Jak už to tak bývá, i nás kouzelníky občas láká mudlovský svět.
Ptáme se sami sebe, jaké by to bylo být mudlou a třeba ani nemít tušení o kouzlech a jejich výhodách. I já se řadím k této skupince, a tak jsem už před několika lety neodolala a do mudlovského světa nenápadně vklouzla.
Ptáte se jak? Možná vás překvapí, že to není ani zdaleka tak složité, jak se zdá. Stačí k tomu trošku omlazovacího lektvaru a svolní rodiče, kteří si s vámi na mudly zahrají také.
Pak už je třeba jen podat přihlášku na mudlovskou školu a s trochou umu se ani nenadáte a jste znovu studentem.
Hned ze začátku jsem byla nadšená, protože zaměření těchto škol je zcela jiné, než na jaké jsme zvyklí. Místo lektvarů se probírá matematika (ta opravdová, vydřená, bez pomocných kouzel), nečeká vás žádný let na koštěti ani bylinkaření, mudlové totiž dávají přednost nebezpečným hrám s míči zvaným volejbal a fotbal, popřípadě dějepisu.
Ten mě zaujal obzvlášť neboť jak jistě všichni ví, na naší škole učím Dějiny čar a kouzel. Bylo úsměvné porovnávat naše a jejich teorie výkladu, čímž samozřejmě nepopírám, že i ty jejich mají své „kouzlo“.
Jednoduše řečeno, svět mudlů mě opravdu pohltil a rozhodně také v nejrůznějších směrech obohatil. Letošní rok ale přišel velký zádrhel. Osm let na gymnáziu uteklo jako voda a mě čeká mudlovský ekvivalent OVCÍ zvaný maturita. Ta se ovšem neskládá jako u nás z jednoho, ale hned ze čtyř předmětů!
V prvních chvílích mě toto zjištění vyděsilo, ale pak jsem se rozhodla bojovat. Nenechám se přeci zastrašit a to, co zvládne kdejaký mudla, zvládnu také. Dokonce jsem v prvním ročníku, kterého se týká inovace maturity, takže o ní budu moci snad jako první kouzelník podat zasvěcené informace.
Protože se ale do tohoto pokusu hodlám vložit s plnou silou, dohodla jsem se s kolegyní Elle, že pro letošek částečně omezím výuku na naší škole, abych se na výzkum mohla řádně soustředit.
Takže mi zatím držte palce a při další volné chvilce se vám jistě ozvu s dalšími novinkami, neboť uvažuji i o mudlovské instituci zvané vysoká škola…