
Termín na dodělání všech úkolů a esejí skončil a my tak můžeme zamávat letošní výuce. Denní věštec si pro vás připravil pohled na konec školního roku očima čtyř různobarevných studentek. 
	 
	
	
	
	
	
		
V dívčí umývárně na hradě se v současnosti dějí divné věci. Zdá se, že boj o pohár nepostihuje jenom bodovací hodiny, ale i zdi umývárny. A my se můžeme jen bezmocně ptát: co dělá Uršula?
	 
	
	
	
	
	
		
Středeční večer byl pro skřítky význačný. Nedávno se na náš hrad vrátila důležitá osoba a ve středu večer potěšila svou návštěvou konečně i kuchyň. Jak si skřítkové užili přítomnost této velevážené osobnosti a kdo to vlastně byl?
	 
	
	
	
	
	
		
Proč je obloha modrá? Proč voda teče vždycky dolů? Proč kytky kvetou v létě? A proč nemůžou kouzelníci žít vedle mudlů bez utajování své pravé tváře? 
	 
	
	
	
	
	
		
Tentokrát jsem si na ležák a kousek řeči pozvala novou zmijozelskou primusku, NaSaŠí Jackson. O zlaté placce, o roli nováčků v honbě za pohárem a tak vůbec. 
	 
	
	
	
	
	
		
 Modro-červenou soutěž pro sovy už zaznamenal snad každý. Jelikož jsem se posledně ptala autorů, tentokrát jsem se rozhodla zaměřit na soutěžící. Jak tedy Osovnost vidí oni? 
	 
	
	
	
	
	
		
  Školní rok je za námi, výuka skončila, úkoly jsou opraveny. Studenti mají pár dní volno. Jenže prospívá jim to? 
	 
	
	
	
	
	
		
Poprvé za svou historii se spojily kolejní časopisy Nebelvíru a Havraspáru – Lví Tlapou a Corvinus Declaratio. Výsledkem je unikátní spolupráce na soví soutěži Osovnost!
	 
	
	
	
	
	
		
 Odjížděla jsem s matkou na Vánoční prázdniny do jednoho německého střediska mudlovských zimních sportů a těšila se na krásnou dovolenou na lyžích. Ani jsem nečekala, že se dvoutýdenní pobyt zvrtne v tak překvapivý objev!
	 
	
	
	
	
	
		Zase tu jsou Vánoce a přinášejí s sebou všechno to hezké. Svíčky na adventním věnci už hoří, hrad i přilehlé pozemky už zasypal sníh, dárky už máme téměř sehnané. Ale k Vánocům patří i dobré jídlo. A tak spousta z nás opět řeší dilema…
	 
	
	
	
	
	
		Co pro mě Denní věštec znamená? Co mi bere, co mi naopak dává? A co vlastně jeho prostřednictvím dávám světu já?
	 
	
	
	
	
	
		Je podvádění špatné? Co tím vlastně získáme, nebo spíše ztratíme?
	 
	
	
	
	
	
		Už se vám někdy stalo, že jste se do své práce – třeba právě úkolů – zakousli? Plně jste se soustředili na svou práci, nenechali se ničím vyrušovat a naprosto nevnímali okolí?