Není to tak dávno, kdy na hradě proběhlo Spisovatelské klání. Studenti nižších ročníků možná netuší, že se nejednalo o úplnou novinku, která z čítárny Pod vrbou vzešla. Ostříleným obyvatelům hradu pak asi nemusím připomínat, že se konal již druhý ročník této rozsáhlé soutěže. Pojďme se společně poohlédnout za prvním ročníkem, ale také podrobněji zhodnotit ten letošní.
Příští rok uplyne celá jedna dekáda od prvního Spisovatelského klání, vyhlášeného zakladatelkou čítárny, profesorkou Eillen McFir Elat. Téma by se dalo shrnout do jednoho, všem známého slova: fantasy. Někomu to může připadat jako příliš otřepaný literární žánr, avšak i přesto vznikly neuvěřitelné, dechberoucí příběhy.
Oproti letošnímu ročníku měla tehdy soutěž pět částí a na vypracování každé z nich byly vždy vytyčeny tři týdny. V jednotlivých zadáních pak bylo pouze načrtnuto pár hlavních událostí, které by se měly v jednotlivých kapitolách objevit. I v minimální délce se pak zadání prvního ročníku lišilo, podmínkou splnění zadání bylo alespoň 18 palců na kapitolu.
Nakonec se zúčastnilo třináct autorů, avšak celou sérii dokončilo pouze sedm statečných. A z těchto napínavých příběhů pak čtenáři společně s odbornou porotou vybrali výherce. Bohužel se dochoval záznam pouze o vítězi, jímž byl příběh Čtyři rasy vhodné k vyhynutí autora Elaniuse Aine Neila.
Po devíti letech se rozhodla tuto nevídanou formu soutěže oprášit madam Helenia Kukková, současná šéfredaktorka čítárny, která zadání v mnohých směrech obměnila. Téma letošního klání nelze popsat jedním slovem jako v ročníku předchozím.
Výchozím bodem byl asi třípalcový text, který se musel v povídce objevit. Z něho pak vycházel vlastní příběh, který měl zachytit proměnu hlavní postavy ve velmi těžkých životních situacích. Odvážlivci, kteří se do boje pustili, museli sepsat sice pouze čtyři části, avšak na každou z nich měli pouhopouhé dva týdny. Naopak rozsahem stačilo zaplnit 13 palců textu. Co považuji za jistou komplikaci oproti prvnímu ročníku, je fakt, že každé zadání obsahovalo velmi podrobný popis, co by se v dané části mělo a nemělo objevit. Nechyběly ani požadavky na vymezený prostor vedlejším postavám, nutnost vývoje hlavního hrdiny či vrácení hlavního aktéra do původního života v posledním dějství. Každý z účastníků si s tím samozřejmě poradil po svém, „což je na tom to krásné,“ jak se vyjádřila sama madam Helenia. A kromě jedné autorky se tímto obtížným zadáním probojovalo neuvěřitelných osm spisovatelů.
Jistě vás zajímá, kdo letošní ročník vyhrál a jaké úžasné ceny si účastníci odnesli do svých truhlic! Pojďme se na to spolu podívat podrobněji.
Vítězkou se stala povídka Učedník Smrti od známé nebelvírské autorky Theresy Brendi. Ta si kromě Spisovatelského SubSalix sešitu, který si odnesli všichni účastníci, vysoutěžila také 3 galeony a Zlatý vrbový proutek.
Druhé místo pak obsadil havran Zendaer Amattis s povídkou Anyon – město magie, kterému do měšce přibyly 2 galeony a na měsíc si mohl vypůjčit již zmíněný Zlatý vrbový proutek.
Třetí místo obsadila povídka Jen jednou člověkem od autora, jenž si nepřál býti zveřejněn. I toto krásné bronzové místo obdrželo dary v podobě zapůjčení proutku, jako u místa druhého, a navíc 1 galeon do kapsy.
A protože soutěž Spisovatelské klání je soutěží ojedinělou, zeptala jsem se nejen zakladatelky na pár dotěrných otázeček, ale také vítězky letošního ročníku.
Se zakladatelkou Spisovatelského klání, madam Eillen McFir Elat, jsem si popovídala nejen o prvním, ale také o druhém ročníku, jehož byla nedílnou součástí.
Denní věštec: Jak vás vlastně napadla myšlenka takovou neobvyklou soutěž vytvořit?
Eillen McFir Elat: Víte, tehdy neměla čítárna tolik svitků na čtení a přišlo mi to líto. Díky soutěžím jsem tušila, že mnoho studentů, ale i profesorů má talent na psaní. Přišlo mi až líto, že si píší maximálně do šuplíku. A tak jsem je chtěla nějak donutit, aby šli takzvaně s kůží na trh.
Denní věštec: Oproti prvnímu ročníku je zadání trochu jiné. Tedy, řekla bych, že ač působí jen mírně odlišně, je velmi rozdílné. Jak se vám to letošní líbí?
Eillen McFir Elat: Přijde mi komplexnější, než bylo v prvním ročníku. První ročník byl svým způsobem více svazující. Letos přišla Helenia s jiným přístupem. Zadala, co mají jednotlivé části obsahovat stylisticky, dějově však nechala volnou ruku. Její přístup mi přijde naopak lepší.
Denní věštec: Mohla bych Vás poprosit, jako zakladatelku, ale také členku poroty druhého ročníku, o jakési zhodnocení?
Eillen McFir Elat: V první řadě musím říct, že mě potěšilo, když Helenia s tím nápadem přišla. Sama už nemám tolik sil, abych takovou soutěž zařídila. Nejde totiž jen o vyhlášení. Předem je třeba zařídit ceny, vybrat vhodný termín, udělat reklamu. A tak dále.
Co se týká účasti, tak druhý ročník sice měl méně účastníků, avšak osm jich dokončilo klání.
Co se hodnocení týká, bylo to pro mne letos opravdu těžké. Byla zde vypracování, která mi neseděla žánrem nebo obsahem. Přesto jsem se na ně musela dívat z profesionálního hlediska a své osobní preference v danou chvíli hodit za hlavu.
Některá díla mne však velmi překvapila a byla bych pro jejich podrobnější rozpracování.
Denní věštec: Velmi děkuji za váš čas a doufám, že u dalšího Spisovatelského klání se opět setkáme.
Eillen McFir Elat: Věřím,že toto nebyl poslední ročník a že se Spisovatelské klání bude konat častěji než doposud.
S madam Elat jsem se rozloučila kolem osmé večer a za hodinku už na jejím místě seděla vítězka Theresa Brendi.
Denní věštec: Theres, ještě jednou bych ti chtěla pogratulovat k vítězství. Pověz mi, prosím, zda si váhala nad tím, pustit se do soutěže? Nebo to byla jasná volba bez jediné pochybnosti?
Theresa Brendi: Díky, sem tam se to povede. – usmívá se – Neváhala. Poslední dobou jsem se k psaní moc nedostala a tohle byla skvělá příležitost, tak jsem se do toho hned pustila. – usměje se znovu –
Denní věštec: Jak se ti samotné zadání zdálo těžké? Přeci jen, téměř v každé části bylo velmi podrobně zadáno, co by tam mělo a nemělo být.
Theresa Brendi: No, ze začátku mi některé věci přišly limitující, ale nakonec to člověka donutilo držet určitý směr. A když je dobrý nápad, není to tak těžké. Pak už jsem zadání brala jen jako hrubou kostru a zbytek šel sám.
Denní věštec: Kde jsi brala inspiraci?
Theresa Brendi: To je dobrá otázka. Já vlastně ani nevím. Tenhle nápad jsem měla v hlavě už dlouho. Ale než jsem ho stihla rozvinout, prvotní verze mi umřela i s mudlovskou krabičkou, tak jsem ho nechala spát… a objevil se podruhé až tady.
Denní věštec: Přála sis vyhrát? Nebo jsi případné umístění či hodnocení vůbec neřešila? Nebo ti šlo dokonce jen o finanční odměnu?
Theresa Brendi: Zcela upřímně jsem až do dneška nevěděla, že se hraje na nějaké umístění. Prostě jsem to napsala, protože jsem měla nápad a chtěla jsem tvořit. Chtěla jsem psát. A bonus byly body, samozřejmě. Ale primárně šlo o to, dát průchod kreativitě.
Denní věštec: A tak to má být +usmívám se+. Máš něco, co bys k tomu ráda dodala, na co jsem se třeba nezeptala?
Theresa Brendi: Byla to moc fajn soutěž. Chtělo by to víc takových, ale ne moc často. Pak by člověku vyschla studna inspirace. Každopádně mě to moc bavilo a po dlouhé době jsem do něčeho šla zažraná a nadšená, takže díky slečně Helen za to!
Denní věštec: Ještě jednou gratuluji a děkuji ti za tvůj čas!
Theresa Brendii: Není zač a děkuji.
A to bude pro letošní rok ze Spisovatelského klání z čítárny Pod vrbou vše!
Pro Denní věštec
Helen Miltonová