SENZACE! Mudlové létají!

Jak již bylo zmíněno, v očekávání lyžování a spousty zábavy jsem se nechala přemluvit a vyrazila s matkou do nejmenovaného rozsáhlého lyžařského střediska. Tady jsem se však nečekaně dostala na místo konání udivujícího mudlovského závodu. Přísahám, že mluvím pravdu – stála jsem tam a udiveně otevírala pusu, oni létali, a to ani neměli košťata!

Další den jsem se tedy na závod vypravila, připravila si brk a bloček a všechno pečlivě zaznamenala. Nelétali všichni, pouze ti s patřičnou výstrojí. Dopomáhal jim k tomu navíc obrovský kolos a finální fáze letu trvala pouhých několik vteřin. Nejprve se zdlouhavě připravovali na můstku, poté se posadili na lavičku a čekali, až jim jiný mudla odmávne zelenou vlaječkou. Jak mi bylo sděleno znalci, čekali na nejvhodnější vítr. Poté se spustili z můstku, na jehož konci se odrazili a letěli, nakonec většina z nich doletěla někam ke 135 metrům. Kouzlo!

Létající mudlové museli být patřičně vybaveni. Na sobě měli těsnou kombinézu, patrně aby zvýšili svou aerodynamiku, na hlavě přilbu, kdyby se jim náhodou nepovedlo přistání, a na nohou měli lyže (dlouhá prkna), abnormálně široké a dlouhé. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že k obdobným výkonům, jako předváděli „skokani“ na tomto závodě, vede až mnohaletý trénink, píle a dlouhodobá snaha. Jinými slovy – mnoho práce kvůli několika vteřinám ve vzduchu.

Posuďte sami, copak ten mudla neletí?

Sdílný mudla, který se nějak nebezpečně dlouho zdržoval v mé blízkosti se nakonec rozhodl, že mi vysvětlí, co je principem tohoto klání. Vysvětloval to obšírně, nakonec jsem z toho přeci jenom pochopila, že nezáleží pouze na délce skoku. Bylo tu totiž také několik rozhodčích, kteří hodnotili styl. Nakonec mi to připadalo jako hotová věda.

Ke konci závodu jsme s matkou narazili na skupinku kouzelníků, kterým se mimo jiné podařilo taktně nás zbavit dotěrného mudly. Mně bylo hned jasné, že tak daleko nelétají jen na základě fyzikálních zákonů! Kouzelníci mě však zklamali – tvrdili, že tahle zábava je čistě mudlovská a že s tím nemají nic společného. Nakonec se mi z nich podařila vypáčit alespoň zmínka o kouzelníkovi ve skokanských řadách. Jeden nebo dva se mezi nimi prý vyskytují, více však ne.

Závod jsem opouštěla zmatená. Jedinou jistotou pro mě bylo, že takhle daleko přece nemůžou doletět jen tak. Během odpoledne jsem si vyslechla spoustu zajímavých názorů a myšlenek. Do budoucna mi však zůstává otázka: jak to dělají? Tiše jsem si slíbila, že na to jednou přijdu a už jsem se těšila, až do světa vypustím tu senzaci. Mudlové létají!