Jdu si takhle courem po Prasinkách, když mě náhle přepadne chuť na máslový ležák. Zajdu si ke Třem, pomyslím si a vyrazím směrem k hostinci. U hostince se to však nějak podezřele hemží kouzelníky, a novináři tu zatím ještě nejsou, tak chytnu příležitost za pačesy a zjistím, co se tu vlastně stalo. Proplížím se přes dav zvědavců dovnitř a hledám někoho, kdo by mi osvětlil, co se tu u Merlinových vousů vlastně událo. Všude po lokále jsou rozházené stoly a židle. U jednoho zadního stolu spatřím sedět madam Rosmertu s rukama u obličeje a slyším tichý vzlykot. Potichu si přisednu k madam. Madam Rosmerta pomalu zdvihne hlavu a v očích se jí lesknou slzy.
Misaka Rainbow: Dobrý večer, madam Rosmerto, copak se tu prosím vás stalo?
Madam Rosmerta: – popotáhne – Dobrý večer, slečno. Někdo tu byl a zničil mi celý hostinec, patrně tu cosi hledal.
Misaka Rainbow: Něco hledal?
Madam Rosmerta: Domnívám se, že se jedná o prastarý pohár nedozírné hodnoty, ale ten jsem včera poslala do Gringottovy banky.
Misaka Rainbow: Takže ten vandal šel po tom poháru a při jeho pátrání to tu celé takto poničil?
Madam Rosmerta: Myslím, že to tak bude, protože se nic neztratilo, vše je na svém místě. I peníze jsou všechny. – pokrčí rameny a vysmrká se –
Misaka Rainbow: Takže nemáte sebemenší tušení, kdo by to tak asi mohl být?
Madam Rosmerta: Bohužel nemám. – zavrtí hlavou –
Misaka Rainbow: Děkuju vám madam za odpovědi, určitě se pachatel dopadne.
Madam Rosmerta: Snad máte pravdu, slečno. – trochu se pousměje –
Schovala jsem svůj bleskobrk a šla si pořádně prohlédnout interiér hostince, jestli nenajdu nějaké stopy. Najednou se však otevřely dveře a dovnitř vešel světoznámý kouzelnický detektiv pan Hennry Ďasovec. Tři Merlinovy řády za detektivní kouzelnickou práci a jedna cena Detektiva roku. Došel ke stolu, kde seděla madam Rosmerta a odkašlal si: „Madam Rosmerto jmenuji se Hennry Ďasovec a jsem světoznámý detektiv. Toho pachatele dopadnu, to se nebojte.“ Já jsem zatím odešla zpět do hradu. Do hostince se vrátím zítra, to už by to pan detektiv mohl mít vyřešené a já bych to pak mohla otisknout do novin. Jen co vyjde slunce, už peláším do hostince se zeptat pana detektiva, co zjistil a jestli už dopadl toho pachatele. Před hostincem se zrovna pan Ďasovec loučí s madam Rosmertou. Zamávám na něj a gesty mu „signalizuju“, aby šel za mnou. Rozloučil se s madam a šel za mnou. Když už jsem věděla, že jsme z doslechu, vytáhla jsem svůj bleskobrk a začala jsem s vyptáváním.
Misaka Rainbow: Tak jak dopadlo vaše pátrání? Byl jste úspěšný?
Hennry Ďasovec: Ano, byl. Pachatel byl dopaden a převezen do Azkabanu. Měl totiž bohatou trestní minulost.
Misaka Rainbow: Můžete čtenářům Denního věštce prozradit, kdo byl oním vandalem?
Hennry Ďasovec: Ano, slečno, mohu. Byl to Kevin Hrůzný. Měl toho na svědomí už dost a nebylo nijak těžké ho vypátrat a dostat z něj přiznání.
Misaka Rainbow: Jste opravdu úžasný detektiv. Smekám před vámi. Takhle rychle dopadnout pachatele a usvědčit ho vyžaduje hodně velký detektivní talent.
Hennry Ďasovec: Děkuji, slečno. To víte, když děláte detektiva takových 20 let, tak už to jde jak po másle. Tedy jak co. – usměje se –
Misaka Rainbow: Děkuji moc za objasnění a rozhovor pro naše čtenáře.
Hennry Ďasovec: Nemáte zač, slečno.
Případ je vyšetřen a vandal je za mřížemi. Madam Rosmerta už má U Tří košťat zase parádně uklizeno a nával jako vždy. Jako by se vůbec nic nestalo. Pokud šlo o ten prastarý pohár, ten pořád zůstává v bezpečí v útrobách jednoho z trezorů Gringottovy banky. U madam Rosmerty se střídají hlídači, které posílá brigádní agentura Žlutá tlapa a musím zaklepat, že zatím se tento incident neopakoval.
Pro Denní věštec
Misaka Rainbow