Protože je novopečená profesorka Selena Enail Smithová moje bývalá starší spolužačka, rozhodla jsem se jí položit pár otázek ohledně věcí, které jsem vždycky chtěla vědět, ale bála jsem se někoho z profesorů zeptat. Ale naše Selenka mě snad neukousne… Je to nezvyk, pořád si musím dávat pozor na vykání!
Jaké bylo uvítání mezi fialové, slečno profesorko Seleno?
Přivítání bylo opravdu milé, dostala jsem květiny a několik gratulací a s některými jsem si po svém jmenování hezky popovídala – o tom, jak to tak ve sborovně chodí, ale také i o jiných věcech.
Funguje i ve sborovně nějaká patronace jako v kolejích? Je obtížné zorientovat se v profesorském křídle hradu?
Co se týče patronace, tak ta bohužel – nebo možná i bohudík – ve sborovně nefunguje. A abych řekla pravdu, tak si to osobně ani nedokážu představit. 😀 Jsem přece jen dospělá, tak si musím nějak poradit sama… a navíc, není to nijak obtížné, orientovat se v prostorech pro fialové. Vlastně se mi praxe ze studentského života dost hodila, prostory jsou totiž dost podobné, akorát to rozmístění a výzdoba je trošku jiná.
Jak se chovají profesoři, když je my studenti nevidíme? Překvapil vás někdo obzvlášť? Už jste se s některým z kolegů více spřátelila?
Hmm, jak bych to jen řekla. Znáte to pořekadlo „Když kočka není doma, myši mají pré“? Tak tak nějak to vypadá. Ale ne, samozřejmě to tak není, mně přijde, že se profesoři chovají pořád stejně, možná jsou trochu uvolněnější a více se odvážou. Ale na druhou stranu, někteří jsou pořád úplně stejní. Nikdo mě svým chováním nepřekvapil, každý je takový, jak jsem si v duchu myslela. 🙂 Na přátelení jsem neměla zas tolik času, sice tu trávím dlouhou dobu, povídám si s novými kolegy, ale že bych navázala nějaké hlubší vztahy, to se zatím říct nedá. Takovéto věci mi trvají trošku déle.
Jaké je mít vlastní kabinet? A jak to je s ubytováním? Má každý profesor vlastní pokoj s koupelnou, nebo je společná profesorská umývárna?
Kabinet je skvělé místo, je to takové moje malé útočiště, jen škoda, že tam za mnou skoro nikdo nechodí. Kdybych tam měla sedět a na někoho čekat, tak tam asi zešedivím. Naštěstí mě přilétající sovy vždycky očistí od prachu, proto pořád vypadám skvěle. 😀 Navíc mám hned vedle kabinetu svůj pokoj, takže to nemám moc daleko. Kdybych měla dost velký kabinet, udělala bych si tam koutek i na spaní, ale jelikož je opravdu dost maličký, tak by se mi tam postel nevešla. Co se týče hygieny, mám v pokoji takový stolek s porcelánovou mísou – teď tím nemyslím záchodovou mísu – u které mám vždy džbán s čerstvou vodou na menší ranní či večerní očistu. Ale abych nezapáchala, tak se chodím koupat do umývárny a rovnou tak navštívím i Uršulu. Je to síla zvyku, takže pořád chodím do těchto prostor. Ani mě nenapadlo se zeptat, kde je nějaká profesorská umývárna.
No, ano, vypadáte skvěle, jak jste sama řekla, a to je právě věc, která mi vrtá hlavou. Musíte používat nějaké omlazující lektvary, aby se vám ve tváři neobjevily vrásky jako některým o něco starším profesorům?
Ano, s těmi lekvary je to tak, že když je nepoužíváme, tak se nám nadělají vrásky. Já například používám ty nejlacinější lekvary, co se prodávají za 1 srpec a vydrží myslím akorát dva dny, pak mám opět vrásky. Platí, že čím dražší lekvar, tím déle je zaměstnanec bez vrásek.
Máte tedy z vrásek fobii? O vaši Nauku o fobiích je velký zájem, uvažuje se o otevření třídy C – čekala jste to? Čím to podle vás je? Myslíte, že jsou mezi kouzelníky fobie tak rozšířené nebo to kouzelníky naopak zajímá jako něco neobvyklého? Budou součástí nauky o fobiích i online hodiny, nějaká praktická cvičení, třeba jak se proti různým fobiím bránit? Proč jste se vlastně vy sama rozhodla vyučovat právě o fobiích? A plánujete do budoucna další předměty? Na co se můžeme těšit?
Zájem o tento předmět mě opravdu překvapil, musím přiznat, že jsem ani nečekala, že to bude v takovém rozsahu. Počítala jsem, že se ta jedna třída zaplní, ale aby se během dne a něco zaplnily obě třídy, tak to jsem nečekala. Studenty asi ten předmět prostě zaujal, jelikož nic takového tady na škole ještě nikdy nebylo. Ohledně otevření další třídy, to samozřejmě záleží na inspektorce výuky. Informovala jsem ji o situaci, tak se uvidí, zda se otevře, či nikoliv.
Tenhle předmět mě napadl jen tak náhodou. Já osobně mám několik fobií a jak jsem nad nimi přemýšlela, došlo mi, že bych mohla prozkoumat tuto část kouzelnické psychologie a informovat o tom i studenty. Kouzelníci jsou v tomhle ohledu jako mudlové. Každá skupina má své typické fobie, ale některé fobie jsou stejné pro všechny.
Co se týče online hodin, o tom jsem moc nepřemýšlela. Možná bych o prázdninách nějakou udělala, aby studenti všechno do druhého ročníku nezapomněli. V prvním roce je totiž hodně teorie, abychom to v druhém ročníku totiž nemuseli probírat a mohli se věnovat návštěvám různých institutů, kde se fobie léčí a podobně. Ale léčení fobií se nakousne už v prvním ročníku, v druhém to pak studenti uvidí na vlastní oči.
V budoucnu se studenti dočkají tedy Nauky o fobiích 2, ale možná stihnu udělat výklady i pro Démonologii, tedy pokud to vyjde, nejdříve se chci soustředit na to pokračování fobií. Démonologie se tu dříve učila a já ji dokonce i absolvovala, a tak jsem nyní projevila zájem ji znovu zařadit do předmětů. Tak snad to vyjde.
Když jste byla studentka, znala jste úkoly z pozice toho, kdo je musí psát a odevzdávat. Nyní je budete hodnotit a známkovat. Už jste si to vyzkoušela? Kolik úkolů už jste opravila a jak vás překvapila nebo nepřekvapila jejich úroveň? Myslíte, že budete psát dlouhé komentáře?
Už jsem měla možnost vyzkoušet si opravování úkolů. Hned v pondělí ráno jsem opravila úkol a to sl. Bilkis, takže díky mně byla první osobou, která měla na škole body. 😀 Postupem času mi přicházely další, ale nebylo jich mnoho, ten největší nával počítám až o víkendu či až na poslední termín. Samozřejmě, má očekávání v rámci úkolů se splnila. Někdo napíše ty tři palce, což je minimum, ale najdou se i takoví studenti, kteří se rozepsali klidně i na sedm palců. Komentáře k úkolům určitě nebudu psát super dlouhé, možná pár poznámek, ale rozhodně ne celý román.
A na co byste ještě chtěla, aby se vás někdo od novin zeptal, ale nestalo se tak? Jaký titulek byste nejraději dala rozhovoru se sebou?
S otázkami jsem byla spokojená, na nic si nestěžuju. Zatím mi každý kladl dotazy, které jsem očekávala, takže nic překvapivého – než jste mě tedy oslovila vy. Některé vaše otázky mě opravdu zaskočily. 😀 Rozhodnutí o titulku nechám radši na vašem časopisu.
Tak tedy děkuji za váš čas a přeji vám, aby vás profesorování opravdu bavilo a těšilo.