I stalo se jednoho dne, že šéfredaktorka Denního věštce, Niane z Libelusie, přišla s nápadem vzít svou divokou redakci do Zapovězeného lesa. Jak se dalo čekat, byla to výprava plná děsu, hrůzy a nečekaných překvapení!
O nápadu vzít divou zvěř z redakce na výpravu se mluvilo už delší dobu. Až 18. 10. se však uskutečnila! Blížil se Halloween a tak se vedení redakce nejspíše domnívalo, že když se nějaký ten redaktor v lese ztratí, připíše se to na vrub divé zvěři a bude vyřízeno.
Na výpravu se sešlo šest statečných. Blake Towerell, Narcisse Cinerea, Edmund Heusinger, Theresa Brendi, Cerridwen Lowra Antares a Niane z Libelusie. Všichni pod vedením přední lesnice Barbary Arianne Lecter.
Jakmile se celá výprava sešla před Zapovězeným lesem, slečna lesnice všechny seznámila se situací. Slečně totiž zmizely všechny dýně a akutně tak hrozilo, že na hradě nebude žádná halloweenská výzdoba! Na jejích záhonech zbylo jen několik dýňových semínek, které se následně našly i po cestě do lesa. Než se však výprava mohla vydat na cestu, slečna Barb přikázala, že každý na sobě musí mít něco halloweenského, a tak všichni začali přemýšlet, co si vezmou na sebe. Někdo našel dýni na provázku, jiný šálu, někdo lízátko… a někdo si dokonce musel půjčit, protože neměl vůbec nic.
Nakonec ale každý něco našel a celý skupinka vedená slečnou Barb se vydala po dýňových semínkách dál do lesa. Cesta to byla strašidelná. Sem tam někde zahoukala sova, tu něco vedle ve křoví zašustilo a tu se ozval výkřik bolesti, když někdo o něco zakopl. Čas od času se ozval i výkřik nadšení, to když někdo náhodou našel něco na zemi. Velké štěstí jsme měli zejména na děravé ponožky!
Netrvalo však dlouho, a právě ve chvíli, kdy se zdálo, že se prostě výprava musí ztratit, se před ní objevila oranžová záře. Některé… třeba část zeleného osazenstva skupiny… to vyděsilo natolik, že vyhledali úkryt za šéfredaktorkou. Někteří však nadšeně přidali do kroku, aby zjistili, co to je!
Bylo to několik dýní, přátelé! Několik vyřezaných a děsivých dýní, které svítily na celé okolí a potutelně se na všechny šklebily. Blake se dokonce pokusil vzít jednu z nich do ruky, ale ta okamžitě zhasla. Skoro se zdálo, že výprava došla ke svému závěru, neboť jsme přece našli, co bylo třeba… jenže ony ty dýně začaly najednou zpívat. Spíš to znělo jako dost nehezké vrzání. Varovaly celou skupinu, aby se raději otočila a vzala nohy na ramena, nebo že za to životem svým zaplatí.
A to skupinu rozdělilo! Někteří se vrátit chtěli, jiní chtěli jít dál. Nakonec slečna Barb zavelela a všichni culící se dýně obešli a pokračovali v cestě. Po nějaké době se zdálo, že cesta nikam nevede. Až tu se najednou přede všemi objevil obrovský a dechberoucí obloukový průchod, který byl vysázený dýněmi. Dýněmi vyřezanými, nevyřezanými, plápolajícími i zcela obyčejnými. Všichni zůstali jen strnule zírat. Ve všech se nejspíše mísil strach a úcta.
Jenže jakmile do průchodu vstoupil první člověk, opět to byl Blake, objevila se obrovská strašidelná postava. Samotný Jack!
Všechny si prohlížel zlostným pohledem a ani za mák se mu nezamlouvalo, že rušíme jeho klid. Ještě lepší bylo, když slečna Barb poznamenala, že neměla tušení, že Jacka v lese mají! Ten samozřejmě chtěl vědět, co tam děláme, a tak jsme neohroženě odpověděli, že hledáme dýně, které někdo ukradl ze záhonků u lesa.
A než se kdo stačil nadát, vážně nevím, jak se to stalo, jedna z dýní uvěznila Blakea uvnitř a on nemohl ven. Samozřejmě nechat ho tam by nebyl takový problém, ovšem slečna lesnice prohlásila, že by s tím bylo moc papírování, a tak započalo vyjednávání s Jackem. Ten napřed nechtěl o ničem slyšet. Nejen o propuštění našeho kamaráda, ale ani o vrácených dýních.
Nakonec se nám však podařilo obchod uzavřít. Jen tedy za ty dýně, protože Blake se mezitím prokousal ven sám. Zničil si při tom sice kalhoty, ale co jsou jedny kalhoty v porovnání se zničeným životem?
Abychom však dostali dýně zpět, museli jsme Jackovi napovídat, že u nás na hradě ve sklepení jsou daleko větší a že by tam mohl i bydlet. To se prostě nedalo odmítnout! Proto pokud potkáte Jacka ve sklepení, neděste se! On je celkem fajn!
Abychom náš obchod stvrdili, připravil nám úžasné pohoštění. Papriky, ze kterých lezli červi. Pustil se do nich s takovou chutí, že to člověk nečekal. Ostatní se však maximálně tak dotkli samotné papriky. Následně se přede všemi objevilo obrovské množství dýní a všechny se odkutálely zpět k hájence slečny Barb.
Ta nám na závěr poděkovala a dovolila každému, aby si vzal jednu dýni. Narci si pochopitelně vybrala zelenou. Prý jako náhradu za tu na provázku, kterou někde nechala.
A tak jsme zachránili výzdobu pro hrad, pobavili se, potkali Jacka, a co je nejlepší, všichni ve zdraví přežili!
Pro Denní věštec
Theresa Brendi
Byla to úžasná výprava, moc jsem se bavila. Doufám, že nás brzy zase nějaká čeká!
Jen to pohoštění by mohlo být lepší… jahody, borůvky, klidně i nějaký hříbek, ale ty papričky s červíky bych asi oželela… +směje se+