Je kvalita soutěží špatná nebo dobrá? A dá se v tomhle ohledu vůbec jednoznačně říct, co je špatné a co dobré, nebo jsou všechny soutěže tak různorodé, že to nelze? A jaké by mělo být maximum končících soutěží na den?
Už od začátku roku si všímám, že soutěží, které připadají na jeden den, je opravdu hodně. Už to tu jednou bylo – myslím, že minulý rok, v jeden den tehdy končilo dokonce 9 soutěží. Takhle daleko to stále ještě nedošlo – a já jsem za to ráda –, ale stejně jsem si všimla, že počet soutěží, které finišují v ten samý den, se stupňuje. A co teprve obsah jednotlivých soutěží?
Když jsem byla v prvním ročníku, stíhala jsem vypracovat skoro všechny soutěže, které jsem chtěla udělat a ještě jsem pracovala dopředu. A teď? Když se podívám do soutěží, každý den končí minimálně čtyři. A v podstatě jsou to pouze kreslící nebo logické soutěže, málokdy se vyskytne úvahová nebo povídková. A to jsem si kdysi stěžovala, že tu je málo kreslících a hodně psacích…
Když to vezmu od začátku – podívejme se třeba na bodovací hodiny – předminulý rok měla vítězná kolej 40 000 bodů na konci, ne v podstatě na začátku roku, jak je tomu dnes. O čem to svědčí? Je tu více šedesátibodových soutěží, třeba Hledáček, které jsou vydávány v opravdu krátkých intervalech. A koleje se tak šíleně ženou za body. A člověk ani nemá čas si pořádně oddechnout.
Některé soutěže jsou opravdu „otravné“ a vyhledávací, sice za ně dostaneme hodně bodů, ale dovednosti nám rozhodně nerozšíří, což je velká škoda, protože soutěže jsou podle mě právě o tomto. Ne o bodech. O tom, aby vás ta soutěž bavila.
Kdysi se daly sbírat body tak, aby vás to bavilo a neubíjelo. Teď však musím říct, že to nejde. Jde jen o to získat co nejvíc bodů – a pokud neuděláte nesmyslnou šedesátibodovku, ztratíte body a propadnete se v žebříčku o několik míst dál.
Abych se ale dostala i k tomu množství soutěží končících v jeden den. Když člověk soutěže dělá na poslední chvíli (a to většina lidí dělá), tak nikdy nejsou tak kvalitní, pokud chce stihnout všechny. Samozřejmě, je to jeho problém a měl je začít dělat dříve, a taky nemusí dělat všechny soutěže, ale co když prostě chce? Upřímně, pokud končí denně 7 soutěží a z toho jsou tři malovací, jedna z nich úvahová a ostatní hledací, udělám nejdřív ty hledací, které mi většinou zaberou hodně drahocenného času, a potom už jsem příliš unavená na to, abych kvalitně nakreslila obrázky do soutěží – a hlavně, neumím kreslit, ale zkrátka něco odelsat chci, abych měla body a příliš se nepropadla. Kreslící soutěže mě sice baví, ale pokud strávím tři hodiny hledáním odpovědí do soutěže, která mě nijak neobohatí o znalosti, jsem příliš otrávená na to, aby mě něco bavilo. Ale pokud bych postup dělání soutěží obrátila – tedy nejdřív něco nakreslila a až potom hledala, nedonutím se do toho. Navíc, výsledek mé práce nikdy příliš kvalitní není – co čekáte od člověka, který neumí kreslit? Ale chci to mít v rámci svých schopností dokonalé.
A dělání soutěží dopředu? Ale kdeže, na to můžu zapomenout. Sotva zvládnu dnešní a když zjistím, že je vypsána nová hledací soutěž, dostávám vztek.
Zbytečné soutěže, které nikoho nezajímají a jsou dobré jen na ubírání energie, ale pokud je neudělám, nebudu mít body.
A co z toho plyne? Hodně soutěží, k jejichž vypracování nepotřebujeme mozek.
Nicméně, ne vždycky je soutěží hodně. Občas je jich dostatečně, ani málo, ale ani hodně a stíhám je zpracovávat všechny kvalitně. Navíc také záleží na typu soutěží, které zrovna končí. Pokud jsou to lehké soutěže, budiž, ať jich končí dost. Ale pokud v jeden den končí několik šedesátibodovek, považuju to za nevyvážené a nedomyšlené.
Co mi vadí nejvíc – myslela jsem si, že soutěže mají rozvíjet kreativní myšlení, kreslící dovednosti a občas i logiku. Co pro mě však zůstává otazníkem, proč se stále častěji objevují hloupé soutěže, nebudu jmenovat jaké, každý má jistě svůj vlastní názor. Soutěže by měly zpestřovat výuku a všeobecně zkrášlit Hogwarts, ale děje se to stále méně a méně. Teď abych se do soutěží opravdu nutila, protože vím, že mi ve většině stačí vypnout mozek a slepě hledat – ať už na internetu či v knihách – a že fantazii můžu použít pouze v některých.
Chybí mi úvahové soutěže, poslední dobou také vymizely básničky, kterých tu bylo na začátku roku docela dost. Omezila bych také kreslící soutěže, ne každý je umělec a koukám, že každý druhá soutěž opravdu vyžaduje tužku a papír. Hodně mi také chybí logické soutěže, pokud nepočítám pracné, ale přemýšlecí přesmyčky – dříve tu byly kouzelnické osmisměrky, ty mě bavily.
A vzhledem k celému systému soutěží mě něco napadlo. Proč vlastně neexistuje nějaké maximum soutěží na den? Aspoň by to bylo víceméně vyvážené.
Člověk se nikdy nezavděčí všem, vždycky bude minimálně jeden člověk vykřikovat, že se mu nelíbí to a to a že předtím to bylo lepší. Možná, že já sama jsem přesně to v článku dělala, ale měla jsem nutkání tento článek napsat.
Abych však jen nemluvila sama za sebe, zeptala jsem se některých obyvatelů hradu, co si o tom myslí. A jak mi odpověděli? Souhlasíte s nimi? Posuďte sami:
Adriana Bella Lee:
Podle mě by v jeden den mohlo končit méně soutěží, ale takhle mi to taky přijde v pohodě. Básnit neumím, takže soutěže tohohle typu mi vůbec nechybí. Možná bych dala více soutěží, kde se fotí, ale to je asi tak to jediné, co mi chybí. Kreslící soutěže mám ráda, takže mi ten současný stav docela vyhovuje.
Narcissa Teacherová:
Jééj, a mám být milá a slušná? To, že je jich hodně kreslících, mi až tak nevadí, povídky mi nechybí, básnění taky nijak zvlášť nepostrádám a sem tam něco vyhledat taky není problém. Problém je počet soutěží, který mi leze úplně všude (pozn.: na mozek, na nervy apod.). Soutěže jsou sice vesměs sympatické a byla by i radost je vypracovávat, kdyby to ovšem nebyla má jediná denní aktivita. Vzhledem k tomu, že koleji prostě pomoct chci, soutěže dělat „musím“. A jejich momentální stav mě docela ničí. Z radosti z psaní či kreslení je teď spíš taková nechuť, povinnost a otrava. Nevím, jestli je to cíl, znechutit co nejvíc lidí… Ale u mě se to podařilo. Ani nezmiňuji to, že nemám šanci stíhat úkoly, natož mudlživot. A u mé povahy nejde si prostě říct „tak mi utekly 4 šedesátkový soutěže, který bych v pohodě zvládla, kdyby měl den o 12 hodin dýl, nezblázním se…“ Já bych se „zbláznila“. A to už si připadám sama docela jako magor, když od příchodu ze školy sedím nad soutěžemi kdysi do večera, a až pak teprve přijde na řadu něco jiného (=> sprcha, spánek). A jo, asi je to prostě má chyba, že nedokážu soutěž neudělat, ale neřekla bych, že je to jen můj případ. A v takovémhle počtu to za chvilku zamorduje celý hrad (soudě už jen podle bodování). Letošní rok je prostě… divnej. Nakonec to skončí tak, že se zase zpátky zahrabu do mrazáku a budu moct být v klidu. Tohle magoření, které ještě ke všemu mé koleji ani trochu nepomáhá, protože ostatní koleje magoří 3× tolik, není nic pro mě.
Navíc – zadavatelům soutěží taky jednou musí dojít fantazie, to pak ke konci roku bude půl soutěže na den? Dalo by se to rozvrhnout líp.
A vůbec!! Zdržuješ mě od soutěží, ještě je nemám. 😀
Nicolette Marique Leroy:
Letošních soutěží je opravdu hodně! – zasměje se – To si myslím.
O kreslící soutěže není letos nouze. Každy den končí většinou alespoň jedna, ale i přes větší počet kreslících soutěží, které jsou nyní asi hodně oblíbené, tak se najdou i vyhledávací, kterých je taky dostatek, ale i povídky a úvahy se dají najít. Básničkových je tuším míň, ale básně nejsou moje silná parketa, takže mi to tolik nevadí. Mně vyhovují ty kreslící, ale vyprávění a úvahu si také ráda napíšu. Stejně nejvíc dávám přednost vyhledávacím, které mi většinou zaberou nejméně času, který je v letošním roce vzácný.
Každý den končí minimálně tři, takže je lepší, když se nedělají na poslední chvíli, protože je toho pak moc. Já osobně je chci začít dělat průběžně, ale myslím, že to nevyjde, ale snaha se cení. Výhodu to má takovou, že se v letošním roce dá získat víc bodů nebo peněz. Protože tam jsou soutěže, kde je potřeba vynaložit minimální úsilí a odměna je vaše a kolikrát i dost vysoká.
Tydynka Flyová:
No, podle mě se to tak prostě stane. Najdeme den, kdy končí více obrázkových soutěží, někdy končí hodně ‚seznamových‘ a zažila jsem i básničkový den. Mně osobně kreslící soutěže nevadí (mně nevadí vlastně žádné – až na ty básnické :X) a chápu, že je pak i pro profesory lehčí to opravit. Možná bych uvítala více povídkových / úvahových soutěží – i když kupříkladu včera jich skončilo celkem dost.
Tolik soutěží? Tak dokud jich v jeden den nebude končit víc jak 10, tak mi to tak výrazně hodně nepřijde. – směje se –
Jak vidíme, každý má jiná měřítka a pro každého má slovo „hodně“ a „málo“ jiný význam. A co si o tom myslíte vy ostatní? Můžete se o svůj názor podělit v komentářích.
– Jsem byla tak znechucená a naštvaná, že jsem ti zapomněla sdělit nějakej kloudnej názor. Ale tys ho za mě napsala v článku.
Úplně souhlasím, že tupé hledání něčeho, nerozvíjí vůbec nic. Možná tak tlačítko ctrl+f. A když je takovýchle soutěží většina… do zblbnutí jen něco hledat… je sice krásný mít pak moc bodů, ale s takovou nám zakrní mozečky, to body nezachrání… =D
Re: – Já myslel, že ctrl + f je v hledacích soutěžích zakázané..ne? 😀
Podle mě – by tolik šedesátkových soutěží nemělo být, je to úplně tak, jak už zaznělo: student oddaný koleji pak cítí jako „nezbytnou morální povinnost“ je všechny udělat, protože moc dobře ví, že v té druhé koleji je odevzdají taky. Já bych si přála, aby si snad profesoři dali občas tak 14 dnů úplné moratorium na soutěže, abychom si mohli taky trochu vydechnout a věnovat se i jiným věcem. Možná by to mohla trošičku regulovat madam supervizorka… U některých soutěží by podle mě bylo lepší, kdyby prostě vůbec nebyly vyhlášeny. Myslím, že i vyhlašující profesor by měl nějakou kreativitu projevit a ne jen někde něco zkopírovat – vždyť u studentů je kopírování takový hřích.
Dřív jsem si vždycky vybírala jen soutěže, které mě fakt bavily a stačilo mi to, i když jsem nikdy neměla víc než 8 předmětů, abych se udržela v Top 10. Letos ani náhodou. Dřív jsem občas nějakou nudnou vyhledávačku přetrpěla, když byla za 60, ale letos prostě nejde žádnou takovou vynechat. Já bych si přála víc logických hádanek, mám ráda i básničky, ale vadí mi způsob hodnocení, kdy nejvíc záleží na obrovském počtu veršů, to už pak přece musí být úplně o ničem, pokud jich někdo vyplodí 120? Ale třeba ne.
Nicméně přednost by podle mě ve všech měla mít kreativita, ne googlování… Kreslení je fajn, povídky a úvahy píšu jen úplně výjimečně, ale pro ty, kterým vyhovují, by tu měly být taky. Prostě pro každého něco, co nejpestřejší nabídka . A co nastavit nějaký limit, že za den třeba nesmí končit víc než 4 soutěže? Nešlo by to? Anebo omezit maximum bodů možné získat za den? Prostě aby se ze soutěží neztratila radost a zábava a nezůstala jen otravná povinnost – pokud už se tak nestalo…
Re: Podle mě – Právě, nějaký ten limit by se hodil 🙂
Re: Podle mě – Jo, ale tohle se udělá a do týdne začnou všichni prskat, že je málo soutěží, že přijde nová kolekce a kde na ni mají brát peníze, že mají hotové úkoly a nudí se protože nejsou soutěže..ono jich vždycky není tolik, občas se stane že není vůbec žádná, to se jenom teď nějak víc rozjelo. A že by se neměly nějaké soutěže vyhlašovat..nevím, mě je milejší, udělat vyhledávačku za 60, kterou profesor těžko okopíroval, taky kvůli ní musel chvilku něco dělat, než nějakou logickou, která většinou skutečně okopírovaná je a dostane se za ní 10 bodů. To s těma básničkama na 120 veršů je pravda, takhle se psát opravdu nedá. Ale rozhodně bych neomezoval kolik a jakých soutěží se dá vypsat. Lidi se můžou rozhodnout, jestli je budou psát za body nebo srpce, jestli pomůžou koleji, jestli se na to vykašlou…je to pořád lepší, než kdyby se měli rozhodnout mezi žádnou nebo vůbec žádnou soutěží.
Bodové obžerství –
Ano, hrad zachvátilo bodové obžerství. Myslím, že se k němu schylovalo již delší dobu, letos propuklo naplno. Merlin nás ochraňuj a odpusť nám! Kéž je letošní rok za námi a od příštího si uvědomíme, že body nejsou vše.
Reorganizace výuky a soutěží směrem ke snížení důrazu na kvantitu by mohla pomoci, ale jaksi pochybuji, že k ní dojde. Takže to chce asi spíše reorganizovat si v hlavách naše priority a nenechat se strhnout k přehnané bodožravosti, která by nám mohla hrad rychle znechutit.
hrůza – no, já si teda myslim, že je to hroznej záhul… za tu dobu, co na hogu jsem, jsem zažila pouze JEDEN jedinej den, kdy končily tři soutěže a to je všechno.
No a teď se ze mě stal „stroj na soutěže“ a od počítače se nehnu dokud všechny neudělam. Je to hrůza, protože jsem kvůli tomu „zapomněla“ žít normální život, uvízla jsem ve virtuálním světě. Soutěže by se měly zmírnit, aby se stíhaly. Nejsou na body, ale na zábavu. A vůbec – já bych omezila bodování. Maximálně třeba patnáct za jednu soutěž, protože pak se z toho (jako je vlastně dnes) stane soutěžní šílenství a jak už bylo zmíněno, hromada lidí si myslí „je to moje povinnost, tak to udělam.“ vůbec ne, ta by to nemělo být. Když už, tak omezit body anebo dát prostě na výběr soutěže za srpce a půl na půl… :-((
já jsem pro omezení soutěží… 🙁
Re: hrůza – Jsi na hogu dva a půl termínu, to těch dnů ještě moc nebylo. Jsou i dny, a je jich daleko víc než těch ostatních, když v soutěžích není co dělat. A ve virtuálním světě jsi určitě neuvízla kvůli soutěžím, chybka bude jinde 😉
Re: Re: hrůza – Připomeň mi prosím den, kdy nebylo v soutěžích co dělat? Já jsem na Hogu už dost dlouho, ale nemůžu si vybavit ani jeden.
K druhé části tvé reakce: To je typický dogmatismus neoliberální ideologie, která zapomíná, že kromě zodpovědnosti k sobě by měl člověk cítit i zodpovědnost k celku, a že naopak celek tu není jen od toho, aby vše dovoloval, ale také aby jedince reguloval.
Re: Re: Re: hrůza – Na konkrétní den si opravdu nevzpomenu, ale můžu to říct i jinak. Radši si z deseti soutěží vyberu tři, které udělám, než ze tří žádnou, protože sice bude jedna básnička, jedno kreslení a jedna psací, ale nebude mi zrovna sedět téma. A takové dny opravdu jsou, nevím proč si je nevybavíš, určitě si jich pár zažil. K druhé části: Typických dogmat je na této škole víc než dost, tohle mezi ně jistě patří taky, možná víc než ty ostatní. Ovšem stejně tak, jako se zapomíná na to, co tvrdíš, zapomíná se taky na odpovědnost celku vůči jedinci. Jedinec by se měl umět přizpůsobit celku stejně, jako by to mělo platit na opak a obojí by se mělo vzájemě respektovat. Pokud celek chce regulovat, měl by to dělat tak, aby touto regulací neomezil jedince.
Re: Re: Re: Re: hrůza – Dny, ve kterých není co dělat? Možná pro člověka, který si opravdu vybírá jen to, co ho baví. Ale pokud chceš právě kvůli té koleji dělat všechny soutěže, máš co dělat vždy. Pokud bys opravdu měl zájem, snadno si najdeš něco, co ještě můžeš udělat (i když tě to zrovna nebaví), případně třeba pracovat dopředu. Navíc, pokud máš málo soutěží, pořád je tu spousta volných předmětů, které tě jistě rády uvítají.
Ty si z deseti soutěží vybereš tři a budeš spokojený. Jenže pak je tady ta spousta lidí, která si nedokáže vybrat jen tři, protože ví, že kolej potřebuje všechny. Těch lidí stále přibývá a větší množství soutěží je pro ně vražedné. Právě proto se pak snižuje kvalita vypracování z nedostatku času a zvyšuje množství podvodů… A to je trochu alarmující (a ohledně kvality zadání i kontroly vypracování, které zadávající často ani nečtou, bych se snad radši ani nevyjadřovala).
Re: Re: Re: Re: Re: hrůza – No, to je zbytečné, když to najednou všichni vidí jinak :)) Ano, soutěží je hodně, víc než kdykoli jindy. Ale když bude soutěží málo, budou se všichni rozčilovat úplně stejně jako teď. Když si budeš chtít koupit šaty na Příčné, bude ti vadit, že musíš čekat týden, než si na ně našetříš a přitom nedáš koleji ani bod, protože budeš muset udělat 10 patnáctibodových soutěží za srpce. Profor dostane nápad na soutě, bude ho chtít zadat, ale má smůlu, tento týden už jsou všechny dny zabrané, každý den už končí tři soutěže. Co na tom, že tento týden má profesor čas věnovat se soutěži a příští týden ho už třeba mít nebude. Má smůlu. Někdo si řekne, že potřebuje nahnat body do nějaké kolejní soutěže..ale smůla, už vypracoval celé tři soutěže které má k dispozici… Já prostě jenom říkám, že hodně soutěží je lepší než málo a že je blbost, omezovat je tak jak všichni říkají.
Re: Re: Re: Re: hrůza – Myslím, že teraz si protirečíte.
najprv ste tvrdili čosi, čo sa dá pochopiť, že slečna sa predsa sama mala ustrážiť, aby nevymenila robenie súťaží za normálny život, teraz vravíte, že kolej (škola) má zodpovednosť za to, aby nebola hnaná do súťaží. Tak si vyberte 😉
Re: Re: Re: Re: Re: hrůza – Ale to jsou dvě úplně rozdílné věci. Slečna si samozřejmě má sama hlídat, aby nevyměnila život za soutěže. To s kolejí (školou) – myslel jsem spíš „soutěže“, byla reakce na Neba. A myslel jsem tím jen a jen to, že by škola, tedy „vypisování soutěží“ mělo myslet na to, aby nikoho neomezovalo. To znamená, nezakázat vypsání soutěže jenom proto, že už jsou vypsány tři (někdo navrhoval aby to byl denní limit), a podobně. Ale celý tenhle problém je úplná blbost. Soutěže si vždycky reguloval supervisor a celá léto to úplně normálně funguje, někdy je jich málo, někdy moc…jenom si najednou někdo začne stěžovat a celá škola má měsíc o čem mluvit. Je to to prostě hloupost, když je soutěží hodně, chce to počkat, ono jich tolik věčně nebude.
– Já jsem teda nezažila den bez soutěží, protože by byl určitě prohlášen za svátek ;D
– Najednou nikdo nepamatuje.. záhada 🙂
– Podivný mi ohledně soutěží příjde den 13.3., v ten den končí 5 soutěží, ano na víkend je to celkem dobré číslo, ale proč všechny kreslící? Jedna byla navíc vyhlášená „čerstvě“ když už se o těch 4 zbývajících vědělo. Pokud se tu říkalo, že je dobré udělat aspoň nějakou soutěž, a že díky množství si můžu vybrat tu, která mi „sedí“, s tím souhlasím ale mám-li zítra 5 soutěží, nabízí se pouze otázka: „mam dělat tu kreslící nebo tu druhou kreslící?“.
Nechci nikoho kritizovat, ale pokud někomu „nesedí“ kreslící, nemá jaksi z čeho vybírat a to podkopává, to s čím souhlasím, že díky množství si mohu vybrat. To mi příjde poněkud nedomyšlené.
Zároveň neříkám že velký počet je dobrý, kdyby se v nějakém cyklu měnily druhy soutěží, při čemž by každý den končily třeba 3nebo 4, jistě by si každý našel tu, co mu „sedí“, a ti kteří chtějí aktivněji sbírat pro kolej body, by nebyli tak otrávení…
Re: – Dokonalá myšlenka, kreslící soutěže se v poslední době stávají téměř morem. Už ne pět šest vypsaných, ale nadpoloviční většina, možná dokonce tři čtvrtiny. To už není normální a ani snesitelné. Zvlášť v případě, že nejste zrovna kreslící a kreativní typ. Navíc jsou to většinou takové vyloženě špatné motivy, na které se dá sesmolit většinou jen děsivá patlanina. Kde jsou ty psací a básnící doby? Dneska abych povídku hledala lupou a abych našla básničku, musím si zapsat Poezii, nebo psát 120 řádků naprostých kravin, abych dostala plnou odměnu, kterou mi profesor stejně nedá, jelikož nepochopí moji myšlenku, pokud si básničku vůbec přečte, případně napíše, že je to příliš dlouhé (což je celkem nelogické, jelikož… jak jinak tedy dosáhnout plné odměny, kterou nabízí, když dá maximálně 0,5 bodů za řádek a za krátkou, i když třeba opravdu dobrou báseň, by stejně nedal téměř nic, jelikož by ji prostě nebyl schopen pochopit?).
Nějaké normální rozvrstvení soutěží a omezení počtu bych brala. A taky nějakou regulaci těch příšerných nesmyslných soutěží, které zaberou profesorům a zaměstnancům tak dvě minuty (vymýšlení + psaní zadání), jsou naprosto pod kvalitní soutěžní úrovní a navíc si je nikdo často ani nepřečte, jen prostě odklepne, případně ohodnotí podle délky a napíše do komentáře jednoho pitomého smajlíka (ne, ani dva by mi nestačili).
– Já si myslím, že problém není ani toli v tom, že končí hodně soutěží, ale v tom, že končí hodně soutěží, které jsou hodnoceny šedesátkou nebo jiným obrovským počtem jednotek. Tady vidím ten zádrhel já. protože tohle dle mého nikdy nebývalo.
Ať klidně končí soutěží pět, ale ať nekončí každý den jedna „šedesátková“, „čtyřicítková“ apod. Takové hrabačky by dle mého měly být vzácností a ne denním chlebem, protože prostě tyhle hrabačky jsou úmorné, at mají sebegeniálnější nápad. A jako jo, mně baví si čas od času udělat nějakou soutěž, kde si fakt nahrabu kupu srpců za něco, co zase nebylo tak nnáročné a šlo spíš o hledání než cokoli jiného.. ale zdůrazňuju to „čas od času“.
Takže bych prostě nedávala 30 přesmyček, každou za dva srpce, ale třba „jen“ pět, deset; ne 30 vět z HP, ale opět jen pár… ať je to zpestření a ať se dá toho stihnout spoustu různých druhů.
To je podle mě ideální a pak bude prskajících jedinců méně 🙂
Re: – Jo, přesně! Souhlasím stoprocentně – a to když jde o srpce, je to ještě dobré, ale co teprv když jde o body pro kolej:)) Protože když vynechám soutěž za 10, která mi nesedí, je to docela v pohodě, ale ztratit 40 nebo 60 bodů, když toužíme po školním poháru, to už si vynechat netroufnu. Tolik hrabacích soutěží opravdu nepamatuju…ty by měly být jen vzácně.
Re: Re: – Jojo, já uvažovala v bodech, ale napsala jsem srpce, aby to bylo z mého pohledu 🙂 Přesně, měly by být prostě vzácnější..
– No, jakože… Pět soutěží denně bez výjimky je fakt moc i na mě. Na druhou stranu, omezit/neomezit… Vytáčí mě bezpředmětné soutěže opsané kdovíodkud (případně jávímodkud nebo onvíodkud nebo všichnivímeodkud), nebaví mě denně kreslit čtyři obrázky a napsat sotva stránku, atp. A nebaví mě představa, že to u někoho a někde může fungovat tak, že si řešení mezi sebou lidi opíšou a nikdo na to nepřijde, pže když 100 lidí pošle do soutěže s jednotným řešením to samý, tak kde asi tak přijít na to, jestli to opsali nebo našli sami…
Na druhou stranu, jako, já pro omezování nikdy nebyla. A už vůbec ne počtu něčeho. Dát limit „dvě na den“ uměle by podle mě nikam a k ničemu nevedlo, spíš bych dbala na tu skladbu soutěží – tj. aby v jeden den končily soutěže rozmanité a ne pět kreslících, aby se soutěže s jednotným řešením, které jde i opsat, vyskytovaly míň nebo aby za ně klesla odměna tak, že nepůjdou udělat na 60 bodů, pokud možno ani na 30… A tak podobně. Nebo je ošetřit „nějak“, ale fakt mě nenapadá jak.
Je fakt, že si pamatuju časy, kdy pak žádný soutěže nebyly. Aspoň bylo víc času na úkoly. ;D To, že teď je v podstatě jedno počet předmětů, protože důležitý je dělat všechny soutěže, mi přijde na hlavu postavený – jsme přeci škola. Hlavní by měla být výuka. Ale poměr „jeden úkol za max 25, u někoho za max 15, pže bonusáky nedává“ a „jedna soutěž za 60 a dneska končej za 60 dvě a za 40 další tři“ je jasnej. Já mám teda výuku stále radši než řadu zbytečných soutěží (ne všechny jsou zbytečné, některé mě baví, teď mluvím o těch, co nerozvíjejí a jsou kdovíproč), které dělám jenom proto, abych se udržela nahoře a pomohla koleji (protože vynechat je? chci snad kolej připravit o šanci na pohár? nechci, fakt ne), ale ok, trend je trend.
Takže jak říkám – omezila bych ty, které jde jednoduše kopírovat a chtěla bych, aby v jeden den končily vyrovnaně – tj. ne abych jeden den psala pět povídek na 30 palců a další den kreslila 5 obrázků nebo obrazů… S tím že v momentální situaci se fakt dají jenom těžko dělat soutěže dopředu. Člověk je víceméně rád, že udělá ty, co ten den končí, když chce dělat všechny.
U těch, co dělají jenom vybrané, je to asi jiný – ale předpokládám, že i pro ty by bylo lepší, kdyby si mohli v ten den vybrat z jedné povídky, jedné básničky, jednoho obrázku, jednoho vyhledávání a jedné logické…
Jinak prostě – pohár je o boji, ne o tom, že všichni zvládnou udělat maximum. Pokud existuje nějaké nedosažitelné maximum, které nikdo neudělá, tak je to vlastně jenom dobře – z toho důvodu, že je pořád ta možnost výběru a volby. Kdyby denně končila jedna soutěž za maximálně 30 bodů (příklad) a byl k tomu maximální počet předmětů 15 (příklad), tak by maximum měli „všichni“ (třeba 30 lidí)? A štěkali se s profesory kvůli jednomu bodu, co by jim odepřeli? Nevytratilo by se tím to kouzlo? Podle mě jo. Já mám ráda Hog tak, jak jsou. A i když mě momentální stav soutěží štve, tak prostě – to jsou Hog! Takhle fungují. Stejně na konci roku bude soutěží míň a budeme nadávat na to, že jich je málo a že se profesoři flákají – v tomhle má James pravdu.
Korigovat ano, ale limity fakt ne, ty jenom omezují, nic nepřinášejí.
Re: – No, vždyť říkám, že je blbost omezovat 🙂 A to s některýma lidma souhlasím málo kdy 😀
– Koukám, že někdo napsal článek, který jsem se v podstatě chystala napsat já 😀
Myslím si, že problém je v těch „60kách“. Jsem na hradě už hodně dlouho a kdysi 60 bylo opravdu výjimečné, teď je to „běžná sazba“.
Počet soutěží bych asi neomezovala, spíš bych uvítala snížení počtu 60ti bodovek. Ono je to pak hlavně o kvantitě času, který člověk stráví/má možnost strávit na internetu a to podle mě není to pravé ořechové. Podle mě by mohly být 60ti bodovky dělené (když už) do více 15ti bodových soutěží, které by nekončily ve stejný den. Přece jen je něco jiného hledat 15 pojmů v průběhu několika dní nebo 60 naráz…
Také bych se chtěla připoji k názoru, že letos jde o soutěže, ne o výuku. A poměr hodnocení výuky a soutěží je neuvěřitelný. Když si vezmu, že při vypracování 4 úkolů, na kterých si dá člověk záležet, takže zaberou dost času a přemýšlení, může získat přibližně tolik jako za jednu soutěž, kterou má bez větší kreativity a námahy… Prostě mi to přijde trochu zvláštní 🙂
jen ve zkratce – drobná statistika ze letošní rok pro fajnšmejkry:
10.2., 9.2., 3.2., 19.1., 7.1., 2.1. – jedna soutěž
9.1., 4.1. žádná soutěž
co se týče maxima: to je a je 5 soutěží, na kterých jsme se dohodly, když jsem nastupovala na post supervizorky
Za ten zítřek se vám omlouvám, nějak nastal error, ale když se podívám na ostatní dny, tak je to více méně vyvážené, ale já opravdu nemůžu za to, že kolegové nevypisují určitý druh soutěží…
a všeobecně ke kreslícím? Ono kreslící je lehké opravit a navíc se u nich špatně podvádí (což je v poslední době velmi častý jev v soutěžích) a tudíž profesor pak nemá práci s tím mě kontaktovat, kontaktovat uličníka a vedení koleje a zpátky mě, jak se to bude řešit a tak… prostě ani profesory nebaví odhalovat podvodníky, protože je s tím spojeno hrozně moc práce navíc a všichni jsme jen lidi a máme i své mudlovské životy (často velmi vytížené) a dokážemne si narozdíl od jiných určit své priority 😉
Spousta dalších věcí je v řešení ještě předtím, než se vydal tento článek a snad se brzy dořeší a uvidíte změny 😉
Re: jen ve zkratce – Tak ono povídku a básničku také člověk těžko od někoho opíše, ne? =) Ale zase chápu, že pro profesora je pak spousta opravování a čtení – na druhou stranu je to pak nevyvážené a ti, co neumí kreslit, jsou dost znevýhodněni. =) A to, že jsou pak profesoři líní vypisovat něco, co by je stálo moc opravování… Kdyby to aspoň přiznali, ale oni pak začnou říkat, jak chtějí ocenění. ;D
Ráda slyším, že se to řeší, zaslechla jsem, že ve sborovně něco je (vím, asi jsem to zaslechnout neměla, každopádně nevím nic určitého =)), proto jsem to nenadhodila v SR, jak jsem původně zamýšlela. Každopádně nějaký vyloženě limit (x soutěží/den) bych viděla nerada. =) A oceňuju, že to není jako dřív, kdy jeden den končila soutěž jedna a další den deset. 😉 A stejně na konci roku jich bude polovina… =D
Re: Re: jen ve zkratce – co se týče ocenění ale oni maj stejně smůlu, protože u mě to není jako u ostatních supervizorů řád za nejvíce soutěží 😀 Ty poslední dostala Janel, protože soutěže měla pravidelně (i když třeba ne nejvíce) a dobré kvality a kolegyne Orionis, protože její soutěže měly taky nějaký šmrnc a ta už vůůůbec neměla nejvíce soutěží… prostě si dělám během roku pluska a mínuska (za hezkou soutěž, dobrou komunikaci nebo naopak pozdě opravené soutěže, oprávněné stížnosti od obyvatel a tak…). Se divím, že to ještě nikoho nenapadlo 😀
Jj, řeší, už pár dní, ještě před tímhle velkým propuknutím 😀 Snad z tho něco vzejde… já nejsem vůbec proti… jinak bych to tam nenadnesla 😉 Ono se to ani mě nelíbí a potřebuju znát jiné názory….
ten limit tu je, ale myslím si, že 5 soutěží je vkusný limit (s tím, že se občas objeví do toho nějaká neočekávaná, na konkrétní datum vázaná, soutěž)…
jinak pravda – na konci roku budou rádi za jednu denně 😀
Re: jen ve zkratce – Tak, doufám aspoň, že se některým lidem vrátila paměť 🙂
a dodatek – jo a ono s tím posunováním to není tak lehké… ono ne vždycky je možné soutěž posunout – například je soutěž vázána na určité datum, ale už je to datum plné soutěžích dříve schválených a co jako pak? Zrušit soutěž??
A navíc vypisovatelé zadávají soutěže podle toho, jak mají čas… posouvá se vždycky tam maximálně o prá dní… a jak je vidět, ani to vám nestačí 😀 To si to můžu rovnou všechno vypisovat sama a na profesory se vyprdnout… a oni se pak vyprdnou na mě:D
– No, je fakt, že jsem tu zažila i deset končících soutěží, ale tenhle článek jsem napsala proto, že bych byla nerada, aby se to stalo zas. 🙂 Ano, 5 končících soutěží denně je ok, ale záleží na tom, jakých – 2 šedesátibodovky a 3 třicetibodovky? To je docela dost práce, nehledě na to, že můžeme získat 210 bodů za jeden den.. trošku moc, body pak opravdu ztratí tu výjimečnost. 🙂 Nicméně, ano, kdosi tu říkal, že by měly být končící soutěže rozmanité – souhlasím, nechce se mi jeden den jen kreslit a další den jenom psát. 😀 Jak už jsem říkala, dny bez soutěží jsou pro mě opravdu svátky 🙂
Re: – „Nicméně, ano, kdosi tu říkal, že by měly být končící soutěže rozmanité – souhlasím, nechce se mi jeden den jen kreslit a další den jenom psát.“
Tak s tým zase nesúhlasím. Keď bude každý deň všetko, tak spadneme do určitého stereotipu. Napr. komu nerobí problém kresliť, bude každý deň robiť len tú kresliacu a na písaciu si nikdy nenájde čas. Naopak, ak v jeden deň „máte k dispozícii“ len kresliace, tak hádam vezme farbičky do ruky aj ten, kto to bežne nerobieva. V iný deň budú len poviedkové, tak sa chopí pera aj ten, kto si v písaní zas tak neverí… Atd.
Nevravím, že majú byť súťaže stále kumulované do rovnakých typov. Nech žije sloboda – a v istom zmysle aj náhoda. Tá nám to poupratuje najlepšie 🙂
– a jsem ráda, že se s tím něco dělá… :))
nic pro mě – Mě ten velký počet soutěží znechutil natolik, že prostě nedělám žádné. Loni jsem z nich měla hroznou radost, dělala jsem je srdcem, nezabraly mi celý volný den a ještě mě donutily myslet nebo něco pěkného vytvářet. Nechci dělat soutěže jen proto že musím a že to kolej potřebuje. Takže ne, letos rezignuji. Ať si šílí jiní, protože si nechci udělat z koníčka bič a peklo 🙂 Raději napíšu pěkný článek do trimela, ze kterého budu mít radost, než když se schvátím kvůli obrovskému množství šedesátkových soutěží, které mi leda tak otráví celý den.
– Já se víceméně shoduji s Grapi.
Na druhou stranu pro nějaké omezování (zavádění limitů počtu soutěží na den) taky nejsem.
Myslím, že soutěže jsou soutěže, protože jsou myšleny tak, že se nepočítá s tím, že každý bude dělat za každou cenu všechny… To, že se Hog tenhle školní rok zbláznil není chyba supervizorky ani profesorů (i když ano, skladba soutěží se mi taky příliš nelíbí). Myslím, že je každého věc, jestli bude držet krok nebo ne (a že ho držet je letos čiré bláznoství). 😉
Myšlenka –
Připomenu nejdřív, co napsala Cerri: „To, že teď je v podstatě jedno počet předmětů, protože důležitý je dělat všechny soutěže, mi přijde na hlavu postavený – jsme přeci škola. Hlavní by měla být výuka. Ale poměr ‚jeden úkol za max 25, u někoho za max 15, pže bonusáky nedává‘ a ‚jedna soutěž za 60 a dneska končej za 60 dvě a za 40 další tři‘ je jasnej.“ Tady je jádro pudla. Ale kudy z toho ven?
Napadá mě, že by soutěže mohly být v prvé řadě za srpce. To samozřejmě povede k inflaci, tudíž by se musely výrazně zvýšit ceny na Příčné i cena za zapsání předmětu či semináře. Soutěže za body by mohly i nadále existovat, ale byly by výrazně omezeny. Kdo bude chtít body, musel by prostě chodit v prvé řadě do výuky.
Toto nelze zavést letos, ale berte to jako námět k úvahám do budoucna.
Ještě poznámka ke stávce: Ta určitě k řešení nepřispěje.
Re: Myšlenka – K tomu jsem ovšem dopsala, že trend je trend. 😉 Tj. nebráním tomu, i když tomu dvakrát nefandím. Já jsem ráda, že jsou soutěže za body, i když mít denně několik šedesátkových už není nic pro mě. O inflaci nestojím (navíc – jak bys ji provedl? všechen náš majetek by najednou stoupl na ceně, tže bychom měli peněz ještě víc?), už tak je PU drahá tak akorát a stejně tak i zápis do předmětů a do seminářů. Podle mě nemá smysl to nějak násilím omezovat, stačí to jenom trošku korigovat. Jistěže, nikdy nebudou spokojení všichni, to ani nejde.
Já jenom, že cituješ jenom část toho, co říkám. Já s přehnanými limity nesouhlasím. =) Zbavit se soutěží, co si x lidí může zkopírovat a dostat za to 60 bodů – ano. Udělat to tak, aby v jeden den nekončilo víc šedesátkových nebo prostě hodněbodových a k tomu monotematických – ano. Ale nějak to utínat „a víc než dvě prostě ne“, případně „většina soutěží jenom za srpce“… Pro to nejsem. Ani náhodou. Nedosažitelné maximum je správné, tak by to mělo být. Aby šlo vždycky udělat ještě o něco víc – tj. si moct v co největší škále vybrat i v případě, že děláš víc než průměr. (A můžeš mi nadávat do jaké ideologie chceš. ;D)
Re: Re: Myšlenka – Ten citát jsem použil nikoli na podporu svého návrhu, jen jako popis problému. A ten jsi podle mne vystihla. Jinak je mi jasné, že na řešení máme odlišné názory. 🙂 Ten můj je dost radikální. Tvůj méně. Ale shodujeme se, že změnu to chce. Jak daleko by měla sahat, to budiž předmětem diskuse.
Re: Re: Re: Myšlenka – Vy dvaja ste to tuším vystihli. 🙂
Je v podstate jedno ktorým smerom sa vyberieme. Ale teraz prešľapujeme uprostred – a to je kompromis. Ani čihi, ani hota. 😉
– Na druhou stranu, stále tu budou stížnosti – ty nezmizí. 🙂 Nicméně, pokud budou soutěže jen na body, zmizí problém s volnými třídami uprostřed roku a celkově budou třídy víc zaplněné…
Stávka opravdu nic nevyřeší, připadá mi to trošku jako utíkání od problému…:)))
Re (článok som našla až dnes) – Mno, myslím, že stav súťaží je (presnejšie bol, ktovie, čo sa stane po skončení štrajku škriatkov) kdesi medzi. Medzi tým, čo by bolo dobré a tým, čo by bolo dobré. Akýsi kompromis, ktorý v konečnom dôsledku nikomu nevyhovuje.
Vždy som tvrdila, že by súťaží malo byť vyhlásených menej. Ale nie preto, aby ste ich stíhali všetky vypracovať. Naopak, preto, aby ste sa nad každou museli (mohli) dostatočne zamyslieť a vydolovať zo seba aj niečo, o čom ste ani nevedeli, že tam máte.
Premôcť sa a zapojiť sa aj do zadania, ktoré vám nie celkom sadne, prijať výzvu, ktorá vám pripadá ťažká.
Samozrejme dôraz by mal byť na kvalite vypracovania, takže bude mať naozaj zmysel sedieť nad jednou súťažou možno hodne dlhý čas.
Kľudne by mohla končiť priemerne 1-2 súťaže na deň. A ani by nemali byť rozložené rovnomerne. Pokojne by končilo v jeden deň 5 súťaží a ďalšie povedzme tri dni nič.
Problém môže byť, že v takom prípade by bolo ťažisko zbierania bodov na výuke, kde sa subjektívnosť hodnotenia profesorov prejaví ešte viac než v súťažiach, kde je spravodlivosť zabezpečená aspoň tým, že súťaže sa môže zúčastniť každý kto má záujem.
Druhou možnosťou by bola až takmer prehnaná ponuka súťaží. Denne môže končiť pokojne 20-30 súťaží, z ktorých by ste si vyberali tie, ktoré chcete vypracovať. Samozrejme „tupé“ vyhľadávačky by nesmeli prevažovať a byť hodnotené 60 bodmi a vôbec, muselo by to byť nastavené tak, aby kvantita odfláknuto vypracovaných súťaží neprevalcovala kvalitu o ktorú sa budú snažiť tí poctiví.
To by bol asi problém, takže ani tento model nie je dokonalý.
Nech sa nad tým zamýšľam akokoľvek, vychádza mi, že problém je niekde inde. Nie v súťažiach, ale v tom, že sa až priveľmi snažíme „vyhrať“. A priveľmi sa bojíme prísť o svoje možnosti a akúsi „spravodlivosť“. Priveľký dôraz máme v našej škole na školský pohár a bodovanie. Veď sú aj dôležitejšie veci – veci, kvôli ktorým bola táto škola postavená.
Re: Re (článok som našla až dnes) – A nemôžem si pomôcť, ale mám silný dojem, že bez kolegyne Hafily sa množstvo súťaží a ich kvalita samovoľne upokojí…