Jsem dcera Olivera Wooda! No jo, tak mám slavného tátu! Že už jsem to říkala? Aha, tak to se moc omlouvám. Ale třeba to ještě všichni nevědí, že ano. Každopádně jsem zpět, abych Vás vzala s sebou za dalším putováním mezi mudly. Opět mi to nedalo, abych Vás neobohatila o vyprávění mých rodičů. Tentokrát vyrazili do skanzenu plného tradičních větrných mlýnů a cestou zpět se zastavili v přístavním městě Amsterdamu.
To byl zase jednou nápad mojí ztřeštěné mamky, která se rozhodla, že udělá taťkovi překvapení. Dodnes vypráví, jak byl slavný Oliver Wood vyvedený z míry, když mu chodily nepodepsané dopisy. V nich stálo, že má být toho a toho dne na tom a tom mudlovském nádraží. Dokonce mu takhle poslala seznam věcí, co si musí zabalit. Měl totiž narozeniny a moje máti se rozhodla zorganizovat tajnou cestu do Amsterdamu. A jak už víme, muselo to být pomocí mudlovské dopravy, jinak by to pro ni snad nebyl ani žádný výlet.
Když se pak nervózně vyhlížející famfrpálové legendě na nádraží King´s´Cross zjevila naše maminka, málem dostal infarkt. Nejdřív si myslel, že je to vtip, když mu oznámila cíl jejich cesty a především délku cesty. Neměl však moc na výběr, protože bylo vše již zaplaceno.
A tak taťka neochotně nastoupil do vlaku, který je odvezl na autobus. Mnoho hodin a velké množství nadávek na málo místa musela mamka snést, než dorazili do krásného skanzenu plného větrných mlýnů – Zaanse Schans.
Jakmile tu krásu spatřili, jako by za sebou žádnou cestu neměli. Kromě malého blešího trhu se v každém z mlýnů nacházela speciální dílna i s výrobky. V jednom vyráběli sýr, v druhém zpracovávali keramiku, v jiném zase vyráběli slavné holandské dřeváky a dokonce mohli navštívit i malý koloniál připomínající počátek 19. století. Ve mlýně, který byl uvnitř lemovaný všemi druhy a velikostmi dřeváků, probíhala prý také ukázka, jak se takové dřevěné boty vyrábí.
Tyto staré větrné mlýny sloužily kdysi k obživě obyvatel Nizozemska. Posléze je nahradily modernější stroje, a tak nebyly tyto důmyslné mudlovské vynálezy již zapotřebí. Aby si však tuto jedinečnost a krásu zachovali, převezli ty nejzachovalejší na jedno místo, kde vznikl právě skanzen a muzeum toho, jak se dříve v této zemi žilo.
Mamka na nic nečekajíc nakoupila v sýrárně několik tašek zásob a dokonce neodolala dřevěným malovaným podšálkům, které používá dodnes. Dřeváky ji taťka Wood zakázal. Že by prý nevydržel to celodenní klapání. Pak následoval přesun do samotného Amsterdamu.
Hned první byla v plánu plavba proslulými kanály historického centra. Taťka říká, že to bylo neuvěřitelně hezké a zajímavé – pozorovat mudly, jak chodí kolem nebo popíjejí kávu v malých podnicích v ulicích Amsterdamu. Všechna zábradlí na břehu lemovalo snad tisíce bicyklů, které jsou celkově v Nizozemsku nejrozšířenějším dopravním prostředkem. Připlést se takovému cyklistovi do cesty nebyla žádná legrace. Před koncem jejich plavby měli možnost spatřit nejen čínskou restauraci na vodě, ale také obří výletní loď či vědecko-naučný objekt připomínající obří loď nebo velrybu. To záleželo na tom, jakou měl člověk fantazii.
Kapitán je vysadil u vchodu do samotného centra, a tak se naši jali objevovat skryté krásy města neřesti. Ano, ano, toto město je nejen pro mudly známé jako město svobody. Tady je povoleno téměř vše. Ale nejen kvůli těmto radostem je město cílem velkého přílivu turistů, ať už mudlů, nebo kouzelníků.
Amsterdam je především městem muzeí, ať už se jedná o Filmové muzeum EYE, Rijksmuseum, musemum Van Gogha či velmi známý dům Any Frankové, na jehož vstup si můžete vystát fronty klidně několik hodin. Ač tam maminka velmi toužila zavítat, měla smůlu. Táta rozhodl, že jsou to jeho narozeniny a žádnou pětihodinovou frontu na dům dívky, o které nikdy neslyšel, stát nehodlá. A tak měla mamka smůlu.
Když už se začalo smrákat, zašli spolu Woodovi do jedné malé kavárny, kde si dle jejich slov dali tu nejlepší horkou čokoládu, jakou kdy pili. Než přijel autobus, stačili jich vypít prý několik.
Táta byl nakonec moc rád, že mu mamka takové překvapení připravila. A to by snad nebyl ani on, kdyby ji neumluvil, aby se zpět pěkně pohodlně přemístili. Mamka pochopila, že by jeho osmihodinové hudrování stejně nechtěla poslouchat, a tak svolila ke kouzelnické formě přepravy.
Snad jsem vás trochu navnadila na návštěvu tohoto mudlovského koutu světa. Budu se na vás těšit u dalšího cestovatelského vyprávění.
Pro Denní věštec
Nel Woodová
Kdysi jsem takový výlet taktéž absolvovala. Lodě kolem Zaanse Schans zrovna převáželi kakao a dodnes si pamatuji tu úžasnou vůni. Nákup sýrů a dřeváků, byť jen miniaturních je nutností 😀
Krásný článek 🙂