Šéfredaktořina je velmi zodpovědná práce, která se týká nejen Denního věštce, ale i jednotlivých kolejních časopisů. Jak to pak lze zvládat, chybí-li na tomto postu ta správná osoba? Lze časopis provozovat bez výrazných problémů? Nejen o tom jsem si popovídala s madam kolejní Orestou McCollin Vianuevou o současné situaci ve Žlutém Trimelovi.
Denní věštec: Madam, v současné době nemá Žlutý Trimeles šéfredaktora. Vzpomenete si, jak dlouho toto období již trvá?
Oresta McCollin Vianueva: – zasměje se – Vážně takhle na začátku rovnou s takovou perlou?
Inu, už to bude delší dobu. Tak školní rok určitě. Technicky vzato dva školní roky, protože i před tím sice psaná byla, ale moc toho neudělala. Nakonec to skončilo tím, že nám bývalou redaktorku smazali za mínusové body…
Od té doby se nenašel nikdo extra vhodný. Pak se kandidátka objevila, ale nakonec nám zfialověla dřív, než jsme to s ní stihli probrat.
Denní věštec: Vy jako ředitelka koleje máte tedy v současné době bez šéfredaktora na starosti schvalování článků. Je to pro vás činnost obohacující? Nebo naopak je to pouhou nutností? Jak se k tomu stavíte?
Oresta McCollin Vianueva: Inu, zpočátku to byla spíš povinnost a hlavně nutnost, protože v tu chvíli nikdo další nebyl. Ale teď už mne to i baví. Jen je škoda, že se tomu nemohu věnovat tolik, kolik bych chtěla.
Denní věštec: Osobně si myslím, že čtenáři absenci šéfredaktora Žlutého Trimela nepociťují. Nemyslím si, že by to v jeho fungování nějak bránilo nebo ho dokonce omezovalo. Jaký na to máte názor vy?
Oresta McCollin Vianueva: To určitě ne. Fungování kolejního časopisu to nijak neomezuje, protože pomalu lidi začínají zase články vkládat, časopis začíná znovu ožívat a kdoví? Třeba brzo nezůstane jen o teorie a najde se nový šéfredaktor, který by byl schopný více lidí motivovat k psaní a rozvoji jejich dovedností a povede se mu dát časopis do původních, aktivních, kolejí. – usměje se –
Denní věštec: Myslíte si, madam, že případné adepty na tuto práci odrazuje právě ta tíha zodpovědnosti, kterou šéfredaktor kolejního časopisu má?
Oresta McCollin Vianueva: Je to možné – zamyslí se –, není to nic jednoduchého vést pod sebou lidí, být jim dobrým vedoucím, zvládnout je motivovat k psaní nových článků, ale také případně shánět nové náměty, vymýšlet motivace a celkově se starat o chod časopisu.
Některé může odradit to, že si myslí, jak jsou špatní pisatelé a pokud nenapíší nic kloudného, nemohou se zajímat o post vedoucího časopisu.
Denní věštec: Takže šéfredaktora může dělat i ten, který neposílá desítky článků měsíčně?
Oresta McCollin Vianueva: Technicky vzato ano. Pokud by zvládl namotivovat dost lidí, aby psali pravidelně články, časopis neměl o čtení nouzi a bylo dost nápadů, nemusí nutně vydávat jeden článek za druhým. Ale měl by taktéž počítat s tím, že i redaktoři občas vypadnou a v tom případě by měl zastoupit nebo si umět poradit.
Denní věštec: A ještě závěrem se chci zeptat, jestli v současné době máte v hledáčku někoho, kdo by byl ideálním adeptem na tento post? Máte-li někoho, komu byste ráda šéfredaktorství svěřila…
Oresta McCollin Vianueva: Teoreticky by se mohl někdo brzo objevit, ale to je ještě ve hvězdách a co já vím? Třeba si to do té doby ještě rozmyslí…
Denní věštec: Děkuji vám za váš čas a za váš postoj k věci.
Oresta McCollin Vianueva: Bylo mi potěšením. Děkuji za pozvání. – usměje se –
Pro čtenáře nechť je tento článek zamyšlením, jestli právě oni nejsou tím pravým adeptem na toto volné místo. Zda se někde mezi vámi neskrývá nejen talent k psaní skvělých článků, ale i k vedení skupiny lidí s chutí psát.
Pro Denní věštec
Helen Miltonová