(Dva studenti se baví ve Velké síni.)
„Osobnost Hog!“
„Cooo?“
„No!“
„To jako už zas? Vždyť to bylo loni, ne?“
„Ale jako já prostě nevidím žádný smysl. Vždyť to vždycky vyhraje Nekro, ne?“
„Ale vůbec! Minulý rok vyhrála madam Leti a před ní madam Angela. A kdysi dávno vyhrála i slečna bibi.“
„No tak jasně, ale proč bych měl hlasovat já, když to udělá dalších sto lidí? Můj hlas se někde ztratí a mně to akorát zabere čas.“
„Jasně, celých pět minut, hrozná katastrofa. A tvůj hlas se určitě neztratí. Madam Ansí to pak vyhlašuje v síni a vyvěšuje na nástěnku a uvádí tam hlasy. Navíc, kdyby všichni uvažovali jako ty, tak bude hlasovat pět lidí a výsledky budou k ničemu.“
„Ale stejně nemá cenu poslat hlas někomu, kdo nemá šanci se dostat do té první desítky.“
„Má, právě že má! I ti, kteří se do desítky nedostali, budou mít radost, že pro někoho jsou osobností hradu. No řekni mi, ty bys nechtěl viset na nástěnce?“
„Jak jako viset? Já jsem ještě mladej, mám všechno před sebou!“
„Ale ne, ty trole, jako že tě madam Ansí napíše do seznamu osobností.“
„Jo ták. No, chtěl.“
„Tak vidíš.“
„No a … Co tam mám napsat?“
„Jednoho až pět lidí z hradu, kteří ti připadají jako osobnost.“
„A můžu ty, kteří už tady nejsou?“
„Jasně, že jo.“
„No jo, ale mě napadli jen tři lidi.“
„To neva, tak prostě ta zbylá políčka nevyplníš.“
„A musím to poslat teď nebo si to můžu ještě promyslet?“
„Promýšlej, jak chceš, ale nezapomeň to do osmého června poslat.“
– No, já ta zbylá políčka teda vyplnit musela, jinak mi to pořád svítilo červeně =D Tže jsem tam napsala pomlčku a dvě pomlčky, jelikož jsem měla jen tři jména. To jen tak mimochodem, kdyby to někomu náhodou troskotalo na tomhle…