Čas na rozhovor pro DV si udělala i pracovnice Příčné ulice Niam i Tirnanog. Jako obvykle byla zavalena prací, ale nic nedělala, takže si na mých pár otázek čas pohodlně našla.
Jak trávíte prázdniny? Lenošíte nebo aktivně pracujete?
Prázdniny jsou u mě ve znamení jakýchsi vln. Znáte to, týden nevíte, co byste od nudy dělala, a další týden se můžete přetrhnout od práce jakéhokoliv druhu.
Jsem od přírody líně aktivní člověk, takže si naberu hrozně moc práce a pak jí nechávám kvasit, hnít a bublat tak dlouho, dokud nezíská tu správnou míru alkoholu a já se při jejím dělání na poslední termín doslova neopíjím tím, že jsem na ni konečně sáhla. Je to mírně nepraktické, ale na poslední termíny povětšinou vyplodím to nejlepší, co dovedu. (Velmi skvělé třeba u učení nebo placených zakázek… to už není opilost, ale otrava alkoholem.)
Bude letos podzimní kolekce? Pokud ano, tak v jakém stylu?
Podzimní kolekce bude nebo by být měla. Snažím se na ní pracovat a vždy přidělám pár kousků navíc, takže už nyní je docela obsáhlá. Bohužel jsem momentálně v nouzovém režimu, protože se mi rozhodl stávkovat můj počítač a dost mě to brzdí. Doufejme, že se tento problém brzy vyřeší.
Kolekce by se měla nést v duchu asijských kultur a tím nemyslím jen Japonsko, ale i Čínu, Koreu atd. Zdali se jedná o moderní pojetí starých nápadů či jinou vychytávku, však už nechám jako překvapení. Rozhodně můžete počítat s tím, že by vás měla podzimní kolekce ovanout jemnou vůni japonských sakur a na patře vyvolat lechtavý pocit po doušku saké.
Saké? To zní zajímavě! Neproděláváte už otravu alkoholem?…
Na který svůj model či doplněk jste nejvíce pyšná?
Z těch, co jsou už momentálně v prodeji? Těžko říct…Vždycky se zamiluji do jiného kousku oblečení, ujíždím na drobnostech nebo speciálních profesorských věcech, na tom si vyhraji. Oblibu mám ve všem krásně zdobeném nebo naopak velmi prostém a jednoduchém. Asi nejraději mám jedny své šaty, které se však do mého šatníku ani po letech nedostaly. Jedná se o obyčejné pastelově modré šaty bez ramínek, které jsou ojíněny ranním mrazíkem.
U mudlů tento svůj návrhářský talent nějak aktivně využíváte nebo spíš tajíte?
Jako malá jsem si moc přála stát se návrhářkou, ale osud tomu zjevně nechtěl, a tak jsem tento obor nikdy dál aktivně nerozvíjela na nějaké škole či kroužku. Nakonec jsem prostě pochopila, že moje modely jsou často velmi praktické, a proto bych se neudržela mezi konkurencí. Razím heslo – hezké a praktické, nikoliv výstřední a nepohodlné.
Svoje nápady praktikuji jen v kresbách nebo v LARPových kostýmech, na kterých jsem se naučila základy šití. Nejsem žádný expert, ale základní kostým si ušít dovedu a naučilo mě to extrémní schopnosti recyklovat látky a využívat je do posledního zbytečku. Navíc už mám v oku takový ten pohled – když tohle dám sem a to sem a to přesunu tak, získám úplně nový kostým, juch!
Který styl oblékání je Vám osobně nejbližší?
Out styl! V zásadě se mi velmi často stává, že nosím daný typ oblečení o rok dříve, než se stane novým módním hitem, a v době, kdy konečně moje dříve těžko sehnané kusy oblečení jsou k sehnání v každém krámu, je já prostě už nenosím. Nějak mě nebavilo vypadat tak, jako všichni kolem. Nosí se tenké kalhoty? Důvod proč mít široké. Je in glirovanej nápis? Já ho odmítám… ale já odmítám nápisy na oblečení celkově. Snesu vtipný potisk, ale s nápisy jako „Sweet girl, Hot and Sexy, Top 1 a čísla“ se neztotožňuji. Mám ráda věci, co jsou pohodlné, příjemné a u kterých vám netáhne na ledviny. Jsem zastánce dlouhých triček, miluji upnuté roláky, mám závislost na hezkých šatech, líbí se mi košile a celkově elegantní kusy oblečení. Jednou mojí obsesí jsou náušnice a šperky celkově. Jsem schopná se dvakrát po ránu převléct, protože se mi nehodí oblečení k řetízku či náušnicím, které si chci dnes vzít. Abych přiznala barvu, mám přes 60 párů náušnic. No… každý má to svoje…
Ale kdybych se mohla přenést, asi bych milovala renesanční a gotické šaty, miluji ty rukávy, šněrování a zdobení… možná proto jsem takový fanoušek LARPů.
Po čem z PU momentálně nejvíce toužíte?
Po tom, aby se omezily nebo eliminovaly kolejní objednávky. Jsem skromná, můj šatník není nijak nacpaný a kolikrát oblečení rozdávám, proto tedy volím tuto odpověď. Nemám žádného favorita.
Kolejní objednávky mi pijí krev… ale nebudu to dál rozvádět, abych nebyla vulgární, nevkusná a příliš hlasitá.
Jak se Vám spolupracuje s „vlkodlakem Johnem z Příčné“?
Lepšího vedoucího jsem si nemohla přát. Pokud si někdo myslí, že on je nevrlý, přísný nebo nedej bože zlý, ještě nespolupracoval se mnou. Spousta chudáků z řad studentů vám to jistě potvrdí. Jsem ten nejnáladovější, nejukrafanější a nejnepříjemnější podřízený, když nevíte, jak na mě, a trefíte se mi do špatné nálady. Ovšem když víte, jak na to, a máte trochu štěstí, jsem schopná se pro vás rozkrájet.
Vážím si Johna právě proto, že ví, jak krotit dravou zvěř, přitom vede celou PU a prakticky neustále vidím, že něco inovuje, vylepšuje nebo se stará. Jsem ráda, že se k PU znovu vrátil a vzal ji do svých rukou a že ji vede tak, jak ji vede.
A přemýšlíte o koupi domu v Godrikově Dolu?
Samozřejmě že ano, ale čekám, až mi z nebe spadne na hlavu pytel plný galeonů nebo mi nějaký mecenáš dům koupí. Moje finanční situace mi momentálně nedovoluje pořídit si ani kadibudku, natož dům. Zatím jsem tedy spokojená se svým kamrlíkem a ateliérem na Příčné, kde mám krásný výhled a půdu plnou netopýrů.
Ale kdybych si mohla vybrat, nejspíš bych stála o dům u vody… Ten ale bohužel již není k mání, takže bych si nejspíš mohla leda postavit stan nebo se plavit na voru. Další místo se mi pak líbí u lesa… Mám ráda čerstvé borůvky přímo z keříčku. A vlastně, darovanému domu na polohu nehleď. To já jen kdyby někdo měl nějaký nápad jak mi udělat radost.
Nenápadně mrká.
Všimla jsem si, že portrétujete studenty a zaměstnance školy. Jak vznikl nápad „Obludária“?
Nudou. Je to smutné říct, ale je to tak. Nudila jsem se, a proto jsem nejdřív zadarmo vyhlašovala volné obrázky pro studenty a studentky ve VS. Já se tím trénuji, jenže mě nebaví neustále vymýšlet motivy, proto takto zneužívám studentů naší školy – jako nekonečnou studnici nápadů. Později, jak studentů bylo víc a víc, přešla jsem k rychlosoutěžím ve VS, kde výhrou byl obrázek. Obludárium jsem ukládala u sebe v ateliéru, ale poté mi správa Obrazárny nabídla možnost věšet práce i k nim a já jsem tuto šanci s díky přijala. Momentálně mám stále pár nesplněných restů, a proto budu zatím v akci pokračovat.
Když jsem se připravovala na rozhovor s Vámi, zjistila jsem, že v životopisu uvádíte jediné slovo – „Vykrystalizovala…“. Má nějaký hlubší význam? Nebo tam bylo jednou napsáno a již tam zůstalo?
Byla jsem líná psát tam celý svůj né moc slavný životopis a tohle bylo první slovo, co mě napadlo, když jsem nechtěla nechat tento dokument úplně prázdný.
Ale abych poodkryla roušku tajemství, kdysi jsem skutečně byla pilnou studentkou kouzelnické školy. Mým problémem je soustředění, a proto jsem byla při jednom blíže nespecifikovaném incidentu, který obsahoval mě, mou hůlku, bandu mých otravných spolustudentů, rybníček, hejno ryb a blízké mudlovské město, dočasně vyloučena ze školy a v rámci vyšetřování označena jako nebezpečná při práci s hůlkou. Díky shovívavosti byl tedy můj potenciál nově přezkoumán a byl mi doporučen můj štětec, protože přiznejme si, co je kouzelník bez své hůlky. Je to někdy otrava, když se musíte tahat s velkým a navíc tvrdohlavým magickým štětcem, ale alespoň mohu nějak kouzlit tím způsobem, jakým nechybuji – a to jsou barvy.
Moc děkuji za rozhovor a přeji i nadále líbající múzu a šikovné ruce!