Cassidy Cestwood podává žádost o smazání, Petula Laskavá se zmrazila, Arengil Almandi Heliodora podává žádost o zmražení. Belatris Nithelas Malrinová se mezi nás naopak vrátila. Profesorské stálice nejsou tak stálé, jak jsme si mysleli.
Když jsem včera večer našla žádost kolegyně Cestwood o smazání, upřímně mne to vyděsilo. Další fialová tvář, která opouští naše řady. A navíc to je dobrá profesorka a myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že je u studentů oblíbená. Před nedávnem nás opustila Petula Laskavá, která nebyla tak razantní a zvolila „jen“ mrazák. Arengil v žádosti píše, že už život na Hogwarts nezvládá a že chce pauzu. A tak si říkám, co se děje? Je profesorský život tak namáhavý?
Možná. On je ale hlavně celkem monotónní. Zadáte výklad, opravíte úkoly. A to je jediná povinnost, kterou máte. Nic jiného se po vás nechce, a pokud nezvládáte tohle, dá se vám celkem jasně najevo, že byste s tím měli něco dělat. A ostatní aktivity? Pokud vás nezaujmou nebo se jich nechcete účastnit, tak máte smůlu (což není v žádném případě chyba programátorů ani vaše, každý má právo říct, co se mu líbí a co ne). A tak chodíte jen zadávat a opravovat. Pokud neučíte něco, co vás opravdu zajímá a baví, tak se vám to brzy zají a zkrátka cítíte, že potřebujete vypnout a vzít to nějak jinak.
Přijde mi, že se Hogwarts nyní velice orientují na výsledek, a to může být právě pro fialové demotivující. Zvláště pro ty z nás, kteří už jsme ve fialové dlouho. Jde zkrátka o to si najít něco, co člověka naplní a poskytne mu to, co potřebuje. Najít si nějakou vlastní možnost seberealizace. Určitě není nutné obsáhnout vše, co se na Hogwarts děje, a sledovat úplně všechno. Také jsem se setkala s pohledem, že dělat něco na Hog je povinnost. Ne. Povinnosti máme v reálném světě, tohle má být zábava. Měli bychom si najít něco, co se nám na životě na Hog líbí, a zaměřit se na to. Není nutné být všude a není nutné se účastnit něčeho, čeho se účastnit nechceme (pokud to zrovna není to, za co jsme placení, že).
Hog nabízí mnoho možností. Jde jen o to se najít. Zkuste se nad tím zamyslet, kolegové, než někdy v budoucnu půjdete psát žádost do ředitelny. Nechceme o vás přijít.
– Ach ano máte pravdu, když jsem viděla žádost p.p Cassidy, zhrozila jsem se, učitelka tajemství úspěchu, tímto předmětem je nadchla, byla jsem velice ráda co o tom vím, v čem mi pomohlo a byla jsem velice zklamaná, když jsme viděla tuhle žádost, měla jsem v plánu pokračovat v tomto předmětu, ale jak vidím nebudu moci, protože tahle báječná profesorka se maže. Měla jsem ji jako skoro každého profesora u oblíbených a tohle mě zděsilo, opravdu je mi toho líto a hlavně toho báječného předmětu, který mi tolik pomohl ve věcech…
– No možná bych z těch důvodů k odchodům vyzvedla určitou opotřebovanost, neříkej Ansí, že toho občas už taky nemáš plný zuby 😀 Navíc člověk si chce hrát… a proč být dosplěým a zodpovědným tady, když toho má člověk dost v reálu? 😀 Pff… já nechci být dospělá, to je nuda 😀
Re: – No, když do toho zapleteš RPG a začneš svou postavu hrát jinak než sebe, tak to může být sranda. A opotřebovanost … jako jo, ale zkouším s tím bojovat. 🙂
– Ano, lidé odchází. A každý má svou dobu, jak dlouho ho HOG baví, svou míru závislosti… A jako asi v každé dlouhodoběji existující skupině někteří přetrvají i několik generací jiných.
Ostatně – ani Petula ani Casidy nebyly fialové nějak moc dlouho..
Jeden z důvodů, proč zvažuju, zda vůbec někdy fialovět je nevratnost – profesor má mnohem větší odpovědnost směrem k ostatním… Už při zápisu se „zavazuje“ vést půl roku třídy a neškrtat se, jako můžou studenti. (ANO, výjimky jako předání tříd a tak, ale výjimka znamená přiznat selhání).
Skoro bych řekla, že až budu chít z HOGu odejít, půl roku předtím zfialovím, abych měla jistotu, že jsem o nic nepřišla..
Vzhledem k tomu, že mezi nejčastější motivace adeptů o fialovění bude patřit „zjistit, jestli na to mám“ případně „je to tak zvykem“, je logické, že jen menší část nově nabíraných profesorů se po pár letech přesune na pozici inventáře… Protože obě původní motivace jsou splněny hned v prvním roce profesorování, nejpozději ve druhém, a co potom…
Jen ti, kdo si během té doby našli nějaký jiný smysl své nové – fialové existence (a přežili odloučení od koleje) zůstatnou profesory na dlouhá léta.
Řešení – jediná věc, která mě napadá, je umožnit studentům(asi RS), aby si „jestli na to mají“ a „jaké je to být profesorem“ mohli vyzkoušet vratným způsobem – umožnit po roce „mladšího profesorování“ návrat do koleje pod svým jménem.. Nebo zavést nějaký jiný, třetí systém k výuce+seminářům, jako studentské semináře.. (HOL má systém, kdy student může být asistentem profesora – něco jako že vede normální předmět ten student, ale profesor na něj dohlíží)
Tím by se snížil počet fialovících „aby zjistili, zda na to mají“ – profesory by se stávali až ti, kdo by už věděli, že to dělat chtějí.. A tedy by možná více z nich zůstalo profesorovat déle.
Na druhou stranu je otázka, zda HOG takovouhle změnu vůbec chce.. Přijde mi, že obměna lidí je dost přirozená věc – a zasmutnění nad odchodem virtuálních přátel nám vždy připomene, že venku je ještě jiný svět.
Re: – Umožnit studentům r.s. vypisovat semináře by nemusel být úplně špatný nápad… přece jen, pokud jde o RP, mají víc znalostí než profesor který šel učit po sedmém ročníku.