Kafe a šneci

| Vydáno:
Před časem jsem vypsala seminář, kde bylo za úkol napsat fejeton. A dva zdařilé mi opravdu přišly. A tak jsem se rozhodla, že vás trochu oblažím a o oba fejetony se s vámi podělím.

AnoNimka: Kafe tu, kafe tam, kafe, kam se podívám!

Vlezu o termínové neděli do Velké síně a tam Any. Labužnicky sedí u hrnku, popíjí kávu a v horším případě ji nabízí všude kolem. Ale proč v horším? Co je na kávě tak strašného, že by ji neměla nabízet dál? A proč ne v tak vypjatý den, jako je termínová neděle?

Popravdě na kafi není nic špatného. Ten hnědý až černý lahodný mok, který si urval srdce nejedné čarodějky a nejednoho kouzelníka, je prostě boží. Dodává energii, dodává sílu, prodlužuje bdělost a dělá přátele. Nepochybně. Ale co dělá ve chvíli, kdy se do VS nahrne banda prváků, tedy dvanáctiletých dítek, které baží po nabízené kávě? A co když ji dostanou?!

Nemyslím, že by to bylo dobře, však se pak někdy projděte o půlnoci chodbami hradu. Nadopované děti kofeinem nejen, že nejsou ve svých kolejních místnostech, ale ještě rozebírají pochybná témata, jako jsou mudloviny nebo, nedej Merlin, třeba děti (v horším případě vlastní). Ve dvanácti a ve dvanáct? No kde to jsme? Výběrová škola?! Jediný, kdo v ní tedy plní svou funkci, je káva. Prefekti, primusové a profesoři jen nečinně přihlížejí té pokávové nadopované seanci a nezasáhnou.

A proč taky. Sami ujíždí na kávě ve formě nápoje, bonbonů nebo donutků. Až jsem na ně dostala chuť. Proto mě omluvte a já si jdu do Akademického klubu pro svou dávku kofeinu:

skřítek > Kávový donut pro AnoNimku.
skřítek > Jagga Arabica pro AnoNimku.

Newika Shelley Lovecraft: Přemisťující se šneci

Když se řekne hlemýžď, každému tvoru se vybaví pomalé stvoření s ulitou, které se líně šine za tím jediným, co jej ve světě zajímá – za kusem žvance. Ať už se jedná o list salátu či skrojek jablka, je životním cílem hlemýždě se dostat až k němu a pořádně se nadlábnout. A že to tomu tvorečkovi trvá celou věčnost, než někam dojde.

Tohle jsem si také myslela, než jsem zavítala do nedalekého útulku. Zaujala mne tam sklenička obsahující malou kuličku. Rozhodla jsem se, že si zvláštní zvíře adoptuji. Jak já se divila, když se z kuličky vylíhnul šneček. Tedy, nejprve jsem se téměř rozplynula nad tou nádherou, než se nádhera sebrala a přemístila se ze skleničky na pokojovou rostlinu, kterou začala spokojeně chroupat. Natáhla jsem se po šnečátku, abych ho vrátila domů do skleničky, a ono už nesedělo na rostlině. Lebedilo si na hromadě učebnic. Zabralo notnou chvíli a několik listů salátu, než se mi podařilo přemisťujícího se šneka přesvědčit, že se ho nechystám rozplácnout ani sníst. Přemístil se mi do dlaně a začal si pochutnávat na salátu.

Patálie s přemisťující se potvůrkou mne donutily se zamyslet – je pro kouzelnický svět a jeho utajení bezpečné chovat takovéto tvory? Jen považte, vašemu mazlíčkovi se něco znelíbí a rozhodne se vám zmizet. Vzhledem k tomu, že se umí přemisťovat, je prakticky nepolapitelný a s trochou smůly se mu podaří zmizet do světa mudlů. Tam bude nejspíše ve svém přemisťování pokračovat, ať už kvůli svému bezpečí, nebo jen z lenosti.

Mám pocit, že kdyby nám těchto šneků uteklo více, mohlo by to způsobit nemalou trhlinu v utajení kouzelného světa. Milí šneci tak mají docela velkou páku na své páníčky. Ti by se tak měli zamyslet, jestli chtějí přes noc uložit svého miláčka do útulku, nebo raději oželet noční zábavu a jeho šnečí výsosti se plně věnovat, aby si náhodou nepřišla zanedbaně…

Pro Denní věštec
AnoNimka a Newika Shelley Lovecraft, s prakticky nulovou pomocí Anseioly Jasmis Rawenclav

Autor

Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)

Autorka je kousavá potvora, která občas překoná svou lenost a něco napíše. To, že se blíží, poznáte podle jejích vrzajících kostí. Historici stále marně pátrají po jejím rodném listu.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.