Vyhlášení soutěže o nejlépe oblečenou kolej a jiné lži

Začněme u čelních představitelů našeho hradu, kteří se na slavnost dostavili v hojném počtu.

Profesor Oliver McCollin a jeho paní Oresta Vianueva McCollinová se několik dnů před slavností dohodli, že na důkaz jejich svazku a přátelského vztahu obou kolejí sladí své večerní róby v nebelvírsko-mrzimorském stylu. Profesora McCollina jsme tedy pár dnů před slavností mohli zahlédnout, jak zoufale běhá od kabinetu ke kabinetu a prosí své pány kolegy, aby mu někdo půjčil něco žlutého. Bohužel však mrzimorských profesorů je zoufalý nedostatek, a ti ostatní žluté oblečení povětšinou nemají. Pan Trotter…trittreto…Trotter…trotell… zkrátka pan Tadäus, který jako jediný bývalý mrzimorský profesor měl na půjčení vhodné žluté svršky, svolil, že panu McCollinovi půjčí žluté sako, pokud zmíněný profesor dokáže správně vyslovit jeho jméno. No… svršky profesorovi nakonec zapůjčila madam Selena Enail Smithová.

Zoufalý profesor, který se už už viděl, jak své paní vysvětluje, že žádné tematicky laděné kostýmy na slavnosti nebudou, byl madam tak vděčný, že dokonce mávl rukou i nad faktem, že profesorka disponuje výhradně dámskými kousky. To, že má na sobě v podstatě dámské šaty, se pan McCollin pokusil zamaskovat širokým červeným pláštěm, do kterého se po celou slavnost halil. Nicméně nebelvírsko-mrzimorský kostým byl na světě.

A mohl to být pár skutečně roztomilý, kdyby madam Oresta nakonec nedorazila na slavnost v róbě křiklavě fialové, která nejen postrádala jakýchkoliv nebelvírských symbolů jak bylo dohodnuto, ale byla i prosta jakýchkoliv znaků mrzimorských, jak se na kolejní ředitelku sluší. Na protesty profesora McCollina, že se přeci jasně dohodli na nebelvírsko-mrzimorských šatech, prohlásila madam Oresta ledově, že to by jí profesor McCollin musel nějaké takovéhle šaty koupit. Na Příčné jedny takové šaty teď jsou, stojí jen něco okolo 11 galeonů a že se jí docela líbí.

Načež pan profesor uznal, že fialová je vlastně moc hezká barva a dále se o celé věci nemluvilo.

Mnohem lépe sehranou dvojici utvořila kolejní ředitelka Havraspáru Lillien Emity Meissed a vrchní zmije NaSaŠí Jackson. Madam Meissed zvolila slušivé zeleno-modré šaty buď proto, že chtěla zdůraznit, jak moc si tyto dvě koleje notují, nebo proto, že šaty navrhla její studentka Isabell Tenebris a madam dobře věděla, že bude-li šaty mít na sobě, budu muset o této mladé a talentované návrhářce napsat a veřejně ji vychválit.

Madam NaSaŠí si oblékla jednobarevné zelené šaty. Když jsem se jí dovolil otázat, jakým způsobem že ona nyní reprezentuje Havraspár, odsekla mi, že je to přece jasný, ne? Je přece tak strašně chytrá a moudrá, že jako by byla z Havraspáru. Modrou na sobě nepotřebuje, neboť ta její inteligence je tak pronikavá, že z ní přímo srší ven na všechny strany. Dále mi doporučila, že bych se měl po celý večer držet blízko, třeba do mě taky kousek pronikne.

Na společných fotkách profesorů bylo jasně poznat, kteří profesoři se účastnili zmijozelské vnitrokolejní soutěže a dostali tak za to lektvary mládí, a kteří profesoři se účastnili vnitrokolejky jiné.

Skupina krásných, mladých a svěžích lidí, kteří jako by vypadli z reklamy na nabídku práce v „dynamickém mladém kolektivu“ byla, jak se později ukázalo, složena výhradně ze zmijozelských profesorů. Madam Lecter se později vyjádřila, že jí mnoho profesorů a zaměstnanců, se kterými se prý tak často nestýká, dokonce považovali za studentku a nechtěli ji pustit k fialovému stolu. Jeden ze starších profesorů jí dokonce strhnul 15 bodů, když se tam pokoušela dostat násilím. Naštěstí madam neztratila hlavu, a když se jí profesor dotázal, ze které koleje pochází a které koleji má tedy zmíněné body odebrat, odvětila duchapřítomně, že z Nebelvíru.

(Ginevra de Naga, Sally-Ann Olson, Tydynka Flyová, Barbara Arianne Lecter, NaSaŠí Jackson, Wenai Lafayette, David Nekromacer)

Druhá fotka už dopadla o něco hůř.
Profesor McCollin se nechal slyšet, že zmijozelským profesorům mládí vůbec nezávidí, že jemu vrásky nevadí, protože stáří je úctyhodné. Toto prohlášení se setkalo s nespokojeným pomlaskáváním všech přítomných dam.

Z fotky váženého a úctyhodného profesorského sboru se však nepodařilo odehnat profesora McElena, který přišel úctihodnit v ponožkách, sukni a ještě skoro nahej. Profesor Trockertricketrocket, který jako jediný vrásky neměl, neboť se stal profesorem teprve nedávno a je tedy velmi mlád, se nejprve chtěl fotit raději s těmi hezkými zelenými, a když mu to bylo zakázáno, stoupl si alespoň úplně dozadu, aby nebyl vidět. Ani profesorka Eleanor Blackfoot na fotce být nechtěla, aby si snad někdo nemyslel, že patří k nejstarším obyvatelům hradu. Nakonec se však nechala přemluvit, avšak půjčila si od nejbližšího profesora cylindr se síťkou proti molům, který jí zahalil tvář, a i přes naléhání si ho odmítla sundat.
Slečna Smithová prohlásila něco ve smyslu, že jí každý může…. leda tak závidět a postavila se skupince do čela vrásky nevrásky.

(Oliver McCollin, Eleanor Blackfoot, Tadäus Trottertickler, Selena Enail Smithová, Oresta McCollin Vianueva, Nicholas McElen)

Pozorný čtenář Denního věštce si jistě vzpomene na minulý rok, kdy byl Havraspár vyhodnocen jako nejhůře oblečená kolej. O reprezentativním havraspárském oblečení se u modrých studentů vůbec nedalo mluvit. U většiny z nich se nedalo mluvit ani o reprezentativním oblečení a v jednom nebo dvou případech dokonce ani jenom o oblečení. Ředitel školy dokonce poslal Havraspáru varovný dopis, ve kterém studenty upozornil, že pokud se nezačnou na významné společenské akce oblékat alespoň trochu slušně, budou příští rok ze slavnosti vyvedeni.

Jak se zdá, vzal si Havraspár toto varování k srdci a Velká síň byla letos plná úchvatných modelů nejrůznějších odstínů modré. Bývalá havraspárská kapitánka Aya Watanabe si odmítla vzít modré šaty tak jako jiná děvčata z její koleje, ale jelikož si s sebou neodmítla vzít koště, kterým se výhrůžně ohnala po každém, kdo měl na toto konto nějaké připomínky, nebyl nikdo, kdo by proti její přítomnosti na modré fotce protestoval.

Ostatní však na sobě měli oblečení, které zcela jasně dalo všem okolo najevo kolejní příslušnost. Každá z havraspárských dam chtěla mít na sobě hezčí, modřejší a dražší šaty než všechny ostatní, a tak letos modří jen zářili. Slušelo jim to dokonce tolik, že se na havraspárskou fotku úspěšně propašovala i jedna z nebelvírských studentek, a jelikož Nebelvír žádnou pořádnou fotku nemá, nikdo neměl to srdce studentku vyhodit.

Avšak i touha být nejkrásnější nese s sebou jistá rizika a nebezpečí, a tak se letošní slavnost stala první slavností v historii školy, kde se někdo porval. Byla to Hetty Londsová a Ewenlia Lerche. K hádce, která následně přerostla v holčičí rvačku, došlo ve chvíli, kdy Hetty vstoupila slavnostně do Velké síně ve svých nových, krásných šatech, a zjistila, že Ewenlia Lerche má na sobě přesně to samé. Obě studentky na sebe chvíli křičely a následně se jedna z druhé pokusily šaty strhat.

Žádná z jejich spolužaček se nepokusila zasáhnout, jelikož dámy na sobě měly povětšinou velice drahé večerní róby, které by se mohly při pokusu zabránit rvačce snadno zničit, a jelikož to byla situace, kdy ze sebe hezká mladá děvčata navzájem trhala oblečení, nepokusil se zasáhnout ani žádný z přítomných pánů. Jeden z prvňáčků, který ještě nemá rozum, se sice pokusil dojít pro pomoc, ale byl strčen pod stůl.
Celou situaci musel ukončit až sám Nejvyšší, kterého se nikdo pod stůl strčit neodvážil.

(Aimée Leavittová, Aya Watanabe, Myker Fae McGarden, Arietty Leilla Minette, Isabell Tenebris, Elizabeth Katherine Arlenová, Hetty Londsová, Ewenlia Lerche)

Získat fotku Nejvyššího byla nejtěžší část celého článku. Je všeobecně známo, že se Nimrandir Elénére nerad fotí. Pan ředitel pochází ještě ze staré školy. Z dob, kdy jediná možnost, jak zvěčnit něčí tvář, byla najít vhodného malíře a nechat si u něj zhotovit obraz. I malovaný portrét považuje Nejvyšší za módní výstřelek a fotografie vůbec neuznává. Jakoukoliv svou fotku ihned maže a z fotoaparátů s bleskem má přímo hrůzu. Proto čtenář jistě ocení, že se mi povedlo profesora v nestřeženém okamžiku „blejsknout“ a pak zmizet dříve, než se po mně stihl ohnat holí.

Nejstylovější kolejí se tradičně stal Zmijozel. Příslušníci nejbohatší koleje si jednoduše mohou dovolit zanechat na Příčné ulici nějaký ten galeon. Za peníze si sice lásku nekoupíš, ale za to si za ně koupíš hromadu oblečení, šperků, zlata, stříbra, drahých kamenů a taky závist všech okolo. Co se zmijozelských týká, může se jít láska klidně bodnout.

I na zmijozelskou fotku se přidalo několik studentů z Nebelvíru, kteří si chtěli užít chvilku slávy. A možná právě proto, že nejen kolejní ředitel, který se oblékl napůl mrzimorsky, ale i studenti se oblékali raději do barev jiných kolejí, Nebelvír žádnou reprezentativní hromadnou fotku nemá. Nezbyl už nikdo, kdo by na slavnosti nosil červené barvy a dělat skupinovou fotku v jednom či ve dvou lidech nám připadalo hloupé.

Na fotku se rovněž připletla neznámá studentka, kterou nikdo nikdy neviděl. Vzdáleně připomínala bývalou primusku Narcisse Cinereu, jelikož však nikdo pořádně neví, jak Cinerea vlastně vypadá, protože si neustále mění paruky, nikdo neměl jistotu, že je to skutečně ona.

(studenka, kterou nikdo nepoznal, Zpytlehněv Zďáblíkov, Cassandra Aurora Nott, Theresa Brendi, Jarrq Miekkala, Magdarlene di Facittra, Lucas Redferrum, Loralei Silwerin, Hannabell Cavanaugh, Leila Dusk, Inees Rut Growstring, Esmeralda Milagrosa, Elaine Robillard)

Ne všichni Nebelvírští však dali přednost barvám jiné koleje. Jako příklad lze uvést Narcissu Teacherovou a BcMe. Nebelbracha Mechachu, kteří hrdě reprezentovali Nebelvír a tvořili tak ve Velké síni maličký a opuštěný červený ostrůvek. Odtud vrhali ošklivé pohledy na své spolužáky, kteří se rozhodli ztroskotat na ostrůvku jiném.

O mnoho lépe na tom letos nebyl ani Mrzimor. Původně jsem ve společenském viděl pouze Freddyho Reddyho a Helen Miltonovou. Avšak když jsem řekl, že to na skupinovou fotku nestačí a že jdu pryč, vyhrkl na mě Freddy, ať prej nikam nechodím, že ještě někoho sežene. O chvíli později přitáhl za koště lehce zmatenou kapitánku Jenny Laylu Gilesovou, která měla obrovské štěstí, že před pár lety Nejvyšší povolil kapitánům famfrpálovou uniformu jako společenský oděv. Vzápětí mi před foťák dostrkal i protestujícího Marka Williama Callawaye, který o společenském oblečení v životě neslyšel a jak to tak vypadá, neslyšel nikdy ani o mytí obličeje. Mark zuřivě proti focení protestoval a jak ho Freddy táhnul přes celou Velkou síň, pokoušel se koštětem zachytit stolů. Uklidnil se teprve, když mu Freddy za odměnu slíbil dárek. (Co v balíčku bylo se bohužel redaktorům věštce zjistit nepodařilo. Doufejme, že to bylo mýdlo.) Nakonec Freddy přivedl na mrzimorské poměry slušně oblečenou dívku, u které mi odmítl prozradit, jak se jmenuje. Až později jsem zjistil, že to byla další z nebelvírských studentek, která se odmítla obléci do kolejních barev – Calla Torová. Tímto heroickým výkonem zajistil Freddy Mrzimoru třetí místo v soutěži o nejlépe oblečenou kolej. A je velice pravděpodobné, že si tímto kouskem později vysloužil i zlatý odznak, jelikož si někdo všiml jeho neobyčejných organizačních schopností.

Poslední nepřehlédnutelnou skupinou… dvou osob… byla zmijozelská studentka Sooyeon Choi se svou zemřelou kamarádkou Margueritou Laux. Sooyeon si vzala své staré šaty, které kdysi měla na Márčiném pohřbu a které nosí na každé její smrtozeniny. Těžko říci, jestli je to sounáležitost s mrtvou kamarádkou, na které se i ty nejpestřejší šaty promění ve vybledlou šeď, nebo proto, že si nebyla schopná našetřit a na žádné pořádné zelené šaty neměla peníze.

U zesnulé musíme pochválit, jak vkusně se jí povedlo zkombinovat a sladit všechny barvy. Samotná duška se vyjádřila, že než vyplout ze stěny v oblečení, kde k sobě barvy dokonale nesedí, to že by raději umřela.

Sooyeon také pomohla vybrat kamarádce pokrývku hlavy, takže se nemusel jako minulý rok házet Márč přes hlavu starý hadr, aby záře její(ch) ple… ple… plesových šatů neoslňovala všechny kolem.

Pro Denní věštec
Zpytlehněv Zďáblíkov

---

• Pokud souhlasíte s článkem, s naším hodnocením a chcete vyjádřit autorovi podporu, učiňte tak prosím v komentářích.

• Pokud s článkem nesouhlasíte a chcete autorovi říct, že je nemožný škrabal, napište to ideálně do jiného článku (my už si to najdeme).

• Pokud se vám článek líbil a chcete si od autora přečíst ještě něco, poproste šéfredaktorku Denního věštce, aby autorovi zvedla plat.

• Pokud se vám článek nelíbil a od autora už nikdy nic číst nechcete, pošlete mu nějaké srpce výměnou za to, že už nikdy nic nenapíše.