Hekatea Centaurix: „OH mi změnila život!“

Kolegyni Hekateu jsem pozvala k sobě do domečku do Godrikova Dolu, tam člověk může zpovídaného zamknout a pustit, až když je s rozhovorem spokojen… ale ne, to naštěstí v tomto případě nebylo třeba, rozhovor hezky plynul a my zapomněly na čas…

---

Denní věštec: Na hradě už jsi nějaký ten pátek, konkrétně s rokem registrace 2012. Osobně si myslím, že je málo starousedlíků, kteří o tobě nikdy neslyšeli, ovšem máme tu i nové tváře, a tak bych byla ráda, kdybys nám o sobě na začátek něco prozradila, případně to všem zopakovala. Jaká jsi, co ráda děláš, ať už zde na hradě, nebo u mudlů, pro co máš slabost, co nesnášíš, co ty a hradní móda…

Hekatea Centaurix: Velice, velice dlouho by na prvním místě v té odpovědi bylo „Jsem z Nebelvíru.“ – rozesměje se – Teď si budu na představování muset najít novou úvodní větičku.

Denní věštec: Tak tam dej „Pocházím z Nebelvíru.“ – směje se –

Hekatea Centaurix: To je dobrý nápad!
Věřím – nebo bych o sobě alespoň ráda věřila – že jsem čestná, vytrvalá a navzdory mé uzavřenosti ne úplně studený hafoní čumák. Mám ráda obrázky – ať už na koukání, nebo když je sama vytvářím… bez ohledu na výsledek. Občas mám ale štěstí a zvířátka se mi daří. – mrkne – Co se týká obrázků ostatních, nedokážu jasně předem říct, který styl se mi líbí a který ne, mám určitou slabost pro kresbičky malých dětí nebo pravěkých lidí, stejně nadšeně ale óchám nad umem současných malířů… a Hog mě naučil oceňovat také módu. – zasměje se – U mudlů by mě ani nenapadlo strávit tolik času u šatů. – směje se –
Nemám sice smysl pro humor, ale snažím se s lidmi vycházet. Nemám ráda hrubost a silácké řeči… Věřím ve slušné chování, jedna z věcí, kterou si mě Hog získal na začátku a které si na něm nejvíc vážím doteď. Že se tu lidé nemusí bát být hodní a že nepotřebují ostré lokty, aby se prosadili.

„Ahoj, jsem Heky a jsem jako plevel.“
( = „Na pohled nic moc, ale vydržím!“)

Denní věštec: – skoro se až dusí smíchy při přirovnání k plevelu, ale pak nahodí vážnou redaktorskou tvář a pokračuje – 23. června 2019 se na hradní bráně objevil pergamen, který oznamoval umístění v celohradní anketě Osobnost Hogwarts. Byla jsi na prvním místě se 24 hlasy. Nyní máš možnost veřejně se vyjádřit k celé této anketě i ke svému umístění. Znamenalo to pro tebe něco podstatného, změnilo ti to život či vnímání kouzelnického světa? Měli tě lidi raději?

Hekatea Centaurix: Začnu od konce. – mrkne – Ne, nemyslím si, že by mě lidé měli raději. Ale chci všem poděkovat, že posílali jen milé vzkazy, nedostala jsem ani jedinou nehezkou nepřejícnou řádku. Toho si ohromně vážím – stejně jako všech hlasů, ať pro mě, nebo kohokoli jiného. – usměje se –
Život mi to ale změnilo, v rozhovoru pro Žlutého Trimela jsem poprvé veřejně přiznala, že mě láká fialový hábit… a jak už to jednou bylo venku, tak to pak vypadalo mnohem reálněji a celkově to mé plány uspíšilo… Původně jsem uvažovala nejdříve o lednovém termínu… a to ještě kdo ví jestli.

Denní věštec: – s úsměvem a jemným pokyvováním zapisuje odpověď – Jak už jednou člověk zauvažuje nahlas, ocitne se na horské dráze, že? – usměje se – Co tě tedy nakonec přesvědčilo, že jsi do toho šla už v tento termín, snad v tom nemá prsty nový inspektor výuky?

Hekatea Centaurix: – vesele přikývne – Přesně tak! Ta horská dráha je skvělé přirovnání, samotnou by mě nenapadla, ale sedí to.
Pan Olík v tom prsty mít nemohl, v okamžiku, kdy jsem se hlásila, teprve probíhal konkurz na nového inspektora.
Moc mi ale pomohla madam Ansí. Nejenže jsem se na ni mohla obrátit s prosbou o tabulku volných předmětů – pořád se slovy „uvažuju o tom“, ale velice mile a ochotně mi odpovídala na všechny otázky, které mě napadly. A pak se občas zeptala, jak pokračuju. Byla ohromná. – usměje se –
A pak už je to ta horská dráha. Madam Ansí, pan Fil, pak pan Olík – a to už se nedalo couvnout. – zasměje se –
Pan Olík má prsty v tom, že jsem dodržela všechny tři předměty, o kterých jsme se bavili. – mrkne – A také Neryska.

Denní věštec: Takže ono jich je víc! – směje se – Je pravdou, že se vždy hodí někdo, kdo poradí a popostrčí. Je asi brzy se ptát, fialová jsi pouhý okamžik, ale i během toho okamžiku se mohla objevit pochybnost, potřeba utéct zpět do domovské koleje, jak je to u tebe? – prohlédne si novou kolegyni a začne počítat modřiny, které jí mohla uštědřit jen Buclatá dáma –

Hekatea Centaurix: S Buclatou dámou si teď povídám mnohem víc než dřív, ano. – je ráda za masku – Dřív jsem kolikrát jen řekla heslo a prošla, teď, když mě nechce pustit, si najdeme chvíli i na kratičké povídání.
Co mě mrzí, je, že nezažiju madam Eillen jako svou kolejní. A že do oslav jejího příchodu zasáhlo mé fialovění a teď i Thery.

Denní věštec: Chápu, člověka vždy zamrzí, když s novým krokem, který láká, zároveň i něco ztrácí. Něco, co už mu bude zapovězeno. A o čem si takhle spolu povídáte, sděluje ti nějaké informace z koleje, nebo jsou témata úplně jiná?  – zasměje se –

Hekatea Centaurix: Buclatá dáma je jako pan Olík, vůbec mi nechce říkat žádné informace, které by se nemohly klidně objevit i na hlavní bráně. Takže já chvíli škemrám, ona se nenechává nijak obměkčit a pak… se vždycky něco objeví, mazlíčci, počasí, můj orientační antitalent. – mrkne –
U pana Olíka jsem třeba zkoušela vysondovat, co a jak s dalšími kandidáty na zfialovění – neprozradil ani ň, ale skvěle jsme si popovídali o filmech. – zasměje se – …ani netuším, jak jsme se k nim dostali.

Denní věštec: – směje se tomu přirovnání – Tak tohle by si měl dát kolega někam do rámečku. Jak se ty osobně díváš na výměnu kolejního ředitele v Nebelvíru?

Hekatea Centaurix: To je těžká otázka… v jednom rozhovoru v Denním věštci jsem se dočetla, že pan Olík se setkal s několika ne právě příjemnými reakcemi na to, že „vyměnil“ Nebelvír za post inspektora. Pořád mám potíže tomu uvěřit – ne že bych si myslela, že se to nestalo, to merlinužel ne, ale… že se to mohlo stát. Jak jsem říkala, zatím mám velké štěstí, že když lidem stojí za to mi něco říct nebo poslat, v drtivé většině jsou to milá slova.

Denní věštec: Osobně znám kolegův postoj k celé této výměně a má mou podporu. Každý musíme znát své limity a vědět, co jsme schopni lépe vykonávat. A i když se rozhodl tak, jak se rozhodl, nemyslím si, že by tím dával na vědomí, že mu na Nebelvíru nezáleželo, ba naopak vím, že záleží, a to hodně. Osobně si myslím, že svou přízeň koleji bude dokazovat i nyní, ale rozhodně ne na úkor postu inspektora výuky, na to je moc čestný. – zasměje se –

Hekatea Centaurix: Děkuji za ta slova! – usměje se – Ano, také si myslím, že pan Olík nedovolí, aby mu do práce inspektora zasáhly osobní sympatie nebo antipatie.
Vyrůstala jsem v koleji pod vedením madam Bete – a stále si nedokážu představit milejší kolejní. Pan Olík měl svůj styl a já si ho jako svého kolejního vážila. Věřím, že se na tom nic nezmění ani teď. On umí neuvěřitelně zabrat, když je třeba něco udělat.
Co se týká konkurzu, věděla jsem o třech ze čtyř kandidátů, kteří nakonec o Nebelvír projevili zájem. Nemohu tedy mluvit o tom čtvrtém, netuším, kdo by to mohl být, ale co se těch dvou dalších týká, kolej by si mohla oblíznout všech deset, kdyby je získala do svého čela. Jsem moc ráda, že vyhrála madam Eillen, od chvíle, co se vrátila, se ke koleji vždycky moc mile hlásila, má v sobě trochu z pečující žilky, kterou jsem obdivovala u madam Bete a kterou v sobě má i madam Aki. – usměje se –

Denní věštec: Před chvíli jsi naznačila, že nás čekají hned tři předměty, které budeš vyučovat. Je mi jasné, že nejspíš neprozradíš konkrétní názvy ani zaměření, ale zkus zvědavým studentům a vlastně i svým kolegům naznačit, co hodláš učit. Na co se mohou těšit, jsi známá svou kreativní duší, bude tvá kreativita promítnuta i do tvé výuky?

Hekatea Centaurix: Tři předměty… nu, držím se v zásadě čtverečků ve své profesní dráze. První se zaplnil sloupeček s knihomolstvím. – zasměje se –
V tomto směru se mi moc líbí větička, kterou si Neryska kdysi připsala ke svému medailonku v koleji: „Jsem šprt a nebojím se to přiznat.“ Pod tohle bych se mohla rovnou podepsat. A v tomto duchu budou i mé předměty.
Naneštěstí v nich nemůžu slíbit žádnou zábavu, tohle prostě neumím… a musím případné zájemce připravit také na občas delší výklady… a když si tak vzpomínám na úkoly, nějak si nedokážu vybavit jediný, který by se dal stihnout pod deset minut.
– nejistě se ošije – …takže mi akutně hrozí prázdné třídy, ale zase mohu věřit, že ti, kteří zůstanou, povede zájem, nejen hon na body, takže se budu moci těšit na hezké úkoly.

Denní věštec: Každopádně zní to zajímavě a já budu se studenty s napětím čekat, co se z toho vyklube. – směje se –Rozhodně si ale myslím, že najdeš takové studenty, kteří si tvé předměty oblíbí a ten delší čas úkolům věnují s radostí, protože je to bude bavit. Přemýšlela jsi už o tom, co dalšího by tě na našem hradě do budoucna lákalo si třeba vyzkoušet?

Hekatea Centaurix: Přímo takto ještě ne, ale když se dlouho nikdo nehlásil o kvízy, vzbuzovaly určitý zájem. Potřebuji se ale nejdřív rozkoukat, poznat hrad také z druhé strany školní lavice, než mohu začít vážně uvažovat nad tím, čím bych třeba ještě mohla přispět.

Denní věštec: Na rozkoukávání máš naštěstí času dost. – mrkne – Však ten koloběh na hradě znáš. Nabízí se mi tu otázka, co ty a post kolejní ředitelky Nebelvíru? Lákalo by tě to třeba někdy v budoucnu, až to Eillen pověsí na hřebík? – směje se –

Hekatea Centaurix: Nemyslím si, že bych se na to hodila… práce kolejního je ohromně komplexní, i když jsem se díky soutěži madam Narcisse nedávno v Denním věštci dočetla, že spousta toho, co si myslím o náplni kolejního je vlastně věcí primuse… Pod vlivem madam Bete si ale nedokážu představit, že by kolejní byl „jen“ určitá spojka mezi kolejí a vedením a měl by „jen“ urovnávat spory mezi členy koleje. Vždycky v koleji funguje i jako morální autorita, která ukazuje směr – ať už přímo, nebo prostě tím, jaký je. Jak madam Bete, tak pan Olík si udržovali přehled o dění v koleji i na hradě, sledovali ohromující množství informací a přitom nezapomínali povzbudit nebo pochválit jednotlivce, doteď si pamatuji sovku, kterou mi madam Bete osobně poslala za překročení nějaké bodové hranice (to číslo mi z paměti vypadlo, ale ta sovka, pocit z ní nikdy).
A já vím, že v současné chvíli bych tohle prostě nedokázala – ne dlouhodobě. Měsíc nebo dva, v prvním nadšení… ale celý rok a po něm další a další?
Sama jsi v čele koleje stála – tobě nemusím říkat, kolik energie to stojí, i když třeba není vidět. – mrkne –

Denní věštec: – přikyvuje – Jedno ti řeknu, vždy je potřeba pamatovat si jeden důležitý poznatek, každý si musí post nastavit podle sebe, ať už jde o kolejního ředitele, primuse či třeba pokladníka. Nekoukat na předchůdce, nebo kdyžtak se jen drobně inspirovat a nesnažit se být „tak dokonalý“ jako byl on. Každý jsme jiný, každému vyhovuje jiný styl. A hlavně každý máme jiné schopnosti, hlavní je zájem o kolej, zbytek už si sedne sám…– mrkne – Uvidíš časem, třeba jednou usedneš do pomyslného lvího trůnu. Ale teď si užívej nově nabitého profesorování. – mrkne –

Hekatea Centaurix: – pousměje se – Jedna z věcí, která mluvila pro madam Eillen, strávila dost času mimo kolej, aby získala odstup, neměla před očima zářný vzor svých předchůdců. Ale moc děkuji za milá slova.

---

Rozhovor by zajisté mohl pokračovat dál a dál, ovšem to by nezbylo nic na příště, přeci nová kolegyně neprozradí všechny své trumfy v jednom článku, že ano. A tak se stalo, že jsme si navzájem poděkovaly za příjemně strávené dopoledne a vydaly se každá svou cestou.

Milá nová kolegyně, přeju ti neutuchající nadšení z profesorství a spoustu nadšených a talentovaných studentů.

Pro Denní věštec
Lilien Emity Meissed