Jak si udržet nadité konto? Poradí vám Mamonáři!

| Vydáno:
Jistě nemusím nikomu představovat asi nejslavnější žebříček na naší škole. Na škále oblíbenosti se může srovnávat s bodováním. Pojďme si tedy něco o Mamonářích povědět a třeba se navíc dozvíte, jak se dostat mezi ty nejlepší z nich!

Při svém pátrání po největších Mamonářích jsem narazila na nejedno úskalí – a to v podobě změn stavu účtů, avšak musím přiznat, že většina jmen se za celou dobu mého investigativního úsilí nezměnila.

Až na pár účastníků z TOP 10 se mi podařilo sehnat většinu hamounů naší školy a zeptat se je na pár vlezlých otázek. Ti, kteří chybí, se pravděpodobně nechtěli podělit o recept na slávu a bohatství, které pod svými polštáři mají. Odpovědi našich sdílnějších Mamonářů budiž vám inspirací při nastřádávání vlastního majetku.

Denní věštec: Jak dlouho se pohybuješ na takto vysokém místě v žebříčku mamonářů? Dny, měsíce, roky?

Nena Campbell: Páni, tak to je záludná otázka. – usměje se – Pamatuji si, že už jako hádě v prváku jsem byla na první stránce. Ale vesměs to bylo takové jako na houpačce – chvilku byl člověk bohatý, pak to zase rozházel (třeba za bubuingu – směje se –). Také hrálo docela velikou roli to, kdo byl zrovna zmražený. Taková Ada byla dlouho přede mnou a pak se najednou zmrazila. Nebo letitý největší mamonář James, který pak přešel do fialova. – usměje se – Ale teď jsem na prvním místě řekněme… já nevím, odhaduji tak půl roku, rok?

Inees Rut Gowstring: Tak to bohužel opravdu spočítané nemám a ani to nikterak aktivně nesleduji. Protože mé konto často slouží jako bezúročná banka pro ty více utrácející kamarády, tak se moje umístění v Mamonářích průběžně propadá a roste dle aktuální výše dluhů.

Rebecca Shadowfang: Moc ten žebříček nesleduji, ale v TOP 10 už pár let nejspíš budu.

Nebelbracha Mechacha: Takže jsem slavný Mamonář. Víš, že si to ani moc neuvědomuji? Vlastně ani nevím, kdy přesně jsem se v žebříčku tak vyhoupl, ale určitě to již budou roky.

Bibi Anne: Pár dnů… a jak se říká – rychle nabyl, rychle pozbyl“… stačilo pár cest okolo Twilfitt & Tatting a všechno je jinak. – mává ze sedmého místa – 

Lucy de Lioncourt: Myslím si, že se jedná o řád měsíců, nejvýše jednoho až dvou let, přesně si to nepamatuji, protože jsem to popravdě nikdy tak úplně nesledovala.

Vicky Charmant: V první desítce jsem už roky. Byla jsem i výše, ale bohatnou i další, kteří mě nechali za sebou.

Denní věštec: Jak jsi ke svému peněžnímu majetku přišel/la? Obchodováním s lidským masem nebo snad šlo o jiný způsob?

Nena Campbell: Soutěže. – usměje se – Já bohužel nemám moc smysl pro kolejní kooperaci se sbíráním bodů, takže dělám soutěže za peníze i přes školní rok – hlavně mne baví soutěže typu hledání slov, různé rébusy, doplňování čísel a podobné. No a na druhém místě bych řekla, že je asi sbírání pokladů ve Sklepení, které se pak dají leckdy docela tučně prodat. A potom Žlutá tlapa, ale to už jsou zase spíš takové ty drobné, i když za ty roky to už ledacos hodí.

Inees Rut Gowstring: Stačí neutrácet zbytečně a čas od času vědět na některé osoby na hradě velká tajemství. To se pak hrnou galeony na účet rychlostí hada. Zpýťa mě v tomto ohledu mnoho naučil.

Rebecca Shadowfang: No obchod s lidským masem by pro mě byl novinkou, i když jsem teda slyšela, že to vynáší docela dost. Ale u mě je hlavní zdroj příjmů (nejspíš zasloužený) důchod, pravidelné okrádání příšer ve sklepě a sem tam nějaká soutěž za peníze.

Nebelbracha Mechacha: Ono je to jednoduché. Během školního roku jsem zvyklý vypracovávat soutěže za body, abych pomohl koleji. Když pak přijdou prázdniny, pokračuji v nich, jenže tentokrát za srpce. A pak se mi hromadí na kontě. Myslím, že zvláště během letních prázdnin se může Mamonářem stát kdokoli, pokud se nerozhodne jenom odpočívat.

Bibi Anne: Helen… zklamu tě… ani Zmijozelští ještě „tak hluboko“ neklesli… tedy – naše jezero si drží svou stabilní hloubku a nelze do něj nacpat příliš mnoho lidí. – posmutní – Takže… ač to říkám nerada… prací. – usměje se – Ještě teď jsem z toho celá rozlámaná – to víš, nezvyk.

Lucy de Lioncourt: Nic mimořádného v tom nehledej. – usměje se – Když bylo jasné, že Zmijozel nezíská prvenství v bodování, začala jsem soutěže vypracovávat za peníze místo za body. Hodně mi ale k tomu určitě dopomohl i absolventský plat a to, že jsem rozprodala pár starých kousků oblečení. Plus už mě tolik nebaví utrácet za večerní garderóby v NiTi a podobně, řekla bych, že hodně šetřím.

Vicky Charmant: Částečně vlastním úsilím, velkou částí pak dědictvím po těch, kteří z hradu odešli. Na tomto místě bych zmínila především Elysseu Ellesméry, kamarádku ze Soubojového klubu, a Samanthu Ulvenovou, bývalou mrzimorskou primusku, po kterých mi zůstalo nemalé jmění, ale ještě větší díra v srdci.

Denní věštec: Když má člověk tolik peněz, je to proto, že neutrácí? Nebo si i ty sem tam zautrácíš v NiTi či u Madam Malkinové nebo v T&T?

Nena Campbell: Kdepak, utrácím docela dost, když je za co. – usměje se – V NiTi mne naposledy zruinovala ta obrovská akce, kdy bylo k mání úplně všechno. To byla paráda! No a když se mi něco líbí jinde, taky si to klidně koupím. Vesměs ale největší výdaje jdou na opravy obnošených věcí.

Inees Rut Gowstring: I já samozřejmě ráda nakupuji a můj šatník obsahuje pár opravdu krásných a ne zrovna levných kousků. Jen asi nepotřebuji mít ty šatní skříně čtyři, ale postačí mi jedna. Nikterak se neomezuji ani v nakupování dárků svým blízkým. Někdy postačí zdravý hadí rozum.

Rebecca Shadowfang: V porovnáním s tím, jaké mám příjmy, by se dalo říci, že prakticky neutrácím. Nejdražší položky v mojí skříni jsou asi kompletní famfrpálová výbava, nadstandardní sada hůlek do Soubojového klubu a poměrně dost jsem utratila za žabky. Těch pár galeonů, co utratím, když mě popadne touha koupit si něco nového na sebe ani nestojí za řeč, protože se to nestává častěji než jednou za školní rok.

Nebelbracha Mechacha: Nejsem žádný metrosexuál. Můj šatník je sice dosti bohatý, ale to přišlo s časem. Hodně z toho, co v něm mám, jsem dostal darem. Ani jiné věci moc nekupuji. Vzpomínám jen na bubuingovou hůlku a mapu hradu, které jsem fakt chtěl mít a utratil bych za ně cokoli. A samozřejmě nakupuji ingredience do lektvarů, žrádlo pro sovy… Nejsem ani Harpagon ani strýček Skrblík, ale prostě mě utrácení moc nebaví. Raději přispěji nějakou částkou koleji.

Bibi Anne: Dlouho, a to zdůrazňuji – dlouho jsem se držela… ale letošní modely ve všech výše zmíněných salónech byly tak ke koupení, že jsem neodolala. – usměje se –

Lucy de Lioncourt: Jak už jsem zmínila, v mém případě je to právě tím neutrácením, majetek prostě pomalinku roste a neubývá.

Vicky Charmant: Určitě je potřeba se krotit, ale není to o tom, že bych si nic nekoupila. Jsou kousky, které mám dokonce hned v několika barvách. Dnes už nemám potřebu ani tak utrácet za sebe jako za přátele. Neštítím se ale podpořit ani kolejní konto. Výdaje tedy určitě jsou, mnohdy i větší než příjmy.

Denní věštec: Máš v plánu na své pozici zůstat, nebo šetříš na něco konkrétního?

Nena Campbell: Já vlastně nevím, proč jsem takový sysel. – směje se – Asi šetřím na domeček v Godrikově Dole, na který už tedy vlastně mám, ale zase se mi nechce jít do fialova. Takže kdo ví? Možná budu prostě syslit a možná mě to za chvíli omrzí a třeba ty peníze všechny někomu daruji… a nebo si je vezmu s sebou do hrobu a budu se víc věnovat mudlovskému světu. Je pravda, že poslední dobou už chodím na hrad prakticky jen dělat soutěže a procházet sklepení, ale to mne bohužel přestává bavit, zvlášť po té inovaci Soubojáku. Bohužel, byla to podle mě změna k horšímu. – posmutní –

Inees Rut Gowstring: Nebudu se na svou pozici v Mamonářích nikterak ohlížet. Prostě až uvidím něco, co budu chtít a budu na to mít, tak si to koupím. Zároveň držím silnou rezervu pro Zmijozel, kdyby zas někoho napadlo machrovat, že bude mít víc peněz než my. – pochechtává se –

Rebecca Shadowfang: No spíš se poslední měsíce rozhlížím po něčem, za co by se to dalo rozumně utratit. Určitě ale existují smysluplnější věci, co se s tím dá dělat, než prostě jen tak sedět na hromadě zlata.

Nebelbracha Mechacha: Pokud by si studenti mohli koupit dům v Godrikově Dole, určitě bych na něj šetřil. Ale protože nemohou a fialovět nehodlám, asi zůstanu dlouho Mamonářem.

Bibi Anne: Mám v plánu dostat se na první místo, to je jasné – zmijozelská soutěživost a mamonářství, to jde ruku v ruce. Jenže lehce proti jde silná prokrastinace… a sama jsem zvědavá, co nakonec převáží. – usměje se –

Lucy de Lioncourt: Zatím nic konkrétního na mysli nemám, pořád doufám, že se objeví něco fantastického v salónu NiT, ať už jako oblečení nebo vzácné magické artefakty. Ale už mnohokrát mi popravdě blikla hlavou myšlenka na sídlo v GD. A také jsem už dávno přemýšlela nad příspěvky například pro útulek a podobně, tohle nám tady ale zatím nějak chybí…

Vicky Charmant: Na nic konkrétního už nešetřím, toužím jen po rezervě, kdyby se objevilo třeba nějaké nové super koště, které bych nutně potřebovala“, nebo mocná hůlka. Velkými mezníky pro mě v minulosti byly vlastní famfrpálová výbava a bubuingová hůlka, to už mám, tak asi není moc na co šetřit. Možná na vlastní domeček. Doufám, že se z pozice už moc hýbat nebudu, alespoň tedy ne klesat. Pokud se tak stane, svět se mi nezhroutí, ráda bych ale držela svou naspořenou částku kolem 100 galeonů. Třeba teď o prázdninách se skvělou vnitrokolejkou to byla vážně výzva. A i tak je naspořená částka relativní. Ukrývám třeba asi ne zrovna zanedbatelné bohatství v žabkách, které mám navíc a určitě by se daly prodat (dnes už slavím i skutečnost, že žabku najdu teprve podruhé!) nebo třeba lektvarech, nepoužitelných hradních předmětech a podobně. A to už vůbec nemluvím o věcech z Příčné ulice, které prakticky nenosím, ale nemám to srdce je prodat.

Denní věštec: Co všechno jsi schopný/á udělat pro získání peněz? Nestydíš se jít přes „mrtvoly“?

Nena Campbell: Přes mrtvoly. – směje se – To zas ne, já nejsem Zpýťa. Ale kolejní pohár obětuji úplně klidně! 

Inees Rut Gowstring: Nechodím přes mrtvoly. Když už někoho překračuji, tak vždy dýchá. Každopádně já opravdu nenaháním peníze za každou cenu. Toto léto jsem spoustu času trávila mimo zdi našeho hradu se svými kamarády z řad kouzelníků i mudlů a za celé prázdniny poslala maximálně 5 soutěží. Takže žádnou obsedantně-kompulzivní poruchou se sběrem každého možného svrčku opravdu netrpím. 

