Druhá návštěva z Lhotky

| Vydáno:
Jistě si pamatujete na Návštěvu z Lhotky, kterou jsem měl před čtyřmi lety. Pochopitelně jsem doufal, že tamní hráče fam-fr-pálu již nikdy neuvidím. Podcenil jsem však Niane z Libelusie, která mě přiměla, abych se fam-fr-pálistům pokusil předvést kvidyč.

Když jsem si všiml, že se před dveřmi redakce zjevila lhotecká šestice, zalezl jsem pod stůl, neboť jsem usoudil, že nastala chvíle hadí hry. V čem spočívá? V praktickém chování podle zásady chytrost nad odvahu. Bohužel mě vyhmátla má šéfka: „Nebelbrachu, máte deset sekund na to, abyste zvedl svůj tamto, a dříve, než se zasním o úžasné túře na Nanga Parbat, ukázal těm za dveřmi, cokoli chtějí, a hlavně o tom napsal článek!“

Vystrčil jsem nos zpod stolu, pak zpoza dveří, a hned mě přes něj udeřila slova: „Taksmetuzasjáfrantiškatadypáťatamhlefranta tuhlelojzaakarelanášpředsedatuhle.“
„Hele, mladej,“ ujal se slova předseda, „jak to, že se ten váš…“ zkřivil obličej, „spórt furt menuje famfrpál? Měl to bejt kvidyč, ne?“
„Když ona ta naše iniciativa neuspěla,“ přiznal jsem svůj neúspěch.
„Alemytenkvidyčcojefamfrpalstejněchcemvidět,“ vychrlila Františka.

Lhoťáci měli zase smůlu. Kvidyčová sezóna opět prozatím ještě nezačala. Jediné, co jsem jim mohl nabídnout, byl trénink čtenářům Denního věštce dobře známého týmu Zmatkařů.

Přesunuli jsme se rychle na louku u lesa. Brankář a střelci se opalovali na sluníčku, zatímco chytač a odrážeči pilně trénovali. Rozhodl jsem se návštěvníkům vysvětlit pravidla kvidyče, ale neposlouchali. Páťa se rychle zeptal lelkujících Zmatkařů, zda si mohou půjčit jejich košťata. Spolu s Frantou, Lojzou a Karlem popadli kusy dřev, které ležely kolem, a vznesli se do vzduchu.

Začalo být jasné, že se návštěva z Lhotky o kvidyči nic nedozví, zato seznámí Zmatkaře s fam-fr-pálem. Zmatkařští odrážeči úrovně jejich umění sice nedosahovali, a často se proto váleli na trávníku, chytač si však pochvaloval, že takový chaos je nejlepší trénink.

„Takmymusímeněkdypřileťtesizahrát,“ vyhrkla nakonec Františka a návštěva zmizela.

Nemám však od ní pokoj. Zmatkaři k nim chtějí na trénink a stále mě otravují, abych jim prozradil, ze které z více než padesáti Lhotek tito byli. Kdybych to věděl, nemusela možná být výzva Kvidyč rúlz! neúspěšná.

Pro Denní věštec
Nebelbrach Mechacha

Autor

Nebelbrach Mechacha

Hradní novinařině se věnuje od nástupu do školy v Létě 2009, kdy začal psát pro Lví tlapou. Spolupráci s Denním věštcem navázal ve školním roce Zima 2012. Od počátku píše články týkající se Soubojového klubu, v Zimě 2013 založil tradici pravidelného famfrpálového (raději říká kvidyčového) zpravodajství. Sem tam se hecne a zpracuje i jiné téma. Řídí se heslem: „Scholaris in omne tempus.“

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *