Ačkoliv po přečtení titulku by mohl některým vytanout na mysli Nekro The Gravedigger, článek zcela překvapivě nebude o něm. Nimrandir Elénére nebyl vždy ředitelem školy čar a kouzel v Bradavicích. Jeho kariéra je bohatší. Mnohem. Už jsme vás informovali o tom, že si pan ředitel přivydělává jako model. Nyní vychází na světlo světa skutečnost, že má co dočinění s matením vědců v oblasti mezidruhové komunikace.
„Nimrandir na tom byl tehdy bledě. Přestal se o sebe starat a jednoho dne jsem ho našla na stromě, jak žere banán,“ prozradila nám tehdejší známá pana ředitele. „Bohužel se mnou v tu chvíli byl pan Herbert Terrace, který se zabýval výzkumem kognitivních dovedností zvířat a Nimrandira si spletl se šimpanzem. Než jsem stačila cokoliv podniknout, sundal Nimrandira ze stromu a odvezl si jej na výzkum.“
A tak se z pana ředitele stal výzkumný objekt, šimpanz jménem Nim. Herbert Terrace, mudla s psychologickým vzděláním, byl v té době unesen možností komunikace se zvířaty a usmyslel si, že se zařadí po bok Rogera Foutse, který naučil opici Washoe chápat a užívat výrazy ve znakové řeči.
Nim měl posloužit k výzkumu toho, zda je opice schopna sama od sebe sestavit větu. Tento výzkum vycházel z otázky, zda opice je tento kognitivní proces stejný jako u dětí, která se učí slova a pak z nich, na základě z části vrozeného a z části získaného porozumění gramatickým pravidlům, skládají věty a nedělají při tom chyby. Pan ředitel pohotově přejal opičí mód a nechal se učit. Za dobu výzkumu se naučil celých 125 znaků, přičemž žil s lidmi v domácnosti a připadaly na něj i nějaké ty domácí práce (aby se k opici přistupovalo jako k dítěti). Nim ovšem věty skládat nezačal, pouze používal určitá slova na určitých místech. Výzkumníci si navíc poznamenali, že Nim porozuměl celým 200 slovům.
Skutečnost však byla jiná.
„Nimrandira jsme odtamtud dostali asi po třech dnech. Vůbec s námi nechtěl jít, protože mu dávali banány zadarmo a vybírali mu z kožichu blechy, což jsme my odmítali dělat. Byly kolem toho tehdy velké opletačky s Ministerstvem, změny paměti, no však víte. Nimrandira jsme museli umýt, ostříhat a dobře ho hlídat.“
„To, co zde popisujete, je velice ojedinělý případ stavu známého jako šimpanzovatění. Může se vyskytnout u lidí, kteří procházejí náročnou životní změnou a nadměrně namáhají mozek. Ten se proti tomu začne bránit jakýmsi návratem k nižšímu vývojovému stupni a z evolučního hlediska nejbližší je člověku šimpanz,“ vysvětluje lékouzelnice Nymfadora Cáklová.
Na závěr tedy vskutku paradoxní ponaučení: Pokud budete přepínat svůj mozek, skončíte jako opice.