Monny von Schatz nejen o blánách mezi prsty

Sehnat na hradě Monny von Schatz pro mě nebyl nejmenší problém. Stačilo jen vyslat sovu k lustru ve Velké síni a věděla jsem, že oběť na rozhovor je jasná. Slečna Monny navíc rozhovor pojala jako možnost stát se slavnou a oslovit široké masy publika, takže následující čtení je více než zajímavé…

Už jsem se Vás nedávno ptala v drobné anketě pro DV na Vaše plány ohledně letošních OVCí… Stále platí to samé? Dostudováváte Péči o kouzelné tvory?

Dobrý den madam. I já vám přeji příjemný večer a gratuluji vám k velmi originálnímu výběru studenta k rozhovoru.

Protáčím oči v sloup a v duchu si myslím – to zas bude rozhovor jak rozprávka… Ale co, jsem profík. Přežila jsem i rozhovor s jinými, přežiju i tuto excentrickou studentku.

Již pět studijních ročníků čekám, jestli pan nejvyšší řiditel (vládce náš, slunce naše jasné) uvede druhý ročník svého skvělého předmětu, Bílé magie. Ani nepočítám, kolikrát jsem byla v ředitelně a psala žádosti o jeho otevření… nepočítám, kolik sov jsem již k němu vyslala a prosila a žadonila. Ale když se mi doneslo, že všechny moje dopisy leží neotevřené v koutě jeho sovince, rozhodla jsem se, že seberu své pošlapané sebevědomí a svou zhrzenou duši a vrhnu se na druhé mé velmi blízké téma. A tím je právě Péče o kouzelné tvory. Víte… pokud přejdete takové ty malé nudné chvíle jako krmení tlustočervů, tak zjistíte, že… no že na tom můžete být ještě mnohem hůř…

Ha, konečně domluvila, čas položit další otázku!

Proslýchá se, že každou chvíli bude na PU nová kolekce. Těšíte se na ni? Máte naspořeno dostatečné množství financí… Hodláte je za kolekci utratit?

Ach… nová kolekce. Očekávám ji už jako spásu. Pevně doufám, že přibudou nějaké nové pěkné sukně. Mám totiž alergii na kalhoty a navíc mi vždycky dělají křivé nohy. Moje nohy jsou mimochodem absolutně v pořádku, ale ty kalhoty mají vždycky tak divný střih… ano… teda ne… neschovávám své křivé nohy za neprůhlednou látku sukně! Za to můžou ty kalhoty! Jediné, co se mi na kolekcích nelíbí, je, že jsou hrozně zmodernizované. Mudlovské módní cítění stále víc a víc proniká do myslí našich návrhářů. Je to jako mor. Kde jsou doby keltských korzetů… kde jsou doby šatů s gotickými rukávy? Jak říkám… mudlovské styly jako džíny-triko-svetr-botasky… Šíří se to jako nemoc!
A co se týče mých financí… Myslím, že moje třetí místo v žebříčku mamonářů mluví za své… Jsem tak bohatá, až to jde mému okolí na nervy. Tak bohatá, že bych si mohla zapálit doutník štosem galeonů (kdyby byly z papíru a kdybych kouřila doutníky). Je to zřejmě pozůstatek z dob, kdy jsem byla havraspárským pokladníkem. Vytvořila jsem si závislost na takzvaném „trezorním swimingu“. A když si v plavkách odřu břicho o dno trezoru, nevypadá to dobře v šatech. Zřejmě na novou kolekci padne valná část mých úspor (ovšem pokud bude za co, že?), ale rozhodně ne všechno. Jako expokladník jsem si dala předsevzetí, že jakmile se dostanu na první místo žebříčku v mamonářích, dám polovinu svého peněžního majetku havraspárskému kolejnímu kontu. A tak na tom usilovně pracuji.

(Rozhovor byl páchán těsně před vydáním nové kolekce – pozn. M. O.)

Všimla jsem si, že se aktivně účastníte soutěží. Jaký typ soutěží máte nejraději? (spisovatelské, logické, malovací,…)

Ano. Mám ráda soutěže. Je to takové odreagování ve věčném stresu a studijním stereotypu. Můžu se zde ponořit do různých koutů svého já a nechat vylézat na povrch jednou Monny umělkyni, jednou Monny básnířku, jednou Monny spisovatelku a tak dále. A řeknu vám, každou Monny stojí za to poznat! – směje se –

Ano, už jsem měla tu čest poznat, pomyslím si.

Ráda mám každý typ soutěže, který má v sobě nějakou „jiskru“. Téma, které mě opravdu zaujme, se píše úplně samo. V poslední době mám ale nejraději hádanky, šifry, doplňovačky a tak podobné, protože musím víc času trávit v mé meditační místnosti. Jinak bych za sebe možná neručila a několik mudlů by skončilo s oslíma ušima či prasečím ocáskem.

Jste v sedmém ročníku. Sice letos ještě nehodláte skládat OVCE… Ale i tak se zeptám. Máte nějaké představy o tom, co byste ráda dělala po absolutoriu? Jaký obor kouzelnické činnosti by Vás lákal?

Když mi bylo jedenáct a rozhodovala jsem se co dál dělat, přiletěla mi sova s přihláškou na tuto prestižní školu čar a kouzel. Tím tedy bylo veta s mým snem stát se profesionální skladačkou puzzle. Dala jsem se na magii. Jak jsem již řekla dříve, bílá magie mě naprosto ohromila. Prošla jsem ale spoustu dalších zajímavých oborů. Od všeho něco. Taroty, Numerologii, Zvěromagii, Nauku o mudlech, dozvěděla jsem se, co mám dělat, abych byla oblíbená, Pokladničení, Bonzologii, Obranu proti černé magii, Lektvary a mnoho a mnoho dalších. Přeci jen už je to nějaký ten pátek, co tu jsem. Mojí hlavou prošla pěkná řádka povolání, která by se mi méně či více líbila. Od profesora až po uklízeče v sovinci. Poslední dobou mě ale nejvíc láká práce v laboratoři. Laborantka je moje nové poslání. Jen doufám, že pláště budou mít nějakou úroveň. Jinak to dělat nebudu a vrátím se ke skládání puzzle.

Co nového na lustru?

Madam, madam… na lustru je přece stále něco nového! Lustr je místo nekonečných možností. Je to místo, odkud se vám nechce odcházet a kam se rádi vracíte. Je tu zkrátka všechno. Vlastně pokud nemíříte na výuku, nemusíte se z něj ani hnout. Na lustru se učíme, na lustru si hrajeme, na lustru se budíme, na lustru mluvíme… Z lustru je všechno vidět. Z lustru je všechno slyšet. Z lustru je všechno cítit (čemuž jde lehce zamezit jedinečnou lustroidní klimatizací). Právě proto můžou na lustr jen VIP a pokud se snaží na něj dostat někdo bez povolení, nemilosrdně je smeten na podlahu síně. Ne každý je zkrátka vyvolený.

Máte čas a chuť sledovat Sedmiboj? Vzpomínáte u toho na Vaši vlastní aktivní účast v této soutěži?

Ano… musím říct, že Sedmiboj sleduji. Dokonce mi i stálo za to utratit za naše slečny nějaký ten srpec… A přiznávám se také, že s jistou nostalgií vzpomínám na své snažení. Ale moc si toho nevybavuji. Je to už táááák dávno. Vím ale naprosto přesně, že jsem byla skvělá. Jak jinak.
Mrzí mě, že se letos nebudou zveřejňovat pořadí a počty hvězd co každý účastník získal. Chápu že je to zřejmě kvůli tomu, abychom se vyhnuli nadávání místních negramotných ublíženců, jejichž adepti se umístili na nižších pozicích, ale i tak, dle mě to bude snižovat napětí celé soutěže. – usměje se-

Ehm… Trochu soukromý dotaz. Proč máte tak bílé vlasy, slečno? Hrůzou nebo si je barvíte? Přeci jen k Vašemu věku mi moc nesedí.

Já a celá moje osobnost si dává maximálně záležet na originalitě. Když se budete procházet po hradě, bude minimum lidí s tímto účesem. Avšak hnědé, černé, modré, zelené… to má každý. Stejně tak jako je originální moje konto a to proto, že tolik peněz tam kdekdo nemá, tak je originální i můj účes. Kdybych si mohla koupit originální kus oblečení, zajistit originální barvu pleti, třeba i nechat našít blány mezi prsty… udělala bych to, protože to nikdo jiný nemá. Proto mám bílou barvu vlasů a proto se mi už ani jiné účesy nelíbí. Leda kdyby pan profesor, náš nejmilejší pan kolejní, dal do repertoáru dámského kadeřnictví jeden z účesů, co je nyní pouze pro pány (pan milý kolejní jistě ví moc dobře, jaký to je), tak bych nosila ten. – zasněně mhouří oči –

Děkuji vám za příjemný rozhovor a doufám, že teď už budu slavná i mezi nižšími společenskými vrstvami…

Pěkně děkuji!

Pozn. Už nikdy nedělat rozhovor s nikým excentrickým! Prý originální… No nevím! A teď honem za Bete!