Majdule Hafila, průvodkyně po Zakázaném lese, se před pár dny znovu objevila v Bradavicích. Co mohlo za její odchod? Jak se cítí po tolika měsících zpátky? Jak se mají její krůty? Na tyto a další otázky se dozvíte mnohdy šokující odpovědi právě v tomto rozhovoru!
Jak dlouho jsi byla v Mrazákolandu?
Abych to uvedla na správnou míru, v Mrazákolandu jsem nebyla. Oficiálně mě prohlásili za mrtvou… Co ti řeknu teď, bych ti asi neměla říkat, někteří by mohli být až moc vyděšeni, ale já myslím, že by to konečně mělo prosáknout na veřejnost.
Začalo to jednoho pochmurného večera, kdy za mnou přišel pan ředitel. Vyptával se na jeden starodávný, mocný a hodně špatný artefakt, který se nachází někde v lese. Já samozřejmě věděla, kde je, ale nechtěla jsem, aby ho opět někdo používal. Pana ředitele to úplně rozběsnilo, očividně po něm hodně toužil. Tak mě na rok a půl zavřel do sklepení, kde mě denně mučili… A stejně jsem to neřekla!
Naštěstí moje krůty nezklamaly, po roce a půl mě vysvobodily a já s panem ředitelem uzavřela dohodu.
Co se změnilo za dobu tvé nepřítomnosti v lese? Trefila jsi vůbec na stará známá místa?
Stará a oblíbená místa se nikdy nezapomínají. Abych pravdu řekla, žádné změny jsem nezpozorovala, kromě spousty odpadků, co se válí před lesem, případně podél cestiček v něm. Nechápu, proč to Veldrin těm studentům trpí, brát si s sebou na výpravu sladkosti. Kdyby to pak aspoň uklidili, tak neřeknu, ale takhle? Takhle to zas zbyde na mně.
Odmlčí se a nakrčí obočí, náhle se jí tvář rozjasní.
Heh, to mi vnuklo nápad. Mohla bych tam nahnat pár lidí, ať uklízí za mě! Chacha.
Toho večera se jedna výprava vedená Majdulí opravdu konala. Pozn. redaktorky.
A jak probíhala první výprava po návratu?
Z mého pohledu dobře, jak to vidí studenti netuším. Ale asi moc nadšení nebyli, dost jsem je prohnala. Zvlášť Adanedhel Bloom.
Šli jsme vykopat zkamenělého obra, kterému, uprostřed jednoho palouku, vyčuhoval ze země jen palec levé ruky. Musím říct, že všichni nasadili ostré tempo. Teda, až na jednoho zeleného chlapce, který zničil školní lopatu, takže musel čekat, než se nějaká uvolní. Nicméně Adanedhel potkala vlče, se kterým se strašně chtěla kamarádit, takže mě vůbec neposlouchala a nepracovala. Kdyby to nebyla moje první výprava po roce, tak ji tak proženu, že se z toho vzpamatovává ještě teď!
Ale chtěla jsem být milá.
Usměje se.
K návratu tě táhl víc les nebo klábosení ve Velké síni? Či snad něco úplně jiného?
Ale já za svůj odchod vůbec nemohla!
Mrká směrem k první otázce.
Zaregistrovala jsem se v roce 2005. Dřív jsem touhle školou úplně moc žila, našla jsem si tady přátele, kteří jimi zůstanou ještě minimálně pár let, pokud ne do konce života.
Před tím rokem jsem odešla, protože jsem měla strašně málo času a potřebovala jsem si vyřešit soukromé věci. Nechtělo se mi odcházet, ale musela jsem. A teď jsem zjistila, že bez té školy to nejde. Dřív jsem u ní seděla denně, několik hodin, chatovala, dělala soutěže, psala články… Teď už nemám sice potřebu tohle všechno dělat, ale trošku mě uspokojuje, když se tam sem tam můžu podívat a vědět co se děje, co se změnilo. Víš co, to velký nadšení a aktivita už dávno není a nebude. Ale stejně týhle škole hodně dlužím, minimálně kvůli přátelům – A co se výprav týče… Nejlepší práce, jakou jsem na Hog kdy dělala (a že jsem jich pár vyzkoušela). Pobavíte se a ještě vás za to platí.
Navíc, mám prázdniny, maturitu jsem si o rok odložila, takže i spousta volna, tohle mi přijde jako dobré využití alespoň trošky času.
Jako jedna z mála máš překrásně a podrobně sepsaný životopis. Co tě k tomu vedlo?
Původně to vůbec nebylo zamýšleno jako životopis, ale jako kniha. Začátkem roku 2008 mě Sofie Caruca vyhecovala, tak jsem jí napsala. Původní plán byl prodávat ji na Pragoconu 2008. Obepsala jsem lidi, zájemců o ni bylo hodně a díky tomu jsem měla aspoň přehled o tom, kolikrát je potřeba vytisknout. Bohužel právě na tom tisku to krachlo – ani mým, ani Sofiiným rodičům se nezamlouvalo vyhodit takhle kolem 300 papírů, plus barvu. Takže jen díky tomuhle to nevyšlo.
Povzdechne si.
Ta kniha nikdy nespatřila světlo, dodneška ji četli jen dva lidé a já. Přišel mi jako dobrý nápad hodit ji do CV.
Ale možná za pár dní zmizí. Nabídla jsem ji panu knihovníkovi k uveřejnění ve školní knihovně, pokud se mu bude líbit a umístí ji tam, budete si ji tam moci vypůjčit.
Vidím, že máš v ruce violky. Zamilovala ses do květin z květinářství nebo máš raději bylinky a květiny z lesa?
Do květinářství občas zajdu a vždycky si říkám: „Teď už si ten pugét růží koupím!“ – A stejně to neudělám. Je nádherný, ale asi bych ho radši měla od někoho dostat.
Všechny květiny tam jsou nádherné. Zmiňované violky jsem dostala od slečny Lextrové, pomohla jsem jí s jedním problémem, takže tím chtěla vyjádřit „díky“.
Upřímně ale, květinám z lesa se nic nevyrovná! Ty opravdu překrásné kousky je těžké tam najít… A vlastně je dobře, že ne všichni se odváží v lese květiny hledat. Je jich málo, kdyby si je každý natrhal, tak výjimečné by už nebyly.
Vidím, že ses vrátila k vypisování detektivních soutěží. Máš ráda detektivky?
Dřív jsem tyhle soutěže vyhlašovala a měly úspěch, lidi to baví. Když jsem zpátky, proč nerozdávat radost znovu.
Detektivky mám ráda, to jsou jediné mudlovské pořady, které sleduji. Ale když chci opravdu namáhat hlavinku, sáhnu raději po nějakém příběhu, to je pro mě pak zajímavější, napínavější a mám pak dobrý pocit, když něco úspěšně vyřeším.
A jak se daří krůtám?
Ten dlouhý rok a půl tu beze mě zvládly s přehledem! Návštěva krůtiček byla to první, co jsem udělala, když mě pustili ze sklepa. Nikdo se tu o ně nestaral a ony samy přežily. Všechny! Jen teda konopí značně ubylo, ale to není divu, když ho neměl kdo vysázet. Naštěstí můj návrat přišel právě v čas, aby nechcíply hlady.
Máš vůbec čas na prázdninové lenošení?
Jak se to vezme. Neměla bych ho mít, ale jako každý chytrý člověk si ho umím udělat.
Když jsem se vrátila, každý po mně něco chtěl. Průvodce je dobrá práce. Máte přístup do lesa, znáte to tam… Není nic jednoduššího, než se tam schovat před otravnými lidmi, kteří po vás něco chtějí. K mojí smůle jediný člověk, který mě tam vždycky najde, je Veldrin, takže tomu jedinému odporovat nemohu.
Děkuji za milý rozhovor!