Dnes je tomu přesně jeden rok, kdy jsme na hradě mohli naposledy spatřit Cerridwen Lowru Antares – nikdy poté se již tehdejší inspektorka výuky mezi hradními zdmi neobjevila. Ku této příležitosti otiskuje Denní věštec rozhovor, pro nějž před deseti lety poskytla odpovědi a který až do dnešního dne ležel na dně mého šuplíku.
Cerridwen Lowra Antares byla po dlouhá léta jednou z nejvýraznějších hradních tváří. Coby zmijozelská studentka dosáhla prakticky všech myslitelných úspěchů: vyhrála bodování – to hned čtyřikrát, ale zvítězila i v Sedmiboji či Bradavické čtyřce, byla zmijozelskou primuskou a Řád Salazara Zmijozela získala pro jistotu rovnou dvakrát. Po opuštění studentských řad byla nějaký čas řadovou zaměstnankyní školy a od března 2017 se starala o hradní knihovnu. V září téhož roku se pak převlékla do profesorského hábitu a po dvou školních letech se stala inspektorkou výuky, k čemuž si přibrala i funkci koordinátorky zkoušek.
Kdekdo jistě čekal, že hradní výuku pod jejím vedením čekají časy rozvoje a stability, že díky svěřené pozici dokáže posunout tuto oblast tak, jako se jí to před lety dařilo z opačné strany.
Navzdory těmto předpokladům se jí to nepodařilo – před dokončením svého druhého školního roku ve funkci inspektorky výuky Cerridwen zkrátka zmizela. Veškerá vyhlášená pátrání po ní byla neúspěšná a lze jen spekulovat o tom, co se s ní doopravdy stalo a zda ji na hradě ještě někdy uvidíme.
Cerridwen Lowra Antares
S přihlédnutím k její aktivitě v minulosti není divu, že jsem si ji vybral pro rozhovor do svého CKÚ z předmětu Osobnosti světa kouzel, které jsem skládal ve školním roce Léto 2010, tedy přesně před deseti lety, u profesorky Betelgeuse Orionis. Jednou z podčástí zadání totiž bylo pořídit rozhovor se studentem, který by podle mě měl být hoden toho, aby o něm kolegyně vyučovala v hypotetickém třetím ročníku předmětu. Cerridwen jsem si tehdy vybral s odůvodněním, že „vše, do čeho se pustí, dotahuje do konce s úsilím a ctižádostí sobě vlastní a odhaluje tak Bradavicím nové dimenze možného fungování“.
Rozhovor nyní předkládám čtenářům Denního věštce pouze s drobnými redakčními úpravami a s komentáři ze současnosti, které poznáte podle fialové barvy.
Který student nebo studentka je podle Vás nejvýraznější osobností současných Bradavic?
Hned na začátek taková těžká otázka. – usměje se – Na hradě samozřejmě jsou výrazní studenti, stejně tak studenti, které bych označila jako osobnosti. Určit, kdo je z nich však nejvýraznější osobností, to je docela složité. Podle mě nikým takovým ani současná studentská komunita nedisponuje. Navíc pro někoho může výraznost znamenat úplně jiné věci – například celodenní „vykecávání se“ ve Velké síni – zatímco já, když se mluví o nejvýraznější osobnosti, spíše přemýšlím, kdo ze studentů hradem nejvíce „hýbe“, zároveň „je vidět“ a opravdu něco dělá. Nejblíže je tomu asi Janel Weil, když bych tedy opravdu měla někoho jmenovat. – usměje se –
Kdybyste nebyla od přírody skromná, kterým svým úspěchem (získaný řád, rekord…) byste se nejčastěji a nejraději chlubila?
Nad tímhle jsem, upřímně, nikdy nepřemýšlela a ani mě doteď nenapadlo, že bych se měla nějak výrazněji chlubit. Žádný z mých řádů nebo rekordů mi totiž nepřipadá tak úžasný, aby nemohl být překonán nebo „trumfnut“ – ať už nějakým úspěchem někoho jiného, anebo úspěchem mým (z čehož to první je pravděpodobnější).
Pokud bych se už chlubila, tak asi tím, že mám – alespoň jak si tak všímám ostatních – ze studentů nejvíce magíků – a bodů za ně. (Žebříček magíků, jak jej známe dnes, v oné době nejspíš ještě neexistoval.) Alespoň momentálně nepochybuji o tom, že budu brzy překonána. „Trojnásobná bodožroutka“ by byla druhá na seznamu. Ale povětšinou vážně nemám zapotřebí se tím chlubit. – usměje se –
Co všechno máte v plánu stihnout před tím, než se vydáte ke zkouškám OVCE? A přemýšlela jste již o předmětu, z nějž byste tuto důležitou zkoušku chtěla skládat?
Velice nerada mluvím o svých plánech do budoucna, protože za týden třeba budou jiné, nikdy nemůžu předpokládat, že to bude přesně tak, jak čekám teď.
Původně jsem do zkoušek OVCE chtěla stihnout účast v Sedmiboji, to by znamenalo, že bych šestý a sedmý ročník musela dostkrát opakovat a to se mi popravdě moc nechce – spíše bych uvítala změnu pravidel, že by byl přístupný studentům od pátého (šestého) ročníku výš včetně rozšiřujícího studia (za čtyři školní roky se tam bude třeba nudit 50 lidí, ne-li víc, kteří nebudou mít „co jiného dělat“). Takže tím si teď nejsem jistá.
(Účast v Sedmiboji byla dříve studentům rozšiřujícího studia zakázána.)
Rozhodně bych chtěla stihnout dosáhnout 100 % na chytači, mým původním záměrem je totiž co nejdříve po zkouškách OVCE zfialovět (a případně by se to měnilo jenom kvůli tomu výše napsanému… – usměje se –) – A jakožto fialová bych se k tomu dopracovávala daleko obtížněji.
Ráda bych si ještě jednou vyhrála bodování, ale to už spíš patří do kategorie „sen“, protože to nepokládám za možné. – mrkne –
(Mistrovskou chytačkou se ve starém famfrpálu Cerridwen stala poměrně záhy, zfialovění po zkouškách OVCE ale několik let odkládala. Čtvrtý titul Snaživkyně roku pak Cerridwen přidala ve školním roce Léto 2011, kdy získala 13 082 bodů. Touto hodnotou vytvořila nový školní rekord, který byl překonán teprve loni.)
Zdroj: Archivní číslo časopisu Lví tlapou
Také bych ráda nějakým způsobem přiměla „vyšší kruhy“, aby se při přechodu ze studentského stavu do stavu profesorského buď neměnila barva studentského oblečení, anebo se měnila na nějakou jednotnou nekolejní barvu. Pokládám za vcelku neférové, že bývalí havraspárští studenti si mohou dál nosit kolejní barvu a zbytek má smůlu a musí v modré – která ne každému sluší – chodit také (nebo oblečení prodat/vzdát se ho, to už je jedno). A kvůli tomu, že bych chtěla přejít ze studentského stavu po zkouškách OVCE, bych to pochopitelně chtěla stihnout už před nimi.
(Studentské oblečení na dospělých kouzelnících nese modrou barvu až do dnešních dní.)
A jistě by se toho našlo ještě více, ale jak říkám – teď vážně nemůžu vědět, co bude za rok nebo za dva.
O předmětu jsem již pochopitelně přemýšlela, zatím mám ale ještě čas a kdoví, třeba se objeví nějaký naprosto dokonalý předmět, který mé dosavadní kandidáty předčí. Momentálně to zatím vypadá na jednu z několika možností, které nebudu přímo jmenovat – pohodlná, oblíbená, zajímavá, netradiční, vyčerpávající a sebevražedná. Logicky se zatím přikláním k jedné z těch dvou posledních, ale je na to opravdu ještě příliš brzy. – usměje se –
(Cerridwen nakonec skládala zkoušku OVCE z předmětu Prefektování a primusování.)
Až do současnosti jste nasbírala téměř 39 000 bodů. Dokážete odhadnout, s jakým bodovým kontem budete završovat studentský život? Nebo plánujete být studentkou ještě v důchodu?
Rozhodně nechci být studentkou do důchodu. I když tedy, kdoví, v době, kdy budu já chtít měnit hábit, bude sborovna jistě naplněna k prasknutí a má žádost bude pravidelně zamítána. – směje se –
Přes 50 000 to bude rozhodně, ke 100 000 se dostanu jenom v případě, že budu opravdu dlouho v rozšiřujícím studiu… Tipla bych si tak 65 000 až 72 000. Ale odhadovat vůbec neumím, takže bych to nebrala moc vážně. – mrkne –
(Kolik bodů nasbírala Cerridwen za celé studium celkem, mi bohužel není známo. Za případné doplnění budu rád.)
Kdybyste měla uvést jednu věc, která podle vás v roce 2009 posunula naši školu o největší krok dopředu, která by to byla?
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, žádná mě nenapadá. Stalo se více drobných událostí, které třeba posunuly nějakou z částí naší školy o jeden či dva krůčky dopředu, ale o nějakém tom „největším kroku“ se nedá mluvit.
Z těch, které jsou tak na stejné úrovni, bych namátkou jmenovala… První skutečné potrestání někoho za podvody na škole (Hanala Fantalová), ZLO, změna správce PU (Lenůlie Čihůlková předala žezlo zpět Johnu Werewolfovi), změna šéfredaktora Denního věštce (zakladatelku Anseiolu Renine Rawenclav vystřídal Filius Orionis), první výhra někoho jiného než Havraspáru v mezikolejních soutěžích (Zmijozel zvítězil v Bradavické čtyřce), první překonání hranice 10 000 bodů za jeden školní rok (tipněte si kým), zřízení školní laboratoře, zřízení školního archivu… (ne nutně v tomhle pořadí). A určitě toho bylo ještě více, protože jsem na řadu věcí zapomněla, jsem značně sklerotická. – mrkne –
A pokud bych tedy opravdu měla najít něco, co bylo o trochu větším krokem než výše uvedený seznam, pak by to bylo zavedení magíků. I když je to čistě subjektivní (a ten krok není o tolik větší) a dalo by se o tom spekulovat. – usměje se –
Na kterého svého dosud získaného magíka jste nejvíce pyšná?
Ráda bych řekla, že jsem pyšná na magíka za 100 ukončených předmětů, případně na magíka za 20 000 bodů za výuku nebo 10 000 bodů za soutěže, ale bohužel žádní takoví magíci nejsou a 30 předmětů nebo 3000 bodů za výuku/soutěže mi nepřijde jako něco, na co bych mohla být pyšná, když je to otázka jednoho školního roku (nebo dvou či tří, za tři je to už podle mě lehké i pro nehrotiče).
(Později byla nabídka magíků za Výuku a za Soutěže rozšířena: od roku 2013 se tak Cerridwen pyšní nejen magíkem „Notorický žák“ za 100 vystudovaných předmětů, ale i „Věčným studentem“, k němuž je potřeba vystudovat předmětů 150; v roce 2015 pak do její sbírky přibyl magík „Bodový velemachr“ získaný za 25 000 bodů nasbíraných v soutěžích.)
Proto jsem pyšná akorát tak na nově získaného magíka za 300 galeonů za soutěže (Je ještě v bance místo?), na taktéž poměrně čerstvého magíka Král fazolka (ďábel je ďábel) a z těch starších leda tak na Mlsouna, po kterém mi bylo týden špatně a fazolky jsem nemohla ani vidět. – mrkne – A doufám, že jednou budu moct být pyšná i na Famfrpálovou legendu. (Dosaženo pár měsíců po pořízení rozhovoru.) S Arcimágem a Vzbuzuj respekt jsem se již pomalu rozloučila. (Magíka „Vzbuzuj respekt“ získala Cerridwen v roce 2014.)
Případně bych jistě dokázala být pyšná i na Široký rozhled, však to tajemství, že to tlačítko prostě nefunguje, znám, že ano… – směje se – (Splněno v roce 2011.)
Dokážete si představit, že byste jednoho dne tuto školu opustila, nebo si jste jista, že s ní vydržíte až do té doby, dokud, promiňte mi to vyjádření, jedna z Vás neskoná?
Občas si to představuji i docela živě, když mě zrovna něco/někdo naštve takovým způsobem, že už mám pocit, že to nepřekousnu. Ale většinou jde jenom o nějaký krátkodobější pocit.
Nevylučuji možnost, že školu jednou opustím i bez toho, aby ona musela skončit. Buď se tak ale stane za velice pohnutých okolností, kdy se Bradavice změní způsobem, který pro mě bude absolutně neakceptovatelný (nebo se stane něco jiného, ale momentálně mě nenapadá nic, co by do „změny“ nepatřilo), anebo proto, že se já sama mimo Bradavice změním tak, že pro mě pobyt na hradě již nebude nejen nutný, ale ani zábavný, podnětný či vůbec zajímavý. První možnost si umím představit a tuším, co vše by se muselo stát, abych odešla – nejsem žádný reptal ohledně „starých dobrých časů“, ale jsou věci, bez kterých by Hog nebyl Hogem. Druhou možnost si momentálně do detailu představit neumím vůbec.
Pokud se tedy nic nestane a všechno „dobře“ dopadne, zůstanu s ní (či na ní) na věky věků. Nejspíš. – směje se –
Před deseti lety si Cerridwen zřejmě nepředstavovala, že zůstat na Hogwarts „na věky věků“ bude možné díky statusu obyvatele, ten v té době ještě neexistoval. Nebo že by – coby budoucí profesorka Věštění – viděla někam dál? Anebo snad její zmizení, jehož roční výročí si dnes připomínáme, nebude za pár let víc než drobná epizoda, na niž budeme společně s ní jen úsměvně vzpomínat?
Pro Denní věštec
Filius Orionis