Ještě před pár dny studentka rozšiřujícího studia, nyní nová kolejní ředitelka Zmijozelu, to je Veronica Narcissa Williamsová, osoba, která samozřejmě nemohla uniknout otázkám Denního věštce. Řeč byla o jejích bodových úspěších i neúspěších, o slabší registraci nováčků i o neúspěšném konkurzu na profesora. Můžete si ale také přečíst o tom, jaké okolnosti by musely nastat, aby kolejní ředitelka dovolila zmijozelským flákání anebo o důvodech velkého čarostavitelského vývoje zeleného týmu v Bradavické čtyřce. Pojďte s námi poznat novou kolejní!
Hrad má novou fialovou tvář. Není jí nikdo jiný než bývalá zmijozelská prefektka Veronica Narcissa Williamsová, doposud celkem nenápadná studentka, za kterou je ale vidět ohromný kus práce. Není divu, že jí bylo svěřeno vedení zelené koleje. Denní věštec. Tohle léto jsem si udělala takový monopol na kolejní ředitele, když šéfredaktorka dala rozhovor do pléna, dlouho jsem se nerozpakovala. Slečna byla velmi ochotná a rozhovor proběhl ze dne na den. Sešly jsme se v Komnatě nejvyšší potřeby a já rovnou začala klást své všetečné otázky.
Denní věštec: Slečno, ačkoli jste studentkou od roku 2014, v hradních periodicích se o Vás mnoho nedočteme, všehovšudy jeden rozhovor v Hadím králi, sem tam jste byla v Denním věštci zmíněna v souvislosti se svými nadprůměrnými bodovými výsledky. Vyhovovalo Vám vždycky být takovou tou tichou vodou? Jak vypadalo Vaše studentské hradní kolečko? Kam jste chodila jako první a které sekce hradu jste musela pro klid své duše projít?
Veronica Narcissa Williamsová: Já vždycky raději přečkávám ve stínech než se hřát na výsluní. – pokrčí rameny – Za mých mladých let jsem prolízala místa, do kterých jsem ještě ani neměla přístup nebo pořádně neznala jejich tajemství, jako dívčí umývárna, sklepení, souboják… A pak, když už jsem k nim přístup měla, mě tyto sekce hradu moc nezaujaly. Několikrát mě vypráskali v soubojovém klubu, na famfr hřišti jsem pořád padala z koštěte (a navíc ty zápasy jsou tak brzo ráno!) a večírky v KNP na mě byly moc dlouhé.
Ale moc ráda jsem se procházela knihovnou a sosala vůni knih a pergamenů a pak ještě raději prolézala Prasinkami a GD a obdivovala všechna ta profesorská sídla (i ta kadibudková!) a říkala si, jak si jednou koupím taky takovou nemovitost. No, stále na ni nemám našetřeno! – zasměje se –
Pak když jsem více povyrostla, chodila jsem prakticky jen do učeben, ostřila si lokty na semináře a vypracovávala soutěže. Ve VS jsem pak byla i nebyla – nechtěla jsem být vyhozena z hradu při dělání úkolů, tak jsem tam byla spíš duchem nepřítomna a moc se nezapojovala do tamních debat.
Denní věštec: Podávala jste neuvěřitelné bodové výkony a to po celou dobu Vašeho studia. O tom, jak pilná jste byla studentka, svědčí i mnohá Vaše díla zveřejněná v archivu. Přesto se nemůžu nezeptat – nemrzí Vás, že jste nedosáhla pomyslného hrotičského vrcholu v podobě Snaživce roku? Který rok jste mu byla nejblíže? A máte spočítáno, kolik předmětů nakonec chybělo od vysněného magíka Věčný student?
Veronica Narcissa Williamsová: No, mrzí i nemrzí. Mrzelo mě to v mých bodohrotičských letech, kdy to opravdu uteklo o fous, nebo v letech, kdy už jsem nehrotila, ale Snaživce vyhrál někdo, koho bych bodově o rok dřív třeba úplně rozdrtila.
Myslím, že nejvíc aktivní jsem byla v 2018? Upřímně mám mizernou paměť. Ale pamatuji si, jak jsem nesnášela svou konkurenci, tehdy to byla Arietty, protože se jí zkrátka bodově dařilo víc než mně. Nakonec se ale z nepřátelství vyvinulo přátelství a i když už na hradě není, mám na ni dobré vzpomínky a kontakt i mimo hrad.
Pokud se nepletu, Věčný student je za vystudování 150 předmětů? To býval můj velký cíl v bodohrotičských letech, ale s mým nynějším časem už jsem nezvládala vystudovat 10+ předmětů, takže ono by to ještě dlouho trvalo. A pokud jsem počítala správně, před zfialověním jsem dostudovala rovných 120 předmětů, což si myslím, že je pěkné číslo a jsem s tím ve finále spokojená.
Denní věštec: O tom, že nejste jen individualistka zalezlá u svých úkolů, jste hrad přesvědčila i v uplynulém školním roce, kdy jste byla členkou vítězného týmu Bradavické čtyřky. Co Vám klání dalo? Jaká byla spolupráce v zeleném týmu? Cítila jste podporu koleje a případných dalších fanoušků, nebo si myslíte, že jí nebylo věnováno moc pozornosti?
Veronica Narcissa Williamsová: Bradavická čtyřka bylo pro mě takové zmrtvýchvstání. Jak mudlovský svět ovládl zlotřilý virus, měla jsem více času oprostit se od mudlovin a věnovat se hradu. Takže když mi od koleje přišla prosba, jestli se nezúčastním, souhlasila jsem.
Nikdy dřív jsem vlastně nemusela tak úzce spolupracovat v týmu, byla jsem vždycky spíš individualista a lákaly mě soutěže jako Sedmiboj, takže mě to hodně naučilo, jak se přizpůsobit ostatním a spolupracovat. Taky mi to dodalo nové přátele – s holkama jsme si strašně sedly a i když to byly prvačky, vůbec nás to v soutěžení nijak neomezovalo.
Jinak bych touto formou ještě chtěla sdělit důvod, proč jsme měly takový čarostavitelský upgrade po prvním úkolu – v prvním úkolu jsme se moc neznaly a Edith tehdy neměla moc času, takže jsme zvolily jednoduchý blogspot. Ve druhém úkolu jsme ale už všechno plánovaly mnohem dřív dopředu a to se právě ozvala Edith, že umí tohle a ono a proto byla ta změna. Ale to jen tak bokem, kdyby chtěl někdo syčet, že jsme podváděly.
No a podpora? Úplně úžasná. Zmijozel je super kolej a přesvědčuji se o tom každý školní rok. Jejich skandování a motivační sovy byly úžasné, stejně jako podpora v pokecu!
Denní věštec: Umíte si představit, že byste takovou soutěž na hradě v budoucnosti organizovala? Myslíte si, že je žádoucí, aby se tradice Bradavické čtyřky, ale i Sedmiboje zachovávala, nebo klání přináší více škody než užitku?
Veronica Narcissa Williamsová: Já si myslím, že takové soutěže školní rok vždycky oživí. Jen je někdy ošemetné odhadnout reakce jejich účastníků nebo organizátorů.
Upřímně ale nevím, jestli bych se do organizace pustila. Je to přeci jen poměrně náročné a nezavděčíte se všem. A já s organizací soutěží nemám žádné zkušenosti. Takže zatím spíš ne. – usměje se –
Denní věštec: My jsme tady především kvůli Vašemu novému postu. Byla uvolněná pozice kolejního ředitele impulsem pro Vaše zfialovění? Převlékla byste hábit i bez této vize? A ještě bych se chtěla zeptat: Konkurz na ředitele Zmijozelu byl vyhlášen dříve, než na kolejního Havraspáru, výsledky Zmijozelu byly zveřejněny mnohem později, znamená to, že jste se nepřihlásila v první vlně, ale podlehla nějaké přesvědčovací metodě?
Veronica Narcissa Williamsová: Ó, ano, byly na mě použity velice rafinované přesvědčovací metody od teď už bývalé kolejní! Já zezačátku ani zfialovět nechtěla, neměla jsem tak nějak důvod a líbilo se mi flákat se v RS a nemuset nic dělat. Pak mě kolejní přesvědčila na zfialovění třeba za dva školní roky (že by za mě někdo dělal kolejního dočasně) a nakonec se to usmlouvalo na hned. Ani nevím jak! – zasměje se –
Především ale jsem věděla, že chci ředitelovat, už někdy ke konci července a od té doby se to řešilo přes pana ředitele i inspektora výuky a tak nějak se to vyřešilo až včera, kdy jsem se chtěla přihlásit na hrad a tu si všimnu pod svým jménem podivného odkazu na admin. Bylo mi nachystáno velmi překvapivé překvapení! No a večer už jsem měla přístup do koleje. Vlastně jsem z toho ještě stále docela rozčarovaná a po adminu se ještě rozkoukávám.
Denní věštec: Vy, nově jmenovaní kolejní ředitelé, nemáte lehkou pozici. Přebíráte úspěšně rozjeté koleje, Vy konkrétně kolej, která se stala vítězem Školního famfrpálového mistrovství a umístila se na druhém místě v boji o Školní pohár. Je pro Vás důležité, aby Zmijozel tato umístění obhájil, nebo si kladete jiné cíle? A dokážete si představit, že by měl někdy Zmijozel pod Vaším vedením něco jako odpočinkový rok, jak to občas některé koleje dělají, nebo tomuto přístupu nefandíte?
Veronica Narcissa Williamsová: Tak mým přáním je samozřejmě, aby Zmijozel vyhrával pokaždé a naprosto drtivě, ale to nakonec není ani reálné, ani tak zábavné, jak by se mohlo zdát. Máme v koleji spoustu super talentovaných lidí a já bych byla velmi nerada, kdyby se jim pobyt na hradě znechutil neustálým snažením o výhru.
Trendy v tom, jestli se hrotí nebo odpočívá, však neurčuji já. Nakonec, já už žádné body nesbírám, tak jen těžko budu někomu vykládat, ať hrotí jako o život. – zasměje se – Jde spíš o to, jak se domluví kolej jako celek. Mají chuť jít do hrocení? Chtějí hrotit jen dva lidé? Je dostatek hráčů na famfrpál? Chtějí všichni jen odpočívat? Já to tedy nevidím tak, co bych si přála s kolejí já, ale co by si přáli jednotliví hadi sami za sebe. Důležitá je pro mě jejich spokojenost, aby fungovala kolejní soudržnost, aby hladce probíhala organizace čehokoli, aby tu vedení bylo pro studenty, hadonoši pro háďata a já pro všechny.
Denní věštec: Stejně jako nového kolejního Havraspáru bych se i Vás ráda zeptala na problematiku nováčků. Zvenčí se jako jediná slabina Zmijozelu jeví nižší počet studentů v koleji. Vzhledem k dosavadnímu počtu registrovaných osob se nedá očekávat, že se počty doplní ve velkém. Považujete to za velký problém? Jste zastáncem názoru, aby se škola více propagovala, nebo si dokážete představit, že tu zvládneme fungovat v pozdějších letech v méně lidech?
Veronica Narcissa Williamsová: Některé roky jsou holt slabší a některé silnější. Mám za to, že nižší počet lépe stmelí skupinu, pokud se přihlásí méně hadonošů, háďata se nemusí bát, že jich bude třeba 8 na jednoho hadonoše apod. Mně se navíc líbí, že člověk prochází hradem v poklidu a nemusí se brodit přes hory studentstva, kde část stejně odpadne hned v prvním ročníku buď do mrazáku, nebo finálně do nicoty.
Nevím, jestli by se škola měla více propagovat. Myslím, že zájem o podobně projekty jako náš hrad byl enormní v dřívějších letech a teď jsou zase populární jiné věci. To je normální. Nemyslím si však, že by to hrad negativně ovlivnilo natolik, aby zdejší profesoři učili třeba jen třídu o dvou studentech a nebylo by lidí, co by vypracovávali soutěže. Hog má právě takovou stabilní základnu vytrvalců a to se mi na něm líbí.
Denní věštec: Nakonec bych se chtěla zeptat, nebudou Vám trochu chybět úkoly? A jak si tuhle činnost, která Vám jistě zabírala nemalé množství času, hodláte ve fialovém vynahradit? Jaké předměty budete vyučovat, na to se asi ani nezkouším ptát, nerada bych Vám způsobila malér u inspektora výuky, prozradíte alespoň, jestli hodláte otevřít nový předmět nebo oprášit nějaký starší? A plánujete otevření více předmětů?
Veronica Narcissa Williamsová: Víte, že ani ne? – zasměje se – Budou mi chybět spíše hodnocení od mých oblíbených profesorů nebo vztekání, proč mám v archivu tak hrozný obrázek a ten lepší mi profesor do archivu nedal. Teď přichází naopak má šance pokračovat v řetězu matení studentů, co je pro mě materiál do archivu a co ne! – pobaveně se usměje –
Upřímně jsem v konkurzu na profesora neuspěla, takže jsem měla za to, že budu prof jen na oko, abych mohla ředitelovat. Ale pan ředitel vedl zřejmě svou konverzaci a oznámil mi, že budu učit jeden předmět. Inspektor výuky mi ale takovou informaci nepodal a moje sova se v tento moment ještě s odpovědí nevrátila, takže Merlín ví. Bude to překvapení i pro mě, řekla bych!
Ale kdyby to profesorování vyšlo, tak mám v plánu spoustu předmětů i seminářů, nemusíte se vůbec bát, že bych snad neměla chuť začít terorizovat studentstvo mými výklady!
Rozhovor probíhal ve velmi příjemném a svižném duchu. Slečna mě naprosto okouzlila svou rošťáckou upřímností. Obdivuji, s jakým nadhledem dokázala mluvit i o věcech, co se nepovedly. Jsem přesvědčená o tom, že Zmijozel se dočkal další skvělé kolejní ředitelky.
Moc děkuji za poskytnutý rozhovor a ještě jednou gratuluji!
Pro Denní věštec
Vicky Charmant