Rebecca Shadowfang: Já jsem mizerný hromadič galeonů, takže co jsem schopná pro získání peněz udělat asi moc není. – usměje se – Jak už jsem zmínila, chodím drancovat sklep, ale to mě baví samo o sobě a zisky na majetku jsou příjemný bonus. Najít si půlhodinku na soutěž za galeony je někdy spíš žádoucí rozptýlení, když vám blázinec kolem vás přerůstá přes hlavu a pro ten důchod už snad taky nebude potřeba nic dělat. Takže jediná věc, kterou pro peníze dělám navíc, je to, že čas od času nenápadně střelím nějaký ten lektvar mládí.

Nebelbracha Mechacha: Co jsem schopný udělat pro získání peněz? Soutěže, ale ty dělám hlavně proto, že mě baví. Jinak mám víc, než potřebuji a spotřebuji, takže loupežná přepadení v nejbližší době neplánuji. Nikdo se nemusí bát potkat mě v tmavé uličce.

Bibi Anne: Přes mrtvoly? No, to by mi snad ani nevadilo. Ale já jsem ochotna pracovat“… a to je daleko víc. – směje se –

Lucy de Lioncourt: To bych se určitě styděla. – usměje se – Já si stojím za heslem „s poctivostí nejdál dojdeš“. Navíc v mém životě pro mě není cílem mít obrovské množství zlata…

Vicky Charmant: Bohužel přes mrtvoly chodím, ale nedobrovolně! – pokrčí rameny –

Denní věštec: Jaké máš mamonářské cíle v budoucích pěti letech?

Nena Campbell: No… cíle asi vyloženě nemám. Pokud na hradě zůstanu, tak prostě asi budu dál skrbličit a pak se uvidí.  – usměje se – Jó, kdyby studenti mohli také kupovat domečky, to by byla jiná. – usměje se –

Inees Rut Gowstring: Absolutně žádné. Jisté je, že na nějaké příčce se vždycky budu pohybovat, a je mi jedno jestli to bude mé stávající 2. místo, nebo nikoliv. 

Rebecca Shadowfang: Vzhledem k tomu, že tabulka stejně neodráží skutečnou hodnotu majetku, ale jen hotovost, kterou má kdo po ruce, tak asi žádné. Leda tak maximálně se ještě nějakou dobu držet před Nebelbrachem, dokud to neutratím. – směje se –

Nebelbracha Mechacha: Mamonářské cíle nemám žádné. Nechávám to na přirozenosti běhu věcí. Možná naopak někdy ulevím svému váčku větším příspěvkem na kolejní konto.

Bibi Anne: Jak už jsem psala, být první… a pak… no možná někdy za „X“ let zfialovět a ve vysněném domečku se nechat hýčkat svým skřítkem a pěstovat mandragoru. – usměje se – Ale to je ještě za dlouho. Teď mne čeká ještě hodně práce. – hodí nohy nahoru a užívá si studentský důchod –

Lucy de Lioncourt: Že bych vyloženě šetřila a vydělávala kvůli tomu, abych byla na prvním místě v žebříčků Mamonářů, to rozhodně ne. Budu zkrátka jen dál sbírat galeony, dokud se neobjeví něco, za co by je stálo utratit.

Vicky Charmant: Asi žádné zásadní, budu ráda, pokud se udržím v první desítce, ještě raději, když se naspořená suma trochu zvýší, ale určitě ne na úkor toho, že bych škudlila za dárek kamarádce nebo nepodpořila kolej.

Pro Denní věštec
po náletu na T&T a MM chudá jako kostelní myš
Helen Miltonová

Published by

Helen Miltonová

Mladičká redaktorka, která se nezalekne žádného tématu, se nejraději po hradě prohání s rychlobrkem v ruce. Velmi často ji zastihnete, jak něco sepisuje – články do Denního věštce nebo do Žlutého Trimela či domácí úkoly a soutěže. Ve volném čase se ráda vyskytuje na famfrpálovém hřišti, ale věnuje se také malování a vytváření pohyblivých obrázků.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *