Jane Mooren netřeba představovat. Primuska Nebelvíru a v současné době také studentka s nejvíce body. Chce v bodování zvítězit? Jak prožívá famfrpál? Čím jí uděláte radost? To vše se dočtete v tomto článku.
Co říkáte na znovu aktivní bradavické schody? Máte s tím problém nebo se orientujete?
Bradavických schodů mám už tak nějak plné zuby. Je sice opravdu fajn, že fungují, a o prázdninách jsem dokonce i měla čas na to, abych se s nimi dohadovala, jestli mě zavedou do kolejky a nebo někam úplně jinam. V poslední době mám ale spousty práce, a když ještě musím zdlouhavě hledat místa, kam se potřebuji dostat (kolejku na ošetřovně a VS v kolejce už jsem merlinudík našla), docela mi to práci ztěžuje. Jakmile si konečně přeskupení zapamatuji, v brzké době se to změní a zase začínám od znova…
Jak obvykle trávíte tyto dny? Myslím tím už lehce zaběhnutý školní rok… Jak takový váš obyčejný den vypadá?
Dny jsou pro mě v poslední době velice hektické a jinak už to do konce roku asi ani nebude. Snažím se to nějak organizovat, dělat jednou nebo dvakrát týdně „pracovní dny“, kdy se budu věnovat třeba jen soutěžím, abych pak zbytek týdne měla jakž takž klid, ale ne vždy to jde.
Můj den na Hogwarts začíná průchodem všech možných místností, od kolejky přes ředitelnu až ke kabinetům jednotlivých profesorů, abych přesně věděla, co se kde událo a co mi mohlo utéct. Pak krátká informační chvilka s Cissou, která většinou ví naprosto všechno, co se kde mohlo šustnout. V těsném závěsu pak následují buďto kolejní věci, které je třeba vyřídit (případně odložit na další den O:)), a nebo soutěže, kde celou půlhodinu lomím rukama a naříkám, jak to mám proboha všechno stihnout, načež se dám do práce a další dvě nebo tři hodiny se nezastavím. Přestávky a volný čas těžko hledám (ale když je třeba, i ten se najde).
A jak jste jako primuska spokojená s Nebelvírem? Teď nemyslím jen bodové umístění, ale i celkovou atmosféru…
Spokojená vcelku jsem, ale úplně samozřejmě ne. Na to jsem moc velká puntičkářka a bohužel vidím, kolik věcí by se ještě mohlo zlepšit. Bodově by to mohlo být daleko lepší, ale s tím asi nebudu spokojená nikdy. Nějak se nedokážu smířit s tím, že ne všichni chtějí být takoví „cvoci“ jako já, sedět nad soutěžemi den co den téměř do noci a úkoly pěkně psát na koncích termínů.
Atmosféra se mi zdá celkem ucházející, i když jsem s příchodem nováčků čekala alespoň drobné změny. Je dost podobná té loňské, protože červené nováčky, kteří se zapojují do kolejního dění, bych bohužel mohla téměř na prstech jedné ruky spočítat. Ti jakoby se vystřídali s tou hrstkou lidí, co odešli. Ale jinak problém snad žádný. Mohlo by být lépe, ale koneckonců i daleko hůř.
Byla jste se podívat na famfrpálových trénincích koleje?
Samozřejmě, jak bych mohla žít bez tréninků? Toho prvního jsem se účastnila aktivně a doklikávala třetí stovku, na tom druhém už jsem jen občas nakoukla a ve chvílích, kdy se uvolnil chytač, jsem si párkrát klikla, jen tak pro zábavu. Bez shlédnutí obou tréninků pro mě famfrpálová sezóna prostě neexistuje. 🙂 I když je pravda, že z koštěte je to daleko zábavnější. Jakmile totiž nemusím klikat, neustále si mě žádají nějaké jiné aktivity, protože na několik hodin nečinného poflakování čas bohužel nemám.
A co říkáte na účast profesorského sboru v boji o famfrpálový pohár?
Přijde mi to jako báječný nápad, alespoň se budu moci konečně některým pomstít za ta neprávem udělená Déčka, mínusové bonusáky a kvanta úkolů. Škodolibě skoro doufám, že budu moci odrážet. o:)
Když opomenu mé vlastní škodolibé potěšení, přijde mi, že je to vůči profesorům fér. Alespoň se budou moci něčeho aktivně účastnit, být zase chvíli téměř studenty a sportovat nejen pasivně při sezení na tribunách.
Máte vy sama nějaké famfrpálové rituály?
Podle toho, co myslíte slovem rituály. Před každým tréninkem a zápasem si naleštím Forcera, připravím své ctěné pozadí na myšlenku osezenin z dlouhých letů (a sebe na to, že se pak zase chvíli nebudu moci posadit), pořádně se najím a mimo to i nadopuji čokoládou pro dobrou náladu. To je asi tak vše pro normální zápasy, na zápasy se zelenými si od loňského roku budu už pravidelně brát kyblíček na nervy, nebo je zase červení budou muset sbírat po celém trávníku a věřte, že je to pěkná makačka, takže by pak chudáci neměli čas na body!
Vedete bodování jednotlivců. Hodláte letos útočit na „Snaživce roku“?
Ta myšlenka už ke mně doputovala a má soutěživá dušička si ji naprosto zamilovala. Otázkou ale je, jak dlouho v tomhle šíleném tempu vydržím. Po měsíci ještě nemůžu soudit, jak to bude vypadat po zbytek roku. Snaživce bych ráda, protože nevděčné druhé místo prostě nesnáším, a to třetí by byl problém, protože bych se musela zabrzdit a pustit před sebe Cissku. To ovšem asi nepůjde, takže si budu hýčkat myšlenku první možnosti a doufat, že se dožiji konce roku v plném duševním zdraví.
Jiným případem ale je, kdyby bylo spíš třeba mé plné nasazení hlavně v koleji. Pak bych tu myšlenku asi vzdala rovnou, kolej je ještě pořád důležitější než mé vlastní body…
Teď z trochu jiného soudku… Sledujete inzeráty U Chytráka nebo raději nakupujete jinak?
Poslední dobou Chytráka nesleduji, nakupování totiž nějak neprožívám. Téměř všechno, co potřebuji, už mám. A co nemám, to tak akutně nespěchá. U Chytráka už jsem se nebyla podívat dobré dva týdny a vydám se tam, až začnou zápasy. Pak možná zase získám trochu přehled. 🙂
Přesto… Do jakého obchodu na Příčné nejraději chodíte?
Na Příčné se ráda kochám krásnými šaty u T&T, některé tam chodím často obdivovat a nechávám si je jako tajné přání, které si splním po NKÚ, nebo ovečkách, jen tak pro radost.
Občas také prolétnu obchod Madam Malkinové, kdyby tam náhodou bylo něco, co bych přeci jen potřebovala buďto pro sebe, a nebo už na Vánoce (letos začínám pro změnu radši hrozně brzy) pro přátele. Jenže poslední dobou mě Příčná dost zklamala, vlastně už od léta, kdy jsem čekala na něco, za co bych mohla utratit své chvilkově uchované peníze, a nic nepřišlo. Teď vyčkávám na kolekci, každý den hlídkuji, a ono stále nic. Jsem trochu rozčarovaná z toho, že se to tak táhne, ale třeba pak budu příjemně překvapená. 🙂
A máte něco vysněného, na co spoříte?
Spoustu věcí. Na sovy, kterých nikdy není dost, i když už je jich vlastně víc, než většinou stihnu využít. Na košťata, jelikož jsem se rozhodla, že si založím sbírku a koupím si každé z nabídky, abych na nich pak mohla střídavě trénovat, nebo je případně zase prodat, protože nebudu mít na semináře (klasický koloběh života mých hogvěcí). Pak také sním o Bělostném rouchu a noční čepičce, a když už na to přijde, taky mi schází dost čokoládových žabek, které do své aktivity nějak nezahrnuji. V případě, že bych třeba získala v nějakých hogrestitucích třeba sto galeonů od zatím neznámých předků, asi bych neměla o možnosti nákupů nouzi. 🙂
A děkuji za příjemný rozhovor. 🙂
Já děkuji.