„Kdo to ksakru je?“ vrtalo mi hlavou. „Oblečen na Jamese, vlasy jako od Johna a růže zelených… Ale ne, to přece nemůže být James!“ Jenže jsem se nezmýlila. Byl to opravdu James Watfar, nejbohatší student na škole, který v současné době navštěvuje šestý ročník. Patří do Havraspáru, za jehož barvy minulý rok zápolil v Sedmiboji.
Jak je ale možné, že jeden z nejznámějších studentů Havraspáru má u sebe tak vzácný kolejní předmět jako je růže? Kolejní předměty jsou něco výjimečného a mnoho lidí ani nedokáže jejich hodnotu vyčíslit. Kolik úsilí stojí studenta, aby na nějaký dosáhl? Je to určitá chlouba, ukázka prestiže i toho, co dotyčný pro kolej udělal.
Tím, že má někdo předmět úplně jiné koleje, ale předmět ztrácí na významu. Proč se mám vůbec snažit, když ji má i támhle někdo, kdo je z jiné koleje. Každá kolej má svoje předměty, některé už rozdala úplně, jiné ještě můžete dostat. Některé jsou hezčí, jiné ne, ale i když se mi předmět líbí, co si dokáži tím, že ho mám? Jakou může mít hodnotu pro někoho, kdo si ho zaslouží jinak než všichni ostatní, kteří ho vlastní? Asi žádnou. Přesto se najdou tací, co se předmět snaží získat způsobem, který podle mě není vzhledem k jeho cennosti adekvátní…
Aby to za pár let nedopadlo tak, že někdo si předmět zaslouží a pak ho prodá jinému, který si tím dokáže, že vlastně něco udělal. Že to není pravda? Ale jděte, přece vidíte tady toho Nebelvírského lvíčka, Mrzimorskou masku, Havraspárského kolečkového havrana a tady tu nádhernou Zmijozelskou lebečku…
– 😀 Tohle bude na dýl… 😀 Že je ten článek nesmyslně hloupý a předpojatý a nedomyšlený, o tom mluvit nebudu… daleko víc mě baví ta geniálně obrácená logika, která předpokládá, že nošením cizího kolejního předmětu člověk onu kolej uráží. To je vážně nechutné, že se zmijozelské předměty můžou líbit i lidem z jiných kolejí. Nebo, nedej Merlin, že by si někdo jiný mohl zmijozelu i vážit (v tomto případě žádný strach, toho dnešního už si opravdu nevážím :D). Ale to jen tak když je zmíněna ta růže, nevím jestli za článkem stojí někdo zelený nebo je myšlený obecně… Ale dál. Tím, že předmět vlastní někdo jiný, neztrácí předmět na hodnotě. Pořád je za ním hromada něčí práce. A pokud autor neví, jakou hodnotu může mít takový předmět pro cizího, bude to patrně proto, že se neobtěžoval zeptat. Mám téměř všechny zmijozelské předměty a spolu s těmi havraspárskými jsou tím nejcenějším co v majetku mám. Dostal jsem je a připomínají několik let nepředstavitelné hradní atmoféry, připomínají hradní zážitky s člověkem, který mi je dal a který si je doopravdy zasloužil. Dost možná pro mě znamenají víc než pro leckterého zeleného. Taky jsou vzpomínkou na úplně jiný zmijozel. A na věci, které si člověk schopný vymyslet takovýto článek, nedokáže a ani nemůže představit. Což je mi líto, opravdu je na co vzpomínat. Nemají pro mě hodnotu jedné dobře odvedené práce pro kolej nebo výhry v kolejní soutěži, hodnotu mají daleko větší… a protože jejich cena opravdu nejde vyčíslit, nikdy by mě nenapadlo si je kupovat. To všechno by ovšem autor mohl vědět prostým dotazem. Možná by se tak mohl zamyslet a neukazovat hradní veřejnosti svůj poněkud slabý důvtip a především pseudo představu o kolejní hrdosti a příslušnosti a oddanosti a nevím čeho všeho ještě 🙂
– Nikdo nemá přeci na čele napsaný odkud ty předměty vzal, jaký mají pro něho význam. Žabky taky dostáváme k narozeninám, které jsou pro nás významné a jsme ochotni je za pár srpců prodat…
To, že kolejní předměty jsou něco víc je pravda. Ukazujeme tím co jsme dokázali, chlubíme se, nebo je máme jen rádi. Že někteří lidé tyto předměty sbírají „protože jsou hezké“ je pravda. Bohužel se nedá poznat jestli tahle má tu lebku od svého kamaráda, nebo ji koupila od prváka za dva galeony….
První, co člověk vidí je to, že to tak být nemá. Mě by nenapadlo nosit předmět jiné koleje než mojí ať by měl pro mě jakýkoli význam. Jedna bych nechtěla vyvolávat nějaká rušno ohledně toho odkud ten předmět mám a taky by mě to přišlo nefér vůči Lidem z té koleje, kteří by ho chtěli,ale mají smůlu.
Pan James se nemůže divit, že tím vyvolá rozruch, když si vezme na sebe něco tak ceněného. Navíc z jiné koleje než mu náleží.
Víte jak se hádali profesoři, když chtěli taky nosit tu novou školní uniformu? Jediná barva, která se jim zobrazila byla modrá, což těm z havru nevadilo, ale zbytek žárlil tak se to muselo zrušit 🙂
Re: – To je právě to, čemu se opravdu divím 🙂 Mě by třeba nenapadlo předmět jiné koleje nenosit, když není koupený ale má svůj důležitý význam. A upřímně řečeno, jestli tady dneska vyvolává rušno, že má někdo předmět jiné koleje, je na tom hrad už opravdu hodně špatně. Zajímavá je, že i když víte, že jsou pro mě takové kolejní předměty něco víc, že jimi ukazuji co jsme dokázali (množné číslo je správně, protože za spokojeným pobytem na hradě bývalo kdysi přátelství i mezi barvami, díky kterému se měl člověk chuť snažit i ve vlastní koleji), že se jimi chlubím a mám je rád, a to z daleko silnějších pohnutek (já bych třeba neprodal ani ty zmijozelské, což někteří zelení dělají)… ale přesto nechápete, že si je na sebe vezmu. Když bude mít někdo žlutý v ruce kolečkového havrana, vážně mě o tom člověku nenapadne v první řadě nic špatného. Patrně ho má, protože má pro něj nějaký význam. Což by mělo být pro havraspár příjemné zjištění. Tady ovšem lidi nejspíš radši vidí, když dá někdo od předmětů jejich koleje štítivě ruce pryč. Není to nefér vůči lidem z té koleje, nenosit takové předměty by bylo nefér vůči člověku, díky kterému k nim mám takový vztah. Prodávat předměty, to už je jiná věc. Koupený skutečně žádnou cenu mít nemůže.
– Tak je vidět, že máme naprosto odlišný názor 🙂
Mě to přijde, že nosit cizí kolejní předmět je stejné jako se promenádovat po hradě ve dresu sedmiboje. Je pravda, že ho mám je pro mě důležitý, ale přijde mi to nevhodné… Stejně tak jako, když profesoři nosí studentské věci. Jak, když modří nosí věci od zelených.
Upřímně řečeno, kdybych viděla někoho z jiné koleje s kolečkovým havranem tak bych mu dala jednu do zubů. Protože by to mohlo znamenat, že ho od někoho koupil. To, že mu ho třeba někdo dal je hezké, ale to neznamená, že ho musí nosit.
Představte si třeba, kdyby si nějaký rodilý pražák po Praze chodil s plackou Ostrava!!!. mě by to přišlo divné 🙂 Ale samozřejmě je to věc názoru 🙂
Re: – To máme, já tuhle logiku prostě nechápu a ani by mě nenapadlo přemýšlet o tom tak negativně a nepřejícně 🙂
… – Já také nevidím nic špatného na tom, že se najde kolejní předmět jedné koleje v držení studenta koleje jiné. A když zmijozelskou růži, kterou já sice nemám a moc bych ji chtěla, nosí někdo jako James, těší mě to. Já osobně se tím, že ji James nos,í cítím poctěna. Souhlasím s ním v názoru, že na dnešní Zmijozel člověk hrdý být nemůže. Bývalo lépe. Mnohem lépe. Já osobně jsem současnými poměry na hradě tolik zpruzelá, že už mě nebaví. Nemám pro koho se snažit, nemám s kým soupeřit a ani se mi už nechce. Mrzí mě to. Fakt, že James nosí zmijozelskou růži mi ale dává malinkou jiskřičku naděje, že se snad věci zlepší, dokud jsou na hogu lidi jako on.
– Jo, zmijozelská růže je fakt pěkná – a pokud ji James dostal, nechápu, proč by ji nemohl nosit. Ono i kdyby ji nedejbože koupil, dával by tím minimálně najevo, že se Zmijozelu fakt moc povedl jeden dávný kolejní předmět…
A obecně k prodeji kolejního předmětu – už jsem říkala dřív, že bych rozlišovala třeba vánoční kolejní dárek (safírové oblečení) a dárek zásluhový (diadém). Zatímco kabátec klidně mladšímu studentovi své koleje prodám (já ho nenosím, pokud ho dotyčný nosit bude, bude o předmět postaráno lépe a bude pro něj mít cenu), brky a diadémy chápu spíš jako kolejí propůjčené – kde bych čekala, že třeba ten kdo se maže, je vrátí… A které bych neprodávala… a pokud bych neměla nějaký hodně dobrý důvod symbolický, tak ani v rámci koleje nedávala dál.
Súhlas – Úplne s týmto článkom súhlasím. Koľajné veci sú koľajné preto, lebo by mali byť iba danej koľaje.
Souhlasím s článkem – Já také souhlasím s autorkou článku. Též jsem proti tomu aby kolejní předměty jedné koleje nosili studenti koleje druhé… 🙂
nic není jen černé nebo jen bílé – Tohle je hodně sporná věc.
James má pravdu v tom, že nosit cizí kolejní předmět z důvodů, o kterých píše, není nic zlého. Vždyť i zarytý Had může cítit respekt k některému z Havranů natolik, že když odchází, věnuje mu to nejcennější, co má. A bylo by od onoho Havrana dost neuctivé, aby projevenou přízeň nechal ležet v kumbále.
Pravda, možná bychom očekávali, že ony předměty vrátí zpět, kam náleží, ale co když pro něj skutečně mají velký význam?
Obchodování s kolejními předměty odsuzuji, ale dostat jej jako dárek… to už je jiná věc.
Re: nic není jen černé nebo jen bílé – Jo, jo. Když Lukáš Pollert prodal své olympijské medaile a výtěžek věnoval Drop-in, to bylo mezi mudly diskusí! Jedni říkali, že takto se s olympijskými medailemi zacházet nesmí, druzí říkali, že tím jen poukázal na fakt, že olympijské hry ztratily původní obsah a stala se z nich komerční záležitost, další říkali ještě něco jiného. A pravdu měli všichni.
Takže nebudu rozhodovat o tom, zda je správné nebo ne kolejní předměty a ocenění darovat či prodat. Na jedné straně: když něco dostanu, je to pak mé a já rozhoduji o tom, co s tím udělám. Na druhé straně: jsou kolejní, a pokud je někdo daruje či prodá, dává tím najevo, jaký vztah ke své koleji má.