Jenže dnes jsem se chtěla podívat na zoubek něčemu jinému než vědcům. Moje první tři proč totiž mají celkem jasnou odpověď. Přírodní vědy vše spočítají, prozkoumají, odměří a vyměří, a stanoví tak jasnou odpověď. Proč mi ale nemůžou s jistotou a přesností odpovědět i na mou poslední otázku?
Jen si představte, jak by to bylo snadné. Vejdete do krámu a místo „deset deka salámu“ řeknete „deset deka snášenlivosti“. Zaplatíte a okolí vás bude mít rádo takového, jaký jste. A večer, až půjdete na schůzku, tak místo růže koupíte špetku lásky. Nevyhovovala vám dívka? A vzal jste si vůbec její číslo? Jenže takhle to bohužel nefunguje. Nebo snad bohudík? Právo na vlastní názor je často to poslední, co lidé na světě mají… A mnohdy ani to ne. Bylo by snad od nás férové brát mudlům i to?
Pak se ale budeme muset smířit s jejich názorem. Pro mudly asi vždycky budeme divní, šílení, nepochopitelní a především, jiní. Ostatně, nemyslíme si totéž my o nich? Nepřipadají nám mudlové zvláštní? Pomatení, někdy dokonce nepochopitelní? Mudlové jsou momentálně stále docela silně ovládáni křesťanstvím (tedy alespoň na tomto kousku země), které poměrně zkresluje jejich pohled na svět. A jako čas se nikdy nezastaví, také vývoj mudlů, stejně jako nás, se nikdy nezastaví. Je tedy možné, jak se bude společnost vyvíjet, že budeme jednoho dne moct odkrýt svou pravou tvář.
Jak se tak dívám, odpověď jsem zase nenašla… Ano, sociální vědy prostě exaktní nejsou. Nemůžeme si změřit, jak moc nás někdo miluje, ani to, jak moc jsme někomu lhostejní. Můžeme však o svoje postavení stále bojovat a vykoupit si city, spíš než penězi, činy.