Narcissa Teacherová je jednou z nebelvírských prefektek. Pro ty, kdo ji neznají, připomínám, že se jedná o vynikající famfrpálovou hráčku a od září taktéž o regulérní studentku třetího ročníku.
Jak bylo v lese? Vidím, že právě jdete z výpravy.
Ach ano, les má svou krásnou atmosféru a osobité kouzlo! Zvlášť s madam Majdulí to byla opravdu pěkná vycházka. Proletěla jsem se poprvé na testrálovi, kterého jsem merlinužel ani neviděla, okradli jsme jednu prazvláštní květinu s kraví hlavou o obsah jejího žaludku a pak jsme se šli podívat na nebohé šílené víly… To je vílí starobinec, tam jednou skončí i všechny… I Elan, sama říkala, že je víla… Vlastně se málem zcvokla při pohledu na „její sestry“, jak je označila…
Byla jste v lese už někdy v minulosti?
Byla jsem asi na dvou výpravách – s madam Jocelynn a panem Veldrinem, myslím. Ale už je tomu tak půl roku zpátky, takže když jsem ve Velké síni viděla slovo „výprava“, ihned a bezpodmínečně jsem se tam musela nacpat.
A co jinak děláte o prázdninách?
Byla jsem koncem července čtrnáct dní na mudlovském táboře, jinak nic moc, jen se tak poflakuju a užívám si poslední volné dny před začátkem školy. Bohužel to hrozně rychle utíká.
Prý jste se nakonec objevila i na výjezdním semináři v Honorově. Jak se Vám tam líbilo?
No, ano. Ale jen jsem se tak mihla a hned zase zmizela. Přijela jsem v sobotu večer a v neděli okolo poledne odjela. Ale líbilo se mi tam moc, ráda jsem tam poznala pár lidí, zhlédla super přehlídku, zazpívala si hymnu, zúčastnila se (ne)nebelvírské porady… Bylo to super. Nejraději jsem byla za to, že jsem mohla být s madam Bete, panem Filem, Kate Reseou a Cerri. Ostatní lidi jsem, abych přiznala, ani moc nevnímala, úspěch byl, když jsem si zapamatovala čtvrtinu z nich alespoň podle jména.
Již nějaký čas nosíte prefektský odznak. Jak ho vnímáte? Spíš jako povinnost nebo jako odměnu?
Hlavně to beru jako velkou čest. Odměna, eh, to nevím za co, ale v podstatě to asi odměna bude (protože trest asi těžko). Na jednu stranu jsem ráda a hrdě ho nosím na hrudi a na druhou stranu se bojím, abych něco nevyvedla, protože to poslední, co bych chtěla, je dělat koleji ostudu. Tak snad se mi minimálně tohle povede.
A jaká nálada vlastně vládne v Nebelvíru?
No, tak jako obvykle, červená se zlatými puntíky. Poklidná atmosféra na psaní soutěží, prázdninový odpočinek a nebo lenošení. Taky se připravujeme na nováčky, musíme je přeci mezi nás uvítat, všichni se už na ně těšíme. A chystá se proměna Tlapky.
Co říkáte na překvapivou informaci publikovanou kolegyní Mystifikací? Tím myslím touhu madam Angely po kolejním ředitelování v Nebelvíru?
Já proti madam Angele nic nemám, myslím, že je to velmi čestná paní, ale madam Bete nedám. Koneckonců madam Angela je stejně tak moc zelená, že takový náročný přebarvovací proces by ani nemusela přežít. V jejím případě je to barva na celý život – na život i na smrt. A jak říkám, madam Bete je to nejlepší, co nás mohlo potkat, a my se jí bez boje nevzdáme.
Co si myslíte o změně školního řádu v bodě 2.6? Souhlasíte s tím?
Ano, když už si uděláte novou postavičku, tak máte začít od znova, od začátku, tak, jako začínají všichni nováčci. Máte už oproti nim takovou výhodu, že víte, jak to na hradě chodí a třeba tam i někoho znáte. A alespoň šanci získat peníze a majetek by měli mít všichni stejnou.
A jak se Vám líbí nový strop ve Velké síni?
Ano, to je vytuněnost sama. Do té doby, než začalo pršet, to bylo úžasné. Byla tady taková potopa, že jsem přemýšlela o stavbě archy… Naštěstí to v tom nejhorším ustalo. Když teď svítí sluníčko, tak je to krásné. Myslím, že by i noc pod širákem mohla být vskutku skvělá, ale pořád dávám raději přednost našim kolejním komnatám.
Děkuji za rozhovor!
– Krásný rozhovor =)