Z útulku v Godrikově Dole k novopečeným štastlivcům dorazily kočky. Velkou síň jejich přítomnost obrátila úplně naruby. Hlasité mňoukání, které leckoho dokázalo pořádně vyděsit, se tam ozývalo každou chvilku a nebylo před ním úniku.
Kočky jsou od přírody spíše plachá stvoření, ale jak moc mohou být hlasitá prostě neodhadnete, dokud se celí zničení po odpolední výuce nedopotácíte do Velké síně na brzkou večeři, abyste nabrali síly. Kdesi pod nohama se vám ozve opravdu hlasité MŇAU a vy nadskočíte leknutím, protože se kolem vás mihne tmavý stín a s dalším srdceryvným MŇAU zmizí pod stolem.
Tohle zkrátka nečekáte, obzvláště pokud jste dosud holdovali chovu vcelku tichých a poklidných závodních šneků, kteří byli pokládáni za chovatelskou špičku.
Mňoukání ale ovládlo Velkou síň a šneci pravděpodobně na čas ustoupí do chovatelského ústraní, alespoň co se zájmu o jejich šlechtění týká.
Kočky jednoznačně hrají prim, což dokládá i počet studentů, kteří si hradní kočičí přírůstky okukují a hlasitě přitom vzdychají, že vlastnit kočku byl vždycky jejich největší sen.
Uvážíme-li, kolik mňoukacího randálu dokázala udělat ona roztomilá koťátka, co teprve dospělí jedinci – a považte, že se ještě rozmnoží!
Máme všichni z koťátek neuvěřitelnou radost (snad s výjimkou alergiků), ale pan řídící bude muset zakročit a vyčarovat nějaké mocné kočičí ševelissimo, protože jinak skrze mňoukání neuslyšíme na konci roku ani slovo z jeho projevu na závěrečné slavnosti!
Pro Denní věštec
Gita Hrdličková