Až si pro nás (ne)přijde?

Všimli jste si někdy, kolik dní už je váš mazlíček na světě? A zamysleli jste se někdy nad tím, kolik dní na světě ještě bude? Pak jste jistě došli k závěru, že tím se trápit nemusíte, neboť to tu na hradě prostě nikdo neřeší…

Zvířátka se na hradě pohybují již od března 2015. A u některých to platí doslova – například krysa madam Meissed se do jejího vlastnictví dostala zjevně jen několik málo dní po otevření útulku v Godrikově Dole. K dnešnímu dni prožila se svou majitelkou přes 1 810 dní! (Poznámka pro méně bystré matematiky – to znamená téměř 5 let!)

U hafoňů či koček palčivost problému zjevné nesmrtelnosti ještě nedosahuje takové intenzity, neboť bychom snad mohli předpokládat, že se tito tvorové s přehledem mohou dožít 10 a více let. Ale co ty zatracené krysy?
Strýček Google s tetou Wiki říkají, že krysa se běžně dožívá 12 měsíců. Tedy nějakých 365,25 dnů. Lze samozřejmě předpokládat, že mudlovské krysy mají kratší životnost, tudíž by ty naše mohly vydržet o několik měsíců déle. A i když budeme štědří a dáme jim k dobru dokonce pár let, nesmrtelnost po nich chtít nemůžeme.

Rozhodla jsem se zahrát si na investigativního žurnalistu a vydala se na Ministerstvo kouzel. Zamířila jsem do třetího patra, na Odbor pro styk s veřejností. V sekci „Zvířátka“ na mě čekalo 17 stran se 163 dotazy – pořád poměrně zvládnutelné kvantum –, které se vesměs týkaly zaseklých mazlíčků na stadionu, případně mazlíčků odmítajících se navrátit k majiteli z rande. Už jsem ztrácela naději, když se konečně na dvanácté straně objevila zmínka o smrti!

Dotaz vznesla někdejší studentka Nebelvíru, Zoraida Boyer. Bylo to v červenci roku 2015; tou dobou už po našem světě krysy vesele běhaly nějaké čtyři měsíce. Pan Nimrandir Elénére slečnu odbyl a odpovědi na otázku se vlastně vyhnul…

Tento incident mě nakopl k dalšímu bádání, které se mi vyplatilo – o pár stran spisu hlouběji jsem narazila na kratší vlákno, které se zaobíralo problematikou smrtelnosti zvířectva. John Charless Bartowski v diskuzi přispěl dotazem „Kdy je nastavené, že zvířátko začne umírat?“. Podotkl také, že cítí potřebu psychické přípravy na tuto nevyhnutelnou událost, tudíž si přeje být informovaný.
Odpovědi se tehdy ujal pan Matthew Whitecrow. A musím poznamenat, že byla opět neuspokojivá: „Uvědomte si prosím, že vaše zvířátko je živá bytost, a ne stroj. Určitě to pomůže zlepšit vaševzájemné soužití.“
To studenta samozřejmě neuspokojilo, tudíž hned poté následuje další dotaz.

A tady znovu přichází na scénu pan Elénére. Konečně předkládá odpověď, která možná mnohé nenáročné majitele domácích mazlíčků uspokojí: „Dokud žijí v blízkosti kouzelníka, neumírají.“
Ale je to skutečně dostatečné vysvětlení? Případně řešení? Bystrý čtenář má již před očima scenérie hradu zamořeného všelijakou havětí od smrdutých krys přes křiklavé žáby až po nezkrotné hafoně, kterých se prostě nedá zbavit, protože neumírají.
Mám vážné obavy, že se pokoušíme získat přístup k věčnému životu. Kdo ví, kam nás tyto snahy mohou zavést. Smrt byla, je a vždy bude přirozenou součástí života. Neupírejme ji tedy ani našim mazlíčkům, zaslouží si zemřít!

Pro Denní věštec
Nina Yozhinski