Andy Topher: „Bylo to naprosto spontánní rozhodnutí!“

Denní věštec: Krásný večer, slečno Andy! Děkuji, že jste si na mne udělala čas! – pousměje se – Začnu tak nějak oddychově, jak jste si užila lyžování? A co říkáte letos na zimu, užíváte si ji plnými doušky?

Andy Topher: Vám taky krásný den, slečno Mandy! Lyžování, to je teď moje, takže ano, užila. Snažím se teď tomu věnovat co nejvíce času to jde, zima je bohužel krátká. – podívá se z okna – Vidíte, však už končí, to je hrůza!

Denní věštec: A ještě než se dostanu k otázkám týkajících se profesorství a zfialovění, ráda bych na předchozí otázku navázala. V zimě jsme také náchylnější k různým nemocem a zrovinka vy mi tu sedíte celá bledá s chřipkou! – podívá se se starostí na profesorku – Copak jste vyváděla, prosím vás, že vás to takhle skolilo? Myslíte, že by se na hradě mělo více vytápět?

Andy Topher: – zakašle – Já vám vůbec nevím, mě to nemocniční lůžko prostě táhne k sobě… A nebo je to taky tou sníženou imunitou po změně kabátu, ale já tam fakt jsem pořád! – začne si hrát s odstávajícím obvazem –  Vytápět by se asi mělo, no, ale zase se bojím, že jak jsem si teď zvykla na zimu, tak mi to náhlé teplo neudělá dobře, to víte, náhlá změna klimatu není dobrá pro imunitu! – zasměje se a pohodí zmrzlými vlasy –

Denní věštec: – přikývne a podá madam mísu s ovocem – Tak vy jste v minulém školním roce úspěšně složila zkoušky OVCE z předmětu Péče o kouzelné tvory a žlutý hábit rychle vyměnila za fialový.  – usmívá se – Především by mne zajímalo, co vás k tomu vedlo a proč jste se rozhodla rozšířit fialové řady? Viděla jste svou budoucnost jinde než v Mrzimoru, nebo to bylo spíš takové spontánní rozhodnutí?

Andy Topher: To bylo naprosto spontánní rozhodnutí! Dělala jsem průzkum do Trimela a pár studentů mě tipovalo jakožto adepta na profesora, což mě překvapilo, ale zároveň přemluvilo, abych to zkusila, nápady na předměty pak přišly nějak samy. Prvně to byla spíše taková sranda, nevěřila jsem moc, že to vyjde. No a v den D jsem si tak odpočívala v kolejní místnosti, zabalená v dece, když do mě najednou začala klovat cizí sova a nepřestávala, dokud jsem se tedy nepodívala, co pro mě má. Tak jsem se dozvěděla, že budu opouštět moji milovanou kolej. Ne, že bych litovala, ale chápete!

Denní věštec: Jistě, chápu. – zapíše si – Samozřejmě jste byla ve své koleji pár let a spoustu zažila. Co mrzimorší studenti, nechybí vám? A jaké to vůbec je, začít všem mladším vykat a s fialovými tykat? Už jste si zvykla, nebo vám to ještě čas od času ujede? Jak velký je to nezvyk?

Andy Topher: No, na tykání si člověk zvykne rychle, minimálně já, ale vykat těm, které jsem znala celé roky, je divné. Vážně, na to si zvyknout nejde, občas mi to taky málem ujede, abych pravdu řekla. Jenže co se dá dělat, musím se přizpůsobit… A nebo přestat chodit do Velké síně, to je samozřejmě taky možnost. Ale to jídlo! Ne, beru zpátky, to není možnost.
A moji žluťásci mi chybí, samozřejmě, že ano. Pokaždé, když vrazím do dveří od kolejky, tak skoro brečím a tiše si přeju, aby to byl jen sen, a že se ráno probudím a ty dveře budou zase otevřené, ale ono stále nic!

Denní věštec: Stále nic? To zní jak noční můra! – trošku se oklepe a pokračuje – Když se podívám na studenta a profesora, každý má vskutku jiný hradní život. Myslíte si, že vám bude profesorství lézt na nervy a budete někdy mít touhu se vrátit do role studenta? – vyzvídá –

Andy Topher: – podívá se do svého kabinetu a zatřese hlavou – Já budu upřímná, jo? Vážně nelituju svého rozhodnutí, ale pokaždé, co vidím tu obrovskou věž papírů, kterou mám opravit, tak přemýšlím, že si seženu obraceč času! – zasměje se a pak si oddychne, protože ví, co ji ještě dneska všechno čeká –

Denní věštec: Taky bych nějaký potřebovala, ale bohužel jsem zatím neobjevila místo, kde bych ho sehnala. – zasměje se – Mezi zimním a letním semestrem jsou jen opravdu krátké prázdniny, ale i přesto jste zvládla vypsat dva zajímavé předměty – Tvorové doby ledové a Hradní divadelní kroužek. – zvídavě zvedne hlavu od pergamenu –Mohla byste nám přiblížit, co se studenty budete v hodinách dělat a jak vás napadla zrovna taková odvětví?

Andy Topher: Tvorové doby ledové je odtajnění jednoho velkého tajemství, které magický svět před tím mudlovským skrývá, a to jest ten fakt, že tvorové z doby ledové ještě nevyhynuli! A moji milí svěřenci mají možnost se právě s těmito tvory setkat a studovat je.
Hradní divadelní kroužek je zase o tom, že se snažím ze svých studentů udělat „herce“. Bereme všechno, co jim může pomoci se dobrým hercem stát, začínaje od sebedůvěry až po improvizaci a vše mezi tím i za tím. – ušklíbne se –
Tvorové mě napadli při pohledu na moje OVCE, abych pravdu řekla. – zasměje se – Tam jsem probírala magické tvory polárních a subpolárních oblastí a stačilo jít jen „trochu“ do minulosti, abych přišla s tímhle nápadem. Divadlo pak přišlo, když jsem procházela svoje věci a našla scénář hry, ve které jsem před pár lety účinkovala u nás na mudlškole, právě z této zkušenosti jsem taktéž vycházela na hodinách.

Denní věštec: Ach! Tak to zní moc zajímavě a lákavě. – pokyvuje hlavou – Líbí se mi především nápad na ten Hradní divadelní kroužek, doufám, že někdy budete na nějaké akci se svými studenty vystupovat a budu se moci na vás jít podívat! – uculí se na profesorku – Taky by mě zajímalo, jaké studenty byste si přála na hodinách? A samozřejmě pokud už jste stihla opravit nějaké úlohy a porozhlédnout se, kdo vaše předměty letos navštěvuje, jste se studenty zatím spokojená?

Andy Topher: Doufám, že se něco takového jednou uspořádá, ráda bych je k něčemu takovému dokopala! Jaké studenty bych si přála? No, třeba takové, jaké mám teď, zatím totiž, co jsem četla z úkolů, to jsou kouzelníci, kteří mají rádi divadlo a jsou nadšení pro celou tu věc. A především to druhé je dle mého hodně důležité, nadšení. Protože chceme-li se někdy dostat k opravdovému hraní, tak přeci jen nemůžu nikoho donutit, aby přišel navíc mimo vyučování, když mu bude chybět nadšení.
A jak jsem řekla, jsem. Zatím jsem se u žádného z úkolů nenudila a ani nebylo co vyčítat většinou, což mě někdy vážně štve, protože co mám pak psát do hodnocení?! – zavrtí hlavou a zasměje se –

Denní věštec: – pobaveně se zasměje – Ačkoliv je to ještě ve hvězdách, čemu byste se do budoucna ráda věnovala? Máte nějaké plány, sny, touhy, cíle? Třeba si zahrát za profesorský famfrpálový tým, nebo máte nějakou vysněnou funkci, které byste ráda dosáhla? Klidně to může být i něco na první pohled nereálného nebo bláznivého! – ušklíbne se –

Andy Topher: Téda, to já vám ale nevím slečno, pro mě je teď hlavní udržet se v křesle profesora, natož k tomu brát ještě něco! Nejsem si úplně jistá, jestli bych chtěla mít ještě nějakou funkci, protože když vidím všechny ty inspektory, jak pracují o sto šest, to se pak člověku zdá ta kupa úkolů najednou malá. Ale famfrpálový tým se mi líbí, v tom bych se asi i angažovala, přeci jen v koleji mě velice bavil, takže věřím, že i v jiné barvě by to byla legrace.

Denní věštec: Jednou do mě třeba budete pálit potlouky! – zasní se – Představte si vysněného profesora. Jaký by podle vás měl být a studentům s jakou povahou byste doporučovala se na toto místo hlásit? – pousměje se –

Andy Topher: To chce někoho pracovitého, plného humoru a se spoustou nervů! Především to druhé, protože já jakožto student prostě nebyla úplně fanoušek hodin, které byly brány vážně, ale zase to jsou moje preference, že. Jo a dobrá vlastnost je taky umět řešit problémy, někdy se totiž stane, že student ne úplně pochopí zadaní a najednou se musíte rozhodnout, co uděláte. Ale ono ve výsledku podle mě každý, kdo dokázal vystudovat sedm ročníků zde, má dobrou představu o tom, jak výuka probíhá a dokázal by to ukočírovat i z druhé strany. – mrkne –

Denní věštec: Tak to máte asi pravdu. – přikývne – Na závěr bych se ráda zeptala na otázku, která bude spíš na zamyšlení. – narovná si pergamen – Jak vnímáte celoroční soutěž pro fialové obyvatelstvo? Líbí se vám tento nápad a zapojíte se? Myslíte si, že to má budoucnost?

Andy Topher: Zapojit se se pokusím, ale slibovat nic nebudu. Nápad je to skvělý, jen ten čas u mě není, proto. Ale budoucnost a tak to určitě má a věřím, že si to užijí jak profesoři, tak organizátoři.

Denní věštec: Úžasné! Děkuji vám moc za váš čas! – uculí se – Pokud chcete, můžete ještě čtenářům něco vzkázat, nebo jim dát třeba nějakou radu, motto, cokoliv. – mrkne – No a já vám můžu za celou redakci popřát, abyste se měla krásně a nejenom na hradě měla kupu spokojených dní a aby se vám dařilo ve všem, do čeho se pustíte. – usměje se na profesorku Andy –

Andy Topher: Já taktéž moc děkuji za tuto příležitost a nechť se daří i vám! Vzkázat něco čtenářům? No, já nevím teda, asi pozor na potlouky. – pokrčí rameny –

Pro Denní věštec
Amanda Wright