Den založení aneb šestnáctý rok oslav

| Vydáno:
Založení hradu, událost, bez které byste tyto řádky asi nečetli, nestáli na nádvoří našeho hradu a ani neměli možnost studovat pod tak úžasným profesorským sborem. Každoročně si ji připomínáme buď rozsáhlou večerní slavností nebo jinou akcí. Jednoduše řečeno, v Den založení je na hradě rušno a není nouze o melancholické tváře straších profesorů i studentů, kteří u této události byli. Letos vedení hradu opět připravilo krásnou večerní slavnost, na kterou nikdo z nás nezapomene.

Již od rána někteří studenti marně vyhlíželi akce, které nás v loňském roce překvapily. Jasně si vzpomínám, že jen, co jsem rozlepila oči, řval na mě můj týmový spoluhráč, že je celodenní trénink, ať koukám nahodit výstroj a utíkat na hřiště. Nebo jak mě má patronka po obědě lákala do ďáblovy jámy, když mi ukazovala plnou náruč nalezených předmětů. Či na zubící se dušici, která se už potřetí zapojila do tahání z jezera, které bylo ten den neomezené. V živé paměti to měl kdekdo, a tak se ve Velké síni během dne objevovali zvědaví studenti, kteří pátrali po náznacích něčeho speciálního. Žádná mimořádná událost se však neudála, a tak jen mlčky sledovali déšť, který se někdy odpoledne v hlavním sále spustil. Někteří vytahovali deštníky, jiní nechávali smutně dopadat vodu na stříbrné talíře.

Kolem čtvrté odpoledne se jako mávnutím hůlkou objevily po celé síni vlajky Hogwarts, které místnost okamžitě rozzářily. Daly také tušit, že přípravy na večerní hostinu jsou v plném proudu.
V podobnou hodinu se začaly dámy domlouvat, v jaké róbě se na akci dostaví. Vždyť na hradní bráně stálo jasně: Nezapomeňte, prosím, přijít ve vhodném oblečení. I pár pánů na poslední chvíli utíkalo na Příčnou ulici, aby si za našetřené galeony pořídilo vhodný úbor, a dělali tak dobrý dojem na dámy i profesorstvo.

Před půl osmou, kdy měla slavnost začít, už se to v síni hemžilo studenty. Ač všichni známe bradavickou půlhodinku, většina účastníků byla na svých místech včas. A dobře udělali, neboť se proslulé čekání nekonalo. Ještě jsme si ani nestihli pochválit šaty a obleky a už se k řečnickému pultíku vyřítil pan Filius se štosem pergamenů.

Připomněl nám, že škola byla založena 19. června 2004 Sefrenií z Ylary, Albusem Mithrandirem Dumbledorem, Ashante Justy Forsyth a Anseiolou Jasmis Rawenclav. V sále to samozřejmě zašumělo, neboť poslední jmenovaná seděla nedaleko na profesorské židli.
Vyslovil tu skutečnost, že se za ta léta naše škola velice rozrostla a prošlo jí mnoho kouzelníků a čarodějek. I zmínka o tom, že se námi inspirovaly mnohé další školy, nás nenechala chladnými.

Ráda bych pak vyzdvihla jednu část projevu pana profesora, o které si myslím, že bylo důležité, aby zazněla:
„Každý má nespočet možností, jak na dílo našich zakladatelů navázat. Děkuji všem, kdo tyto možnosti hledáte a nacházíte. Kdo pouze pasivně nečekáte „až vás někdo pobaví“, ale kdo si uvědomujete, že to, jak nás to tu všechny bude bavit, máte v rukou i vy sami. Zábavy tu totiž bude právě tolik, kolik si jí uděláme. My všichni, dohromady.“

Po těchto slovech pak zazněl bouřlivý potlesk těch, kteří si uvědomovali pravdivost slov inspektora výuky. Ten se pak bez otálení vrhl na vyhlašování hradní zástavy a hradní hymny.

Hradní zástavu vyhrál nadaný mrzimorský (a neříkám to proto, že jsem také z Mrzimoru :)) student Ludovic Astier. Ovšem, posuďte sami:

Musíte uznat, že je to opravdu neskutečné dílo, které naši školu vystihuje. O to víc vás pak překvapí, jak úžasnou školní hymnu máme. O tu se v letošním roce postarala profesorka Marylin Cuthbert, též bývalá mrzimorská studentka (jakákoliv podjatost je skutečně čistě náhodná).

Ať jsi tu krátce, anebo roky
Po správných cestách voď svoje kroky
Hrad je tvým domovem, zde můžeš být
Zde můžeš studovat, tvořit, snít, žít

Moudrost a vědění nechť je ti milé
V učebnách strávíš pak úžasné chvíle
Buď sám sebou, buď trošku modrý
Stylový, tvořivý a hlavě moudrý

Pomáhej druhým, příkladným staň se
Lenosti, krutosti, pomluvám braň se
Buď sám sebou, buď trošku žlutý
Aby tu každý mohl žít s chutí

Za dobro bojuj s odvážnou duší
Tvé srdce přece ví, copak se sluší
Buď sám sebou, červený buď
Přátelství buduj a druhé nesuď

Plány a ambice, ty klidně měj
Jen tak se nevzdávej a vytrvej
Měj v sobě zelenou a buď, kým chceš
Mluv vždycky pravdu, odmítej lež

Hledej inspiraci, objevuj krásu
Na tomto místě, co vzdoruje času
Ať má tvůj hábit, jakou chce barvu
Můžeš být přínosem ostatním, hradu
Hrad je tvým domovem, zde můžeš být
Zde můžeš studovat, tvořit, snít, žít

Jistě vás nepřekvapí, že jsme si novou hymnu museli ihned společně zazpívat. Co na tom, že každý pěl v jiné tónině, rytmu či tempu. I tak jsme si společné sborové: „Hrad je tvým domovem, zde můžeš být, zde můžeš studovat, tvořit, snít, žít,“ velice užili. Některé z nás slova dojala a museli jsme utírat slzy melancholie, které nám po tváři začaly kanout.

Konečně po všech ceremoniích přišlo na řadu jídlo. – usměje se – Stoly se v okamžiku začaly prohýbat pod nejrůznějšími lahodnými dobrotami. Pečená kuřata, vepřová panenka, dýňová nádivka i dortíky provoněly celou síň. Mezi talíři a poháry se proháněly čokoládové žabky a jen ti nejrychlejší si na nich mohli pochutnat. Zatímco jsme žvýkali a okusovali pečená stehna, nás pan Filius upozornil, že po hostině přijde velká šifrovací soutěž, ve které se budeme moci zúčastnit jako týmy za jednotlivé koleje. Očima jsem ihned začala pátrat, kdo bude ochoten se do této sebevraždy pustit se mnou. – usměje se –

Nakonec se našlo pět týmů: Nebelvír, Zmijozel, Mrzimor, Havraspár a také tým Fialových. Pokud jste někdy luštili cokoliv od pana Filiuse, pak vám musí být jasné, že to nebyla soutěž na deset minut. Výchozím zadáním byly tři šifry. Z těch jsme pak rozkódovali hesla do KNP, ve které čekaly další tři šifry. Takto jsme postupně prošli tři stanoviště. Šifry byly sudoku, číselné tabulky, ale také logické hádanky a další. Ve finální KNP na nás pak už čekal organizátor soutěže s vlaječkou cíle.

Soutěžící se do cíle dostali v tomto pořadí:
1. Nebelvír
2. Zmijozel
3. Fialový tým
4. Mrzimor
5. Havraspár

Každý tým si odnesl finanční částku na kolejní konto a musím říci, že nemalou. A protože toto šifrování trvalo více jak hodinu, většina hostů se ihned po vyhlášení soutěže odebrala do svých ložnic.

Ještě jednou bych chtěla za sebe a řekla bych, že i za ostatní, poděkovat organizátorům za úžasný večer i za skvělou hru, při které jsme se velmi dobře bavili. Tak zase za rok?

A jak to o slavnostním večeru hostům slušelo? Posuďte sami.

Bibi Anne


Esmeralda Milagrosa


Filius Orionis


Hannabell Cavanaugh


Laura de Morganne


Lessien Posie


Mischel Binghum


Nerys Heliabel Ghostfieldová


Tadäus Trottertickler


Lilian Isabella Rorrs


Sidney Lardev


Sooyeon Choi


Barbara Arianne Lecter


Helen Miltonová

Pro Denní věštec
Helen Miltonová

Published by

Helen Miltonová

Mladičká redaktorka, která se nezalekne žádného tématu, se nejraději po hradě prohání s rychlobrkem v ruce. Velmi často ji zastihnete, jak něco sepisuje – články do Denního věštce nebo do Žlutého Trimela či domácí úkoly a soutěže. Ve volném čase se ráda vyskytuje na famfrpálovém hřišti, ale věnuje se také malování a vytváření pohyblivých obrázků.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *