O postu primuse s Lessien Posie

Vítejte u série, která se zaměřuje na hradní primuse všech čtyř kolejí. Postupně si je představíme, zjistíme, kým jsou a jaké mají cíle; možná se nám díky tomu podaří pochopit, kdo se skrývá pod postavičkami, které běžně míjíme na chodbách hradu. V prvním díle jsme se společně podívali na zoubek primusce Zmijozelu, dnes je na řadě dívka, která hrdě nosí barvy Havraspáru.

Primus je student, který byl pověřen největší zodpovědností, protože je ze studentů nejvýše postaven, a to nejen v rámci koleje, nýbrž v podstatě mezi všemi studenty bez ohledu na barvu. Jeho úkolem je podílet se na chodu koleje, na což dohlíží společně s kolejním ředitelem, kterému je podřízen, a s prefekty, kterým by měl jít příkladem. Primus přiděluje heslo do kolejní zasedačky a často je čistě na něm, kdo všechno do ní má a nemá přístup. Zároveň je členem Studentské rady, která může komunikovat s vedením školy. Pokud někdo porušuje školní řád, má možnost ho vykopnout do Hanibalova jezera až na 30 minut, a to včetně prefektů, nikoliv však ostatních primusů. Primus může být pouze člověk studující 1. až 7. ročník, složením zkoušky OVCE a přechodem do rozšiřujícího studia o tuto pravomoc přichází.

Kdo je Lessien Posie?
Havraspárská studentka, která se na hrad registrovala už v roce 2015, přesto je však v pátém ročníku, protože nějakou dobu pobývala v mrazáku. Když se z něj vrátila a připnula si odznak prefektky, stále byla ve druhém ročníku, to však ničemu nebránilo v tom, aby se pustila do poctivé práce v koleji a vybudovala si jméno. To se psalo Léto 2018. Ve stejném roce byla nominována mezi pětici možných účastníků Sedmiboje za havraspárskou kolej, pohár ji však při losování nevybral. Lessien je na hradě známá především pro svůj kreslířský um, ovšem také pro neskrývanou vášeň pro čokoládu, což jde poznat i z našeho rozhovoru. V roce Zima 2019 se stala držitelkou řádu Roweny z Havraspáru, po dalším roce na postu prefektky pak po své předchůdkyni přebrala do roku Zima 2020 zlatý odznak primuse. Je pochopitelně také členkou havraspárské zasedačky, stejně jako Studentské rady.

---

Denní věštec: Zdravím vás, slečno Lessien. – usměje se na příchozí primusku a přistrčí k rychlobrku lahvičku inkoustu – Jsem moc ráda, že jste přijala mé pozvání k rozhovoru. Můžeme začít? – podívá se na ni skrz obroučky brýlí –

Lessien Posie: – zhluboka se nadechne, kousne do čokolády a připraví se na záludné otázky – Můžeme. – usměje se –

Denní věštec: Jste primuska teprve krátce, přesto je o vás na hradě slyšet, rozhodně tedy nelze říci, že byste v nové funkci byla neviditelná. Jaké byly vaše pocity, když vám byl zlatý odznak nabídnut? A jak se změnily, když jste se stala primuskou oficiálně? – vlídně se usměje –

Lessien Posie: – trochu se začervená – Pocitů bylo mnoho, a musím přiznat, že mezi kladnými se našlo i pár záporných! – zasměje se – Že budu funkci přebírat, jsem věděla už nějakou dobu dopředu, takže jsem měla čas se na to trošku psychicky připravit. Ale pokud si ty emoce ještě správně vybavuji, určitě mezi nimi byla nějaká hrdost, radost z toho, že mi naše vedení natolik věří. Ale zároveň jsem cítila velkou zodpovědnost a strach, abych naplnila očekávání, když funkci přebírám po tak schopném havranovi. – usměje se při vzpomínce na Ariettku – No a když už jsem na hrudi viděla ten třpytivý odznak, jeden z převládajících pocitů byl rozhodně i zmatek, než jsem se trošku rozkoukala. Post primuse nebyla jediná věc, která se nám v koleji změnila. Ve skutečnosti prošla změnou velká část vedení a hodně z nás se určitě obávalo, jak to všechno bude fungovat. – zasměje se –

Denní věštec: – přikývne – Ano… Arietty Liella Minette… abyste se stala primuskou, musela funkci složit vaše předchůdkyně. Jak jste s ní z pozice prefektky vycházela? Byla vaším vzorem a chcete na ni při vašem působení navazovat, nebo jste spíše funkcionář, který si chce jít svou vlastní cestou?

Lessien Posie: – opět si ukousne kousek čokolády – Ariettka byla prvním člověkem, se kterým jsem se na hradě seznámila, a od té doby jsme si padly do noty. Do vedení jsem se dostala (a vydržela v něm) hlavně díky ní. – usměje se – Jako prefektka jsem byla její věrná pomocnice a snažila se jí pomoct, jak jsem mohla. Byla to skvělá primuska a jsem moc ráda, že jsem se mohla učit zrovna od ní. Myslím ale, že každý člověk je trošku jiný a má jiné priority. Žádný primus nebude stejný jako ten předchozí, a to je jedině dobře. Beru si tedy k srdci všechny rady, které mi Ari předala, ale zároveň mám v plánu si jít trochu podle vlastních šlépějí. – mrkne –

Denní věštec: – spokojeně se usměje – Jak jste již nakousla, v době, kdy vám byl připnut zlatý odznak, prodělalo havraspárské vedení plno nečekaných změn. Odstoupila dosavadní ředitelka koleje, famfrpálová kapitánka, šéfredaktorka Corvina Declaratio a bylo nutné jmenovat také novou prefektku… nemáte obavy z tolika změn? – položí další otázku – Každé vedení potřebuje čas, aby se naučilo pracovat, a není zvykem obměňovat tolik funkcionářů najednou… – upřesní –

Lessien Posie: Vidím, že jste se na mě řádně připravila! – zasměje se – Ano, změn bylo opravdu hodně a ze začátku jsme se asi všichni trochu obávali. Ale v mých očích je změna jednou za čas vždy třeba, jinak bychom v tom vedení všichni usnuli. No a někdy se jich prostě sejde více najednou. – usměje se –Nemám strach, že by to Havraspár nezvládl. Všichni lidé, kteří přišli do nových funkcí, jsou velice schopní a já jim důvěřuji. Pokud mluvím za sebe, se všemi novými funkcionáři jsem si sedla moc dobře. Navíc máme ty prázdniny na to, abychom se trošku oťukali. – zazubí se –

Denní věštec: To víte, příprav je třeba. – zasměje se – Ve vedení Havraspáru jste dříve byla prefektkou. Dokážete už teď říci, který z péčkovských postů vám sedí lépe? Jaký mezi nimi vnímáte rozdíl, když jste měla možnost si oba vyzkoušet? – zvědavě nakloní hlavu na stranu –

Lessien Posie: Zatím asi nemůžu říct, který post mi více vyhovuje, jelikož ten zlatý odznak jsem si ještě nevyzkoušela v tom opravdovém stresu přes školní rok. – zdlábne další čtvereček – Oba posty mají něco do sebe a asi hodně záleží na tom, jak je zrovna ten určitý člověk vnímá. Pro mě bylo prefektování vždycky o tom dělat to, co mi řekl primus. Snažila jsem se pomáhat a pracovat na tom, co mi bylo přiděleno. Post primuse je pro mě spíše o tom, jak a komu rozdělit práci, postarat se o to, aby všechno bylo v pořádku, a taky jednat s lidmi mimo kolej. Už teď můžu říct, že to určitě zahrnuje značnou práci v pozadí, která nemusí být nutně vidět. Zatím si to ale celkem užívám, ale zeptejte se mě na konci roku! – směje se –

Denní věštec: Rozdíly mezi péčky jste zmínila, teď by mě zajímalo, kdo přesně podle vás je primus. Jaká je náplň jeho práce, na co všechno musí myslet, jaké by měl mít osobnostní a povahové rysy? – zatváří se povzbudivě –

Lessien Posie: – na chvíli se odmlčí a zamyslí se – No… Takový ideální primus by měl určitě mít nějaké vůdcovské schopnosti, měl by zvládat krizové situace a umět si dobře zorganizovat čas a práci. Zároveň je pro něj určitě velmi důležité to, jak jedná s lidmi a zda je dokáže nějakým způsobem motivovat. A určitě mnoho dalších kvalit, které mě momentálně nenapadnou. Samozřejmě neříkám, že všechno zmiňované mi jde na výbornou, ale snažím se na tom pracovat. – usměje se – Jinak, když se ptáte na náplň práce, jak už jsem zmiňovala, je to hodně podle toho, jak člověk tu funkci pojme. Někdo se snaží vzít si na sebe co nejvíce věcí a udělat si toho hodně sám, někdo je raději takový supervizor a stará se o to, aby věci klapaly tak, jak by měly.

Denní věštec: Víte, že jste respondent, který mi na otázky odpovídá ještě předtím, než je položím? – zazubí se – Tohle není poprvé za tento rozhovor! Přesto se zeptám… Myslíte si, že vy sama jste vhodným kandidátem na vykonávání této funkce?

Lessien Posie: No jo, asi mám věštecké schopnosti! – zazubí se – Zatím se vidím jako takovou ještě ne zcela vytvarovanou primusku, která se musí ještě trošku zformovat. Ale myslím, že to všechno půjde a dokud bude mou prioritou naše kolej a studenti v ní, všechno ostatní se už vyřeší. Já se samozřejmě budu snažit pracovat, jak nejlépe to půjde, a snad to tak uvidí i ostatní. – usměje se –

Denní věštec: – usměje se na slečnu – Už jako prefektka jste obdržela cenu Roweny z Havraspáru od kolejní ředitelky. Je to také prozatím jediný řád, který máte ve své „výkladní skříni“. Co pro vás znamená? – pohledem na chvíli utkví na modré stužce vedle zlatého odznaku – Jaké pocity jste měla, když jste řád na slavnosti obdržela?

Lessien Posie: – nad tou vzpomínkou se celá rozzáří – Do tohoto momentu se vracím moc ráda. Znamenalo to pro mě takové velké poplácání na rameno za dobře odvedenou práci, na které budu vždy hrdá. Do té chvíle jsem pochybovala o svých schopnostech a o svém přínosu do vedení, ale řád mi ukázal, že to se mnou asi tak hrozné není. – zasměje se a kousne do čokolády – Byla jsem v tu chvíli hrozně šťastná a hlavně velmi vděčná.

Denní věštec: – přemýšlením se zamračí – Nejste na té čokoládě trochu závislá?

Lessien Posie: Možná trošičku. – nahmatá si, kolik jí v kapse zbylo zásob – Ale to už patří mezi mé povahové rysy, a když se ještě vrátím k dřívější otázce, tak je to vlastně taky jedna z důležitých primusovských kvalit! – směje se –

Denní věštec: – přemýšlí, jak by asi vypadala, kdyby jedla tolik čokolády – To bych asi nehrála famfrpál… – podotkne –Momentálně se na hradě nacházíte v 5. ročníku, ačkoliv je vám už 19 let. Jak je možné, že jste tolikrát propadla, a nevnímáte to jako nevýhodu? Sice můžete stále mít odznak, ale krátí se vám třeba čas, do kdy můžete hrát třeba právě famfrpál… – dodá –

Lessien Posie: To je dietní čokoláda… – zamumlá přesvědčeně –No teoreticky jsem nepropadla, strávila jsem dlouhou dobu v mrazivých končinách. Pak mě něco trklo do nosu, vzpomněla jsem si, že tohle místo ještě existuje, a rozhodla jsem se tomu dát ještě jednu šanci. No a myslím, že podruhé mi to celkem vyšlo! – usměje se – Jako nevýhodu to nevnímám, často na ten věk úplně zapomínám a moc mě to netrápí. Co se týče famfrpálu, sice někdy hraji na postu střelce, ale žádná hvězda určitě nejsem. – přemýšlí, jestli to fakt nebude tou čokoládou – Až to už nepůjde, tak budu profesionální fanoušek.

Denní věštec: Myslíte si, že primus by se měl podílet na všech viditelných aktivitách koleje?

Lessien Posie: Myslím, že účastnit se naplno úplně všeho, co se koleje trošku týká, nejde bez toho, aby se člověk zbláznil. I když, jak tak přemýšlím, jsou jedinci, kterým se to celkem povedlo. – mrkne na svou vyzpovídající – Určitě by se měl zúčastnit kolejních aktivit a snažit se, aby byl trochu vidět. Ale občas se prostě najde nějaká důležitější záležitost, a to je podle mě v pořádku. Ale když už u toho není, měl by o tom rozhodně mít alespoň nějaké mínění.

Denní věštec: – zazubí se a přejde taktně mrknutí – Kolik času na hradě musíte denně strávit, abyste byla spokojená s tím, jak plníte svou funkci, a zároveň si užila i hradní oblasti, které s kolejí nesouvisí, například soutěže nebo popovídání s lidmi ve veřejných prostorech hradu? Je tento čas dle vás adekvátní k tomu, že se pohybujeme ve fiktivní realitě, je ho příliš, nebo je ho dokonce málo?

Lessien Posie: Musím se přiznat, že já jsem spíše zastánce reality a snažím se v ní trávit co nejvíce času a nenechat se tímto světem úplně pohltit. Ale samozřejmě jsem tady většinou každý den a několikrát za něj kontroluji, jestli se něco nehroutí. – zasměje se – Ale i tak se někdy najdou dny, kdy prostě nestíháte a holt někomu odpovíte až o den později. A co se týká ostatních hradních aktivit, přes prázdniny je trošku zanedbávám. Já se spíše těším na výuku, ta mě baví a můžu se na úkolech vždycky trochu vyřádit. – usměje se – Ale nějaký dobrý pokec určitě taky neodmítnu!

Denní věštec: Velmi rozumná odpověď. – zazáří jí oči – Na základě čeho vybíráte členy havraspárské zasedačky?

Lessien Posie: – zazáří jí oči nazpátek – Podle aktivity v koleji, projevů iniciativy, rozumu… Většinou z toho člověka cítíte, jestli je materiál do vedení, či ne. – přemýšlí nad složením své zasedačky –

Denní věštec: – usměje se na slečnu Lessien – Z čeho máte jako primuska největší obavy?

Lessien Posie: No to je přece naprosto jasné. Z toho, že dojdou zásoby čokolády! – zhrozí se nad tou představou –

Denní věštec: – rozesměje se – Na co byste se v koleji chtěla zaměřit? A pokud byste měla vybrat jedinou věc, na které do budoucna budete pracovat, jaká by to byla? – zvědavě zvedne oči od svého hrnku čaje –

Lessien Posie: – trošku zavrávorá – Jen jednu věc? Pfff, tak to je hodně těžká volba! Ale když se nad tím zamyslím, asi je pro mě nejdůležitější budovat atmosféru a zábavu v koleji samotné. Tak, aby si tam všichni připadali jako doma, bavilo je to a nemuseli se příliš stresovat. A to je i celkově to, na co bych se ve svém vedení chtěla zaměřit. Samozřejmě je tu i boj o pohár, vyhrávání soutěží, sbírání galeonů… To všechno je součástí tohoto hradu. Ale hlavní pro mě je, abychom se u toho všichni bavili a nebrali to jako povinnost, ale jako něco, čeho chceme společně dosáhnout. – usměje se –

Denní věštec: – znovu si pomyslí něco o věšteckých schopnostech slečny Lessien – Zároveň by mě tedy i zajímalo, jaké cíle si kladete do nového školního roku. Čeho by chtěl v Zimě 2020 Havraspár dosáhnout? Bude se snažit obhájit držení školního poháru, pokusí se vzít Zmijozelu ze spárů ten famfrpálový, nebo budete chtít pracovat na úplně něčem jiném? – věnuje jí zkoumavý pohled –

Lessien Posie: – chvilku přemýšlí a pak se nadechne – No, nějaké vize už určitě máme, ale přece nebudu všem vyzrazovat naši taktiku. – tajemně se zašklebí a pak se rozesměje – Ale cíle se neustále mění, vždycky taky trochu sejde na tom, jaká vlna nováčků se u nás objeví a kolik motivace v sobě modří pro ten rok najdou. Takže ještě uvidíme, co nás letos čeká. – usměje se –

Denní věštec: – znovu přikývne – Není žádným tajemstvím, že primuska Nebelvíru, Tessa di Maristella, je vaší sestrou. Jaké to je, když každá stojíte v čele jiné koleje? Spolupracujete spolu, nebo o sobě navzájem vůbec nevíte? Podporujete se navzájem? Jak byste se cítila, kdyby se obě koleje pustily do boje o školní pohár, ačkoliv vyhrát může jedna jediná? – zvedne obočí –

Lessien Posie: Ano, opravdu to není žádným tajemstvím, i když pokaždé se tomu ještě několik lidí diví. – zazubí se – Tessa je skvělá primuska a myslím, že kolej vede dobře. Určitě o sobě do nějaké míry víme, ale do práce si navzájem moc nemluvíme. Myslím, že tahle skutečnost celkem přispívá dobrým mezikolejním vztahům, a to vidím jako velké pozitivum. – usměje se – V boji o pohár to nijak nevnímáme, každá kolej jede svým tempem a je to její věc, kolik bodů dokáže nasbírat. V jiném slova smyslu, hádky u večeře kvůli tomu neprobíhají. Naopak to spíše vypadá nějak takto: „Babi, dnes máme slavnostní večeři díky našim akademickým úspěchům. Já se stala primuskou Nebelvíru a ségra obdržela ocenění Roweny z Havraspáru. A teď přípitek!“ – rozesměje se na celou místnost –

Denní věštec: – zasměje se – Alespoň pro sebe navzájem máte v rodině pochopení! Jak vnímáte postavení Havraspáru na hradě? Patří podle vás mezi úspěšné koleje na poli bodů, famfrpálu a dalších oblastí, či nikoliv a ještě musí zabrat? – napije se čaje a poslouchá –

Lessien Posie: Já tedy beru všechny koleje jako rovnocenné, každá má na výhru poháru šanci a je třeba dávat si pozor na všechny. Ale určitě, jako každý student, miluji svou kolej a Havraspár je přece nejlepší! – zasměje se – Ale vždy jde na něčem zapracovat.

Denní věštec: Ráda bych teď pár otázkami na závěr přešla k obecnějším tématům, které jsou do puntíku stejné u všech primusů. – přitáhne si jiný pergamen – Slečno Lessien, vnímáte proměny hradu? Jak se na ně díváte? Vedou novinky, které se v poslední době dějí, spíše k lepšímu, nebo k horšímu? Myslíte si, že hrad má před sebou ještě dlouhou budoucnost, nebo spěje ke svému konci?

Lessien Posie: – přikývne a zase se zakousne do čokošky –Proměny určitě vnímám, a to většinou poměrně kladně. Vždycky se najde něco, co vám třeba hned nesedne a musíte si na to zvykat, ale jak jsem už jednou říkala, změny jsou prostě třeba a musíme se s nimi vyrovnat. Co se týče hradu, už tady stojí nějaký ten pátek a nebojím se toho, že by se jen tak zbořil. Na to je tu příliš skvělých lidí, kteří by to nedopustili. – usměje se –

Denní věštec: Je něco, co vám na pozemcích školy opravdu chybí, a přála byste si, aby se to změnilo? – usměje se –

Lessien Posie: Na nic konkrétního si momentálně nevzpomenu. Občas mě možná něco napadne, ale není to nic životně důležitého nebo něco, o čem už nepřemýšlel někdo jiný.

Denní věštec: Dobrá… – uculí se – Co naopak přebývá, je dle vás úplně zbytečné a hradu by prospělo, kdyby to zmizelo? Může jít o cokoliv… klidně o Denní věštec. – zasměje se –

Lessien Posie: Tak určitě třeba všechny ostatní koleje, že jo…  – zasměje se – Ale ne, to by pak nebyla žádná zábava. Momentálně mi přebývá tak maximálně Azkaban, jelikož mám na něj trošku traumatické vzpomínky, ale to asi většina z nás… – zazubí se –

Denní věštec: – zavzpomíná na celu 31 a otřese se – Dokázala byste z hlavy vyjmenovat pár lidí bez ohledu na barvu hábitu, kteří dle vás v posledních měsících táhnou hrad nahoru a nejvíce se zasluhují o to, aby fungoval?

Lessien Posie: Vy mi tedy dáváte! Já se jmenování taktně vyhnu, protože bych určitě na někoho zapomněla, a to se přece nesmí stát. Raději řeknu, že hrad vyzdvihuje každý, kdo se o to snaží, chodí sem a zapojuje se do dění. Někteří více, někteří méně, ale každý má nějakou zásluhu. Je tu spousta funkcionářů, kteří drží hrad pohromadě, a já jsem jim za to velmi vděčná. – doufá, že jí to projde, a raději pod stolem podstrčí kousek čokolády jako úplatek –

Denní věštec: – nenápadně si schová cukrovinku do kapsy hábitu – Vlastně mi můžete odpovídat cokoliv… ovšem čokoládu si ráda vezmu i tak! – zazubí se, podívá se na hodinky a zase je schová – Máme čas tak akorát na poslední otázku. Navíc si myslím, že jsem vás trápila už dost. Představte si, že byste jednomu člověku na hradě mohla zajistit doživotní přísun čehokoliv, na co si vzpomenete. Komu a co byste dopřála? A sobě čokoládu nesmíte, protože to je už všem čtenářům jasné! – rozesměje se –

Lessien Posie: Tak teď máte věštecké schopnosti zase vy! – zamyslí se – Hm, zajistila bych Lilien doživotní přísun plyšových medvídků. Se živými by to bylo asi komplikované…

Denní věštec: – zatváří se spokojeně – Slečno Lessien, mnohokrát vám děkuji za rozhovor i za veškeré vaše odpovědi. Ani nevíte, jak jsem ráda, že jste se nebála mi na tu nabídku kývnout! – uculí se – Přeji vám, ať se vám ve funkci primusky daří, stejně jako přeji úspěchy Havraspáru pod vaším vedením!

Lessien Posie: Já moc děkuji za skvělý rozhovor! – usměje se – A vám přeji mnoho zdaru ve fialovém hábitu. Mějte se krásně!

To byla Lessien Posie, dívka, která pro hezké slovo nejde daleko a vždy v její blízkosti cítíte sladkou vůni čokolády. I u ní můžeme doufat, že její kroky budou hrad velebit ještě dlouhá léta. Havraspár si rozhodně může gratulovat, že je v jeho řadách.

Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea