Když jsem před nedávnem psala článek o soutěžích, chtěla jsem prezentovat názor svůj a vybraných studentů. A v komentářích se pak dozvědět, zda s námi ostatní souhlasí či ne. Bylo mi jasné, že ne všem se můžu zavděčit. Ale zaujala mě jedna věta z rozhovoru se supervizorem soutěží Davidem Nekromacerem, kterou jsem pak zopakovala v komentářích: „A jak by se dalo motivovat profesory k vypisování soutěží?“ Po delším uvažování jsem se rozhodla, že zkusím vyzpovídat pár profesorů a pokusím se z nich dostat, co by museli „obdržet“, aby začali více soutěží vypisovat.
Nejprve jsem se ale rozhodla, že zjistím stávající podobu odměn a motivací profesorů k vypisování soutěží. A na koho jiného se obrátit než na osobu, která má všechny soutěže takříkajíc pod palcem.
SJB: Jistě máme všichni v paměti „soutěž“, kam se měly posílat návrhy soutěží, ještě z dob madam Petuly Laskavé, kde se psalo, že účastník obdrží za použitelný návrh 2 srpce – stejně jako profesor za vypsanou soutěž. Zajímalo by mě tedy, zda se se systémem soutěží změnilo i toto nebo odměny zůstaly stejné?
David Nekromacer: Dva srpce za soutěž platí i teď.
SJB: Jak je to s rychlosoutěžemi? Platí stejné odměny jako pro normální soutěže?
D.N.: Rychlosoutěž je myslím zdarma, nicméně jsem už dlouho žádnou nevypisoval, abych to věděl jistě.
SJB: Je profesor nějak limitován, co se týká počtu vypsaných soutěží v určitém časovém úseku?
D.N.: Toť otázka. Zatím jsem důvěřivý a není. Za lehké omezení můžete ovšem brát to, že systémově nelze vypsat další soutěž ve chvíli, kdy má nějakou jinou již prošlou (tedy po konci termínu).
SJB: Jaká pravidla jste nastavil vy osobně pro vypisování soutěží? Myslím tím, co se týká obsahu soutěže či bodového/peněžního ohodnocení?
D.N.: Nevím o tom, že bych v tomto něco měnil oproti tomu, jak to zavedla Petula, rozhodně ne výrazně.
SJB: Dostanou profesoři nějakou prémii za velký počet vypsaných a ohodnocených soutěží, nebo se musí spokojit se základní odměnou?
D.N.: Mohou získat řád, pokud pro něj splní náležitosti, a mohou být navíc oceněni poukázkou.
SJB: Co by vás osobně namotivovalo jako profesora k vypisování většího počtu soutěží? Závisí to na odměně, kterou dostanete, nebo třeba na aktivitě studentů?
D.N.: Na odměně to u mne opravdu nezávisí, to, že bude soutěž dělat více než několik lidí, mne jistě potěší více – to ale během roku stejně moc nečekám, jelikož je vypisuji jen za peníze – zasměje se – O prázdninách si na účast ovšem stěžovat nemůžu. Ale vždy musím hlavně počet soutěží přizpůsobit tomu, abych mohl zodpovědně vykonávat vše ostatní .
Otázky k ostatním profesorům už byly značně jednodušší:
SJB: Co by vás osobně dokázalo namotivovat k vypisování většího počtu soutěží?
Selena Enail Smithová
„Pro mě to je dostatek času, v současné době ho příliš mnoho nemám. Takže když vím, že bych neměla čas opravit soutěže, jelikož kouzelník nikdy neví, kdy se studenti zblázní a přijde třeba přes 100 vypracování, tak je v současné době raději nevypisuji.
Dalším důležitým impulzem, nebo tedy motivací, jsou studenti, ale hlavně jejich zájem o dělání soutěží. Několikrát mi přišla sova, jestli bych nemohla vypsat soutěž o tom a o tom, což je pro mě první impulz k tomu, že studenti prostě mají zájem a snahu o to, aby se zvýšila možnost dostat body či srpce. Nebo když si postěžují, že by chtěli nějakou soutěž.
Za motivaci se u mne dá však považovat i dostatek fantazie a nápadů. Když mám dobrý den, tak pro mne není problém popsat půlku sešitu zadáními pro soutěže a tím pádem si udělat i nějakou tu rezervu do budoucna.
Celkově je pro mne však nejdůležitější ten již zmiňovaný zájem ze strany studentů, ale ruku na srdce, když se kouknu na to, jak se mi snižoval počet vypracování, kdy pak vypracování poslalo ani ne 10 lidí, tak si říkám, jestli se mám v tomto ohledu vůbec snažit.“
Elizabeth Lextrová
„K vypisování soutěží mě motivuje to, že nechci být hnědá. Za a) je to ošklivá barva a za b) je to ošklivá barva….
Navíc si uvědomuju, že jsou tu ostatní, kteří si potřebují vydělat na oblečení, kolekce a podobně, nejen já. Takže jim umožňuju, aby toho dosáhli. I bodů. Jinak je to velice těžké. Ohodnocení za vypsanou soutěž je opravdu malé, nedivím se, že je kolegové nevypisují.“
Matthew Whitecrow
„K vypisování soutěží se nechávám inspirovat děním na hradě. Když se děje něco zajímavého, neobejde se to i bez soutěže. K vypsání většího počtu soutěží by mě namotivovalo více volného času, kterého se mi až do dneška příliš nedostávalo. „
Mintaka Orionis
„Spousta volného času. A studenti, když mi vypsanou soutěž pochválí.“
Ked Looben
„Namotivovat? Nepotřebuju motivaci, abych soutěže vypisovala. Naopak mám chuť soutěže vypisovat, ale za jiných podmínek, než jsou nyní. Na což navazuje i vaše druhá otázka a to je „Co mě odrazuje?“.“
John Werewolf
„Mě osobně? To je těžké. Já osobně mám problém namotivovat se obecně do samotného Hogwarts, natož do vypisování soutěží. Ale v tomto směru jsem byl aktivní začátkem školního roku a myslím, že to je taková moje klasika – začátky roku. Tak se třeba stane, že v únoru mě zase přepadne nějaká ta chvíle, kdy vypíšu pár soutěží.“
Anna Maria Salomeová
„Jsem fialová teprve chvíli a vypisování soutěží mne velice baví. Namotivovaná jsem až až.“
Janel Weil
„Hlavní je nápad. Nerada vypisuji soutěže jen z toho důvodu, aby něco vypsaného bylo, snažím se zachovávat nějakou úroveň, abych se za soutěž nemusela stydět a aby ji někdo vypracoval. Jinak jde hlavně o čas. Obecně beru vypisování soutěží jako jednu ze svých profesorských „povinností“, protože kdo jiný by měl soutěže vypisovat než fialoví, že. Snažím se soutěže vypisovat tak, aby bavily nejen studenty, ale i mě, takže nemám problém s motivací, většinou spíše s časem.“
SJB: Co vás od toho naopak dokáže téměř s jistotou odradit?
Selena Enail Smithová
„Pro mě jednoznačně nezájem studentů, což vyplývá i z mé odpovědi na předchozí otázku. Chápu to, že někdy není prostě čas nebo nevyhovuje zadání, ale jelikož jsem několik soutěží vypisovala podle toho, co by studentům tak vyhovovalo z reakcí ve Velké síni nebo z jejich nápadů a nastavila dost času na vypracování, a pak mi ho poslalo třeba jen 5 studentů, tak to dokáže zklamat a občas si říkám, jestli pro mě má vůbec smysl nějakou tu soutěž vypisovat. Ano, na jednu stranu není příliš práce s opravováním, ale na druhou stranu to beru tak, že můžu vložit energii do jiné práce.“
Matthew Whitecrow
„A co mě dokáže téměř s jistotou odradit? Nedostatek nápadů. Často slýchávám, že dřív byly soutěže daleko lepší. Ale ještě jsem neslyšel, v čem byly lepší. Co třeba teď těm, kteří tu studují už nějaký ten rok, v soutěžích chybí.“
Mintaka Orionis
„Když vidím, co všechno lze vypsat za soutěže a projde to…“
Ked Looben
„Odrazuje mě to, že se zde potlačuje kreativita. Vše je zatabulkováno, zaškatulkováno a založeno do určité složky či bedny a běda, jak to někde v růžku vyčuhuje. Nesnáším škatulky, a protože nejraději zadávám rukodělní soutěže, které se právě vymykají normálu, žádné škatulky na ně neplatí. Takže soutěže prostě nevypisuji, nebaví mě se pak dohadovat, co je za tolik a tolik bodů dobré a co už ne.“
John Werewolf
„Tak to není, že by bylo něco, co mi pomůže a co mě odrazuje. Samozřejmě potěší, když občas přijde nějaká ta pochvala do sovy, ale že bych je nějak extra vyžadoval? To samozřejmě ne, to bych se z toho musel zbláznit. Celkově moje aktivita v tomto směru závisí na mojí celkové aktivitě na Hogwarts.“
Anna Maria Salomeová
„Odradit mne může jen nedostatek času, což bohužel nikdo z nás neovlivní.“
Janel Weil
„Občas mě trochu odradí pohled na nástěnku soutěží a to, co je tam vypsáno.. ale že by mě to vyloženě znechutilo, to ne. Když už něco, tak okamžik, kdy mi někdo pošle soutěž, nad kterou očividně strávil asi tak dvě vteřiny, případně vypracování, které nesplňuje tučně označené podmínky v zadání. To pak jen kroutím hlavou… Na druhou stranu mě nic z toho nemůže rozhodit nijak extra.“
A pak jsem se ještě zeptala studentů:
„Jak bys ty osobně v roli supervizora soutěží namotivoval/a svoje kolegy profesory k vypisování většího množství soutěží?“
Jostein Lauierová
„Takže, asi bych se snažila poukázat na to, že studenti naší školy jsou snaživí a rádi dělají soutěže.
Také bych si zkusila udělat průzkum po studentech, kde bych se jich ptala, jestli jim vyhovuje, že je málo soutěží nebo zda by jich chtěli více.
A také bych mluvila o tom, že třeba mohou při opravování soutěží narazit na nějaký talent.
Hlavní by bylo ale asi to, ukázat jim, že studenti soutěže potřebují a chtějí. Ale to by muselo vyjít od studentů, takže forma ankety nebo tak by byla dobrá a výsledky pak poslat profesorům a zaměstnancům.“
Nerys Heliabel Ghostfieldová
„Nic moc o systému dosavadní motivace a odměn, kterým se řídí profesoři a zaměstnanci, nevím, takže možná budu plácat nesmysly, ale i tak zkusím odpovědět. – mírný úsměv – Předpokládám, že oproti například výuce je vypisování soutěží ryze dobrovolná činnost bez nutnosti pravidelné aktivity ze strany profesora či zaměstnance. A co je dobrovolné, těžko se motivuje, pokud dotyčný sám od sebe prostě nechce nebo nemá tu potřebu, inspiraci, čas. Možná by bylo zajímavé, kdyby se z vypisování soutěží kromě finančních odměn udělala třeba podobně „prestižní“ aktivita jako je Snaživec u sběru studentských bodů. Třeba… „Soutěžní mecenáš“, „Soutěžní podporovatel“… A tento titul by mohl dotyčnému přinést úctu obyvatel za očividnou snahu nebo třeba nějakou pěknou jednorázovou odměnu navíc, že se tak snaží podpořit výdělky všeho druhu pro studenty. A nebo by to mohl být podobný systém odměn, jako mají v některých zaměstnáních mudlové – platové třídy, že čím více soutěží by dotyčný dokázal předložit a uspořádat, tím lepší odměnu by za to měl. Jen… říkám si, jestli by to pak spíš nevedlo k méně kvalitním soutěžím, čím více by jich bylo, čím více by se cítili zaměstnanci k vypisování soutěží „nuceni“. Pořád si myslím, že to hlavní je, že k zadávání nejsou nijak nuceni a že (doufám) to většinu z těch, kdo soutěže vypisují, především baví a těší, když si pak čtou vypracování studentů nebo pochvalu za dobrý nápad na soutěžní téma.
Začala bych tím, že bych pochválila všechny, kdo se o zadání soutěží aktivně starají, a připomněla bych jim, jak důležitá jejich práce je, protože bez nich by nemohli studenti pořádně studovat, šatit se, kupovat někomu květiny nebo dárky, mít víc možností, jak zabojovat ve Školním poháru nebo jak se při svém životě na Hogwarts pobavit a potěšit. Třeba by je to vědomí dobrodince potěšilo natolik, aby jim vlilo do žil novou sílu a nové soutěžní nápady.“
V závěru bych jen poděkovala všem, kteří se rozhodli mi na otázky odpovědět. Návodů, jak „získat“ více soutěží, jsme se dozvěděli spoustu, tak teď už jen se jimi řídit.