Na návštěvě u sousedů

| Vydáno:
Letošní léto přímo vybízí k cestování, nemyslíte? Nebe je většinu času azurově modré, úmorná vedra střídají osvěžující večerní bouřky a o skvělé zážitky není nouze. I já jsem si zabalila svůj kufr plný překvapení z módního salónu NiT, překročila práh hradu a vyrazila do světa. V dnešním článku se se mnou můžete podívat do Akademie kouzelnických řemesel, kterou jsem nedávno navštívila. Fotografickou krabičku jsem samozřejmě měla s sebou, takže se můžete těšit na obrázky z tohoto zajímavého místa.

Akademie kouzelnických řemesel patří mezi jednu z nejstarších škol na našem území. Založena byla už ve 13. století a jejími zdmi prošlo nepřeberné množství osobností z kouzelnického světa.

Možná znáte známou věštkyni Trelabínu Trojokou, která k nahlédnutí do budoucnosti vůbec nepotřebuje věšteckou kouli. Nebo třeba alchymistu Zdislava Zkušeného, tomu se loni málem podařilo vyrobit kámen mudrců. Oba studovali právě na tomto místě.

Jako sídlo si tato škola zvolila hrad – stejně jako naše vzdělávací instituce. O to víc jsem se na návštěvu těšila. Byla jsem plná očekávání, jaké to tam bude.

Hrad školy se nachází ukryt v Lese. Čekala bych nějaký honosnější název pro divoké společenství stromů připomínající prales s úzkou stezkou, na kterou se nevejdou ani dvě osoby vedle sebe. Svůj kufr jsem raději nechala levitovat před sebou, protože jsem měla obavy, že když si ho sama ponesu a nedejmerlin ho upustím, ztratím ho nenávratně v zelené buši.

Mnozí z vás jistě znají obávaný strom Vrbu mlátičku, do jehož blízkosti se nedoporučuje přibližovat. Představte si, že i Akademie kouzelnických řemesel má svůj vlastní strom. Roste ve svahu nedaleko hradních zdí a dojdete k němu (pokud tedy chcete) po uzoučkém chodníčku vyšlapaném divokou zvěří. Obezřetně jsem se ho vydala obhlédnout zblízka. Naštěstí je úplně neškodný. Neohání se kolem sebe svými větvemi, ani se vás nesnaží zmrzačit. Jen to hejno komárů kolem… Zachraň se, kdo můžeš!

K hradní bráně jsem se dostala zběsilým úprkem během několika sekund. Tohle že má být bytelná hradní brána, na kterou jsem zvyklá od nás? A co ta díra pod ní? Tu snad nemusím ani otvírat, stačí podlézt. Ale to bych si v tom prachu umazala své cestovní šaty.

A už stojím na nádvoří, hrad v celé nádheře před sebou. Stáří tohoto místa je vidět hned na první pohled. Co ta odlupující se omítka, vybledlá barva a netěsnící okna? To tu neznají kouzelnou formuli *Reparo*? Dobře, nechejme vzhled vzhledem a pojďme nasávat atmosféru místa…

Inu, klidně bych dychtivě objevovala nové místo tak, jak je mým zvykem, ale urazím sotva pár kroků, když narazím na zamřížované okno. Krve by se ve mně v ten moment nedořezal. Se psaním školních trestů se tady prý vůbec neobtěžují. Neposlušné a nevychované studenty tu strkají do hladomorny! Páni, tady snad žijí ještě ve středověku. To už zavání týráním nebohých dětí. Jeden den bez kafe – v mém případě by to byla smrt.

Hlavně nezaujatě pokračovat v návštěvě. Jsem přece profesionální redaktorka, to musím zvládnout. S třesoucími se koleny tedy pokračuju v obhlídce. Ještěže pofukuje větřík, cítím, že je mi o poznání lépe. Po štěrkové cestičce postupuju dál a rozhlížím se na všechny strany. Mou pozornost upoutá vysoká věž. Hledám v brožurce, kterou jsem dostala u hradní brány, abych se o ní dozvěděla něco víc. Nese jméno Věž (Božínku, tady mají tak málo fantazie!) a slouží pro výuku hvězdářství. Možná bude podobná jako naše Severní věž. Snad se mi podaří se do ní podívat.

*

Tak co, jak na vás působí Akademie kouzelnických řemesel? Líbí se vám? Toužili byste ji navštívit nebo v ní dokonce studovat?

Možná jste o tom začali uvažovat, a tak se v příštím článku společně podíváme dovnitř a pořádně ji prozkoumáme – od sklepa až na půdu.

Pro zvídavé hlavy mám připravenou minisoutěž:

Poznali jste hrad, v němž se v mudlsvětě maskuje Akademie kouzelnických řemesel? Pokud mi napíšete jeho jméno a připíšete druh vzácného stromu, o kterém jsem v reportáži psala a neodmyslitelně k hradu patří, získáte jeden pravý nefalšovaný zlaťoučký galeonek.

První odpověď v mém sovinci vítězí.

Jméno vítěze bude uveřejněno na hradní bráně.

Užívejte volné dny a těším se na příště!

Pro Denní věštec
Mia Whitebear

Autor

Mia Whitebear

Redaktorka, která ráda využívá svou fantazii k tvorbě příběhů a básniček. Je vášnivou návštěvnicí mudlovských kaváren a s oblibou objevuje nové světy, ať už ty skutečné nebo fiktivní. Ve svém volném čase se věnuje velkému množství koníčků, v současné době ji nejčasteji najdete v houpacím křesílku s pletením v ruce.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *