Láska. Jednoduché slůvko nesoucí neskutečnou váhu. První myšlenka, která snad každého napadne při tomto slově, je ona Láska, právě s tím velkým L na začátku. Ta jediná, osudová, ta, na kterou čekáme celý život, abychom ji našli. Nicméně, k tak velkému tématu se musíme dopracovat postupně.
Láska začíná už naším narozením. Láska v rodině patří k jedněm z nejdůležitějších věcí v našem životě. Často to bývá nesnadná láska, místy velmi obtížná, ale vždy tam je. Je to svíčka na naší cestě, která mnoho neosvítí, ale nikdy nás nenechá v temnotách.
Další důležitý druh lásky je rozhodně přátelství. Ano, je to jiné slovo, přesto plné lásky. Cožpak lze to propojení duší v přátelství nazvat jinak nežli láskou? Přátelé žijí jeden pro druhého, pomohou si, kde mohou, dělí strasti a násobí štěstí. Pokud je rodina stálou svící, tak přátelé jsou lucernou, kterou postupně dokážeme rozzářit a osvítit s ní své cesty.
A tak se dostáváme k lásce. Každá láska, každé hledání té spřízněné duše je složité i jednoduché. Jsou to hrátky s ohněm, které nás mohou spálit jako požár, anebo rozžehnout světlo na obloze a stvořit slunce našeho života. Jistě, někdy to nevychází a dojdeme k tomu méně příjemnému, spálí nás onen požár a musíme se zotavit. Ale věřím, že ta osoba, kterou máme najít, námi bude nalezena. Pro mnohé je to rychlá cesta, pro jiné je to dlouhá pouť plná strastí. Ale ten konec za to přeci stojí.
Nicméně, když jsem začal o lásce, nemohu vynechat jednu krásnou mudlovskou úvahu. Mudlovští vědci věří, že mozek řídící tělo způsobuje větší vylučování jistých látek do těla, ale jen tehdy, je-li objekt zamilovanosti v dosahu (s mudlovskými vynálezy, jako je ten jejich tefalon, je to asi dosti relativní). Pokud tato osoba není poblíž, tělo vylučuje tyto látky normálně a způsobuje tak efekt podobný tomu, když někoho závislého na droze necháte bez jeho drogy.
Nakonec si tělo ale zvykne a látky se vylučují čím dál častěji v normálním množství, takže tahle chemická podpora zamilovanosti mizí a je to více o skutečné snaze těch dvou osob nežli o ovládnutí chemií (jak směšní jsou ti mudlové, že?). Dalo by se tedy říct, že láska je droga. A své milované si po mudlovsku vpichujeme do žil, aby nám do života přinášeli to štěstí, radost a světlo.
Hledejte tedy svoji drogu, slunce či požár… Hledejte a naleznete.
– Hezké 🙂 Já jsem raději pro to slunce 🙂
– Taková filozofická jarní nálada, co to to? :DD
🙂 – chci uznat, že úvaha to je opravdu krásná, nachází se zde však jedno „ale“, za které vám strhávám srpec (:D) – co třeba láska k sobě samému? :))
Re: 🙂 – Vidíte, já si říkal, že je to nějaké krátké! Sakryš!