlouholetá šéfredaktorka. O tom, jak jí na novinách záleželo, svědčí i skutečnost, že se na post šéfredaktorky neváhala po letech vrátit, když se uvolnil a nenašel se vhodný nástupce. Obrovského rozkvětu se Denní věštec dočkal za vlády Filiuse Orionise. Ten dal novinám řád a především do Denního věštce přivedl spoustu nových redaktorů. Občas ráda nostalgicky listuji tzv. „okurkovými články“, v nichž jsme se vyjadřovali k palčivým otázkám kolem rozvoje hradu. V tom roce 2010, kdy profesor Orionis přišel s Cenou královny okurky, jsme předpověděli tolik katastrofických scénářů! Kdyby se naplnily, dnes by už nebyla možnost získat post profesora, protože by sborovna byla beznadějně plná. I když to bychom už vlastně neřešili, protože nedostatek nováčků by vedl k rozpadu našeho společenství… Také rádi listujete starými články?
Vybrat jednu další osobnost Denního věštce je nesnadné. Sama v něm působím od roku 2009 a zažila jsem příchody, vzlety a odchody mnoha redaktorů. Proto zmíním redaktorku, kterou už většina z nás nemůže pamatovat. Já ji pamatuji z dob, kdy jsem se na hrad registrovala a neměla jsem do něj ještě přístup. Byla většinou na konci seznamu online lidí a já jí strašně záviděla, že ona do hradu může. Hlavně mi nešlo do hlavy její jméno, protože z pravidel jsem měla načteno, že nikdo nemůže mít jména totožná s postavami z Harry Pottera. Má na kontě desítky článků a vlastně kdykoli se v té době otevřel Denní věštec, byla pod nějakým článkem podepsána ona. Tina Láskorádová.
A co vy? Znali jste zmíněné redaktory? Na koho z daných časopisů vzpomínáte?
Pro Denní věštec
Vicky Charmant
U Hadího krále by podle mě rozhodně mělo zaznít jméno Zpytlehněv Zďáblíkov, který, byť v pozadí, udělal za poslední roky asi nejvíce práce na všech frontách. A v mých očích byla také důležitá Tydynka Flyová, která za Hadím králem stála dávno a po dlouhou dobu… 🙂 Dennímu věštci zase nikdo neodpáře nedocenitelnou Nerys Heliabel Ghostfieldovou